Jako ze života Autor: Frantík

Hodnocení

Jednoho krásného, podzimního dne mi začala vrtat hlavou myšlenka, jak si trošku užít své záliby.Byl zrovna čtvrtek a měl jsem dovolenou. Přítelkyně musela být v práci a já si řekl, že zkusím nějak si zpříjemnit čas. To znamená, že v mém nitru začalo převažovat mé ženské Já. To se projevuje tak, že si čas od času rád obléknu ženské šaty. Jenže přehánět to nemůžu a tak se této své zálibě věnuji jen v soukromí. Vždyť z dvoumetrového chlapa s rameny přes celá záda těžko někdo udělá křehkou dívku.

A tak jsem toho dne vyndal ze skříně kufr s dámským oblečením a příslušenstvím. Z jistých pochopitelných důvodů si nemohu dovolit oholené nohy, a tak mám o problém víc. Připravil jsem si svá oblíbená tanga s vyšším pasem, mají mírné stahovací účinky. Předtím jsem použil dámský tampon s aplikátorem( je to zvláštní ponižující pocit ). Oblékl jsem si obyčejné tělové silonky a vytáhl si je co nejvýše. Břicho jsem si stáhnul zdravotním stahovacím pásem ( šířka asi cca 25cm)a tím jsem si zafixoval kalhotky se silonkami. Vizáž úzkého dámského pasu se hned zlepšila. Jenže na zakrytí mého mužství to nestačilo a tak jsem pokračoval tělovými stahovacími kalhotkami a silnějšími stahovacími punčocháči od Bellindy. Na tuto vrstvu jsem použil ještě jedny stahovací bílé kalhotky a posléze dámské bílé krajkové boxerky. Dále jsem si oblékl bílou podprsenku s vycpávkami(85b), bílou krajkovou košilku a bílý tenký rolák. Pokračoval jsem černými silonkami se vzorem velké mříže, spodničkou a černou úzkou sukní nad kolena. Po prohlídce v zrcadle jsem byl spokojen se svým ženským vzhledem.

Jenže auto stálo poměrně daleko od vchodu do domu a takto jsem vyjít na ulici prostě nemohl. Škoda. Již dříve jsem si připravil tašku přes rameno s pár kousky zajímavých věcí, vložil jsem tedy do ní malou kabelku přes rameno s doklady. Oblékl jsem si volné pánské sportovní kalhoty přes sukni, koženou bundu a černé vysoké kovbojské boty. Takto jsem vypadal normálně, až na některé tvary, ale ty relativně zakrývala bunda.

K autu jsem přešel v pohodě, nikdo zrovna v okolí nebyl. A tak jsem vyrazil ven z Prahy. Na okraji města jsem zastavil na malé silničce u lesa a sundal jsem si kalhoty, urovnal si sukni se spodničkou a znovu si obul koně. Kalhoty jsem zatím nechal ležet na sedadle a pokračoval dál do vyhlédnuté lokality. Je pravda, že pomyšlení na policejní kontrolu mi na klidu moc nepřidávalo, ale cesta dlouhá cca 100km proběhla v klidu. Alespoň člověk jezdí dle předpisů.

Na obzoru se objevil můj cíl. Takový normální les s místem na zaparkování auta. Nic neobvyklého v tuto dobu, jelikož do lesa vyráželo poměrně hodně houbařů. Zajel jsem tedy na místo u lesní cesty. Zastavil jsem a viděl, že by se tam vešlo ještě tak jedno auto. "No co, jen to bude napínavější," řekl jsem si. Z tašky jsem vyndal igelitku s pár drobnostmi a kabelku. Kalhoty jsem vložil do tašky a po důkladné obhlídce okolí jsem vystoupil a vložil tašku do kufru. Zamknul jsem auto a vydal se do nitra docela příjemného lesa. Na dálku jsem určitě vypadal jako žena, sice poněkud divně oblečená do lesa, ale o diváky jsem nestál.

Vydal jsem se tedy na místo, které jsem si již dříve k tomuto účelu vyhlédl. Nebylo moc daleko, tak 700metrů od auta, které bylo mírně vidět v křoví. Místo bylo takovou malou proláklinou obklopenou velkými kameny. Ještě jednou jsem obhlédl okolí a jal jsem se vyndavat poklady z igelitky. Nebylo toho zase tak moc. Jedny policejní pouta, dva ocelové řetězy, 4 zacvakávací zámky a roubík s kuličkou. Stále byl všude klid a tak jsem se dal na omezování možností svých pohybů.

Vložil jsem si roubík do úst a zapnul za hlavou. Měl řemínek ze světlé kůže a tak nebyl na dálku moc vidět. Kolem pasu jsem si zapnul jeden řetěz a na zbývající konec dlouhý asi 15 cm jsem si připnul ocelová pouta. Ještě jednou jsem obhlédnul situaci, protože později by mi to už moc nepomohlo. Vše se zdálo v pohodě.

Tak jsem si druhým řetězem spoutal nohy, s mezerou asi 20cm. Na pohyb po lese nic moc, ale šlo to. Igelitku jsem dal do kabelky přes rameno a zacvaknul jsem si ruce do pout. Hrozný pocit, při pomyšlení, že by mne někdo uviděl. Ale co by tam kdo dělal, že? Malý detail na vysvětlenou: klíčky od zámků a pout byly záměrně v tašce uložené v kufru auta. U sebe jsem měl jen v kabelce klíčky od auta.

Pohyb v tomto spoutání jsem si trénoval doma, ale pohyb v lese se stal podstatně namáhavější a hlavně pomalejší. A zvlášť, když jsem se pohyboval ve snaze dosáhnout vždy blízkosti nějakého vhodného úkrytu( silného stromu či keře). Po 15 minutách jsem si začal trochu nadávat, že jsem to přehnal. Jenže cesty zpět už nebylo.

...::: Tip pro Vás: Under the Bed - Souprava k připoutání k posteli :::...
Sexshop Sexujte.cz

A pak přišlá má noční můra. Za keřem jsem uviděl, jak u mého pokojně stojícího auta zastavil červený Escort. Chvíli se nic nedělo a já jen vykukoval zpoza stromu. "Co teď?! Přece tam nebudou svačit!" Po chvíli se otevřely dveře a vystoupil spolujezdec. Chvíli jen tak lelkoval a pak se jal koukat do mého auta. Motor Escortu stále běžel, ale dovnitř nebylo vidět přes zatmavená skla. V tu chvíli mi to došlo, vždyť to jsou zloději, kteří vykrádají auta houbařů. Chtěl jsem zařvat: "Co tam děláte?!!" Jenže v poutech a s roubíkem se toho moc dělat nedá a mé zkušenosti získané při výcviku bojových sportů mi byly… "Ani nemyslet." A pak se to stalo: otevřené dveře do vozu, vřeštící alarm a maník v mém autě.

"No co, stejně tam není co ukrást. Radio je zabezpečené a nic jiného tam není" Jenže ouha! Maník si otevřel vnitřním otevíráním víko kufru. Oběhl auto dozadu a vytáhl jedinou věc, která tam byla. MOU TAŠKU!!! "Sakra, co teď!!!" Maník s mou taškou skočil do auta a za stálého zvuku mého alarmu Escort zmizel v dáli. Raději jsem vypnul alarm dálkovým ovládáním, aby ještě někoho nepřilákal. " Stačí, že je otevřený kufr" pomyslel jsem si.

Snažil jsem se co nejrychleji došourat k autu. Po dalších asi 15 minutách se mi to povedlo. Ta doba mi však připadala jako věčnost, už jsem se ani nesnažil skrývat. Že jsem byl zpocený a vynervovaný si každý dovede představit. Poté co jsem se dostal k autu, skouknul jsem v poslední naději zavazadlový prostor. Jenže byl až neskutečně prázdný.

"Co teď? Co budu dělat?" Zavřel jsem kufr a zničeně dosedl na sedadlo řidiče. Propadl jsem beznaději, vždyť už mám jen dvě hodiny na bezpečný návrat do Prahy. A hodinu bude trvat cesta. Tak jsem tam tak jen seděl, spoutaný řetězy a pouty, s roubíkem v ústech a ještě v ženských šatech. Je pravda, že kalhoty by mi moc nepomohly, kdybych neměl klíče od pout.

"Sakra, ani na ten roubík si nedosáhnu!"zavrtěl jsem se na sedadle. V tu chvíli mi zazvonil mobil, který jsem měl naštěstí v kabelce." Má přítelkyně, to mi chybělo," s roubíkem se mluvit nedá a stejně bych nedal mobil k uchu. Po chvíli zvonění ustalo a já začal racionálně uvažovat.

"Musím se dostat domu, tam jsou druhé klíče!"

Jenže ouha, na to jsem nikdy nepomyslel. "Chce se mi na malou! A akutně!!" Pravděpodobně tomu pomáhá i tampon, který asi zevnitř tlačí na močový měchýř. Jenže spoutaný mám smůlu, nemám šanci se probojovat kalhotkami a silonkami a ulevit si, natož si pomoci od vetřelce v konečníku. Musím rychle domů. Nohou jsem zmačkl posun sedadla a přisunul jsem se co nejblíže k volantu. Dosah mých rukou značně omezoval řetěz kolem pasu. "Teď opravdu jsem jako některé ženy, které sedí těsně u volantu, bezva." Horko těžko jsem dosáhl na spodní okraj volantu, ale dosáhnout zároveň na řadicí páku, to bylo skoro nemožné. Znamenalo to posunout se celý na sedadle." Nedá se nic dělat, jedu."

Cesta do Prahy byla úplné utrpení, ale odpolední špička v centru - to byla má druhá noční můra. Snažit se nezastavovat, aby nikdo při stání neviděl do auta, chlapo-ženskou s roubíkem v puse. Nemožné. Raději jsem koukal jen před sebe a raději bych se neviděl. A ten tlak v podbřišku, děs a hrůza.

Asi jsem dítě Štěstěny, protože chvíli před koncem mých útrap se spustil docela slušný liják. Takový ceďák, že by psa…. . Pro mne to však znamenalo vysvobození. Podařilo se mi zaparkovat těsně před domem, nikde nikdo, zbývá jen pohled na hodinky. Jen asi 15min. času. Zamykám auto a pomalu se sunu ke vchodovým dveřím. Snad nikoho nepotkám! Otevírám a mám před sebou schody do třetího patra. "Proč tu není výtah!" Každé zařinčení řetězu na nohou mi připadá neskutečně hlasité. 1 patro….2 patro… už to bude, ale v tu chvíli slyším otevírající se vchodové dveře. Strnu a hned zrychluji jak jen to jde a co možná nejtišeji. Ha ha, moc to nejde. 3 patro…. za sebou slyším kroky-"přece ten někdo nepůjde až k nám nahoru do posledního patra".

Už jsem u našich bytových dveří, vsunuji klíč do prvního zámku (kvůli té sebrance zlodějské máme dva). " Hurááá" a teď druhý. Vtom mi klíče vypadávají z rukou. Ohlušující rachot a kroky na schodech stoupají až sem.

"Mám je!!" chci vítězoslavně zakřičet. "Dobrý den"- ozval se za zády hlas naší sousedky a pak jen slyším těžké ticho. Dalo by se krájet! "Chcete pomoct? Stalo se Vám něco?" ptá se ona. Jsem k ní zády a ani si nechci představovat výraz této sympatické, hezké čtyřicátnice. Jen zoufale vrtím hlavou a ona si odemyká a vchází do svého bytu. Já také konečně zmizím za dveřmi, ženu se ke klíčkům od pout v psacím stole. "Mám je!" To je úleva.

Rychle na záchod a svléct se. Usedám, to je úleva… . A rychle do civilu. Vše jsem stihl. Za půl hodiny přichází má přítelkyně s omluvou, že se zdržela. Jak jsem rád! Ani neví jak mne potěšila.

Že by konec divokého dne . Snad.

Zvoní telefon. "Volala sousedka, jestli se můžeš zítra zastavit, potřebovala by s něčím pomoct. Prý jste se tak domluvili na chodbě. O co jde?!"

...::: Tip pro Vás: Vodítko s koženou rukojetí :::...
Sexshop Sexujte.cz