SENZAČNÍ PRÁZDNINY část 19. Autor: neznámý

Hodnocení

Tak jsem měl nakonec pravdu. V šeru mučírny jsem viděl Helenu, jak vymýšlí, jak osvobodit přivázanou Janu. Sama byla spoutaná řetězem, ale Jana prádelní šňůrou, byla tady tedy určitá šance, že se Heleně podaří Janu uvolnit. Jenže jednoduché to určitě neměla, protože způsob jejího spoutání jí toho opravdu moc nedovoloval. Nemohla zvednout ruce, aby dosáhla na uzly Janiných pout. Po počátečním napětí jsem se uvolnil a začal jsem se docela dobře bavit. Chechtal jsem se potichu do hrsti, když Helena horko těžko přistrkala k žebřinám stoličku a snažila se na ni vylézt. Přímo jsem se dusil smíchy, když při jednom pokusu spadla na zem a podle jejího vzteklého křiku jsem poznal, že se bolestivě potloukla. Kdepak, křepelko, s rozporkou mezi kotníky na malou stoličku nevylezeš! Heleně už to taky došlo. Chvíli bylo slyšet, jak se všechny tři vzrušeně dohadují (příště jim nechám roubíky, potvorám), ale rozumět jim bohužel nebylo. Helena nakonec doškobrtala do druhého kouta, odkud se snažila přistrkat trestnou lavici. Nešlo jí to nijak lehko, ale nakonec se jí to podařilo. Po několika pokusech dokonce dokázala na lavici vylézt, protože byla dostatečně dlouhá na to, aby se na ni vešly obě chodidla, byť v jisté nucené vzdálenosti od sebe. A musela lézt zase dolů, protože svýma rukama, připoutanýma řetězem, vedoucím mezi jejími stehny, k obojku, stále nedosáhla na provaz, kterým byla k žebřinám přivázána Jana. Asi dvacet minut se pak plahočila s těžkým stolem, který přistavila tak, aby na něj mohla vylézt z lavice. Musela to být strašná dřina a navíc nervy, vždyť jsem se mohl kdykoli vrátit! Zdá se, že se jí v mém zajetí nějak nelíbí, když je schopna takové námahy. Část závitů mého mozku začala přemýšlet nad exemplárním trestem. Vítězný výkřik pronikl sklem okna až ven. Heleně se podařilo dosáhnout svýma rukama na Janina pouta! Teď už byla jen otázka času, kdy se jí podaří Janu osvobodit. Konec zábavy, nastává práce. Potichu jsem odemkl a vstoupil. Helena si v zápalu své osvobozovací činnosti ničeho nevšimla a horečně zápolila s uzly, ale Lů s Janou mě měly jako na dlani a obě také vykřikly hrůzou. Helena sebou trhla a neohrabaně se pomalu obrátila. "Copak nám to tu předvádíš za divadlo?" zeptal jsem se mírně. Helena jen něco zakoktala. Zvedl jsem ze země bič, který se tam válel. "Neumíš mluvit?" dopadla první rána na Helenina stehna. Nemohla mi nikam uhnout, protože stačil malý krůček a zřítila by se ze stolu dolů na zem. Tentokrát by to asi nezůstalo jen u boule, srovnáme-li výšku stoličky a stolu, na kterém právě stála. "S vámi si to ještě vyřídím za to, že jste svými výkřiky tu čubku chtěly varovat," obrátil jsem se na Janu a Lů. "Dostanete každá deset ran tímhle bičem přes břicho. Slez dolů!" obořil jsem se na Helenu. "Pleteš se mi tu!" Svá slova jsem doprovázel údery biče. Helena se snažila slézt, ale nějak jí to nešlo. Sílu naděje, která jí pomohla nahoru, vystřídalo zoufalství, které úplně ochromilo veškeré její svaly a nervové pochody. "No tak, mám tě snad z toho stolu srazit? Asi tě to přes tu gumu nebolí, co?" opřel jsem se pořádně do biče. Helena si klekla, opřela se hlavou o desku stolu a snažila se zachytit rukama jejího okraje, přitom nádherně vyšpulila svůj zadek a tím poskytla mému biči nový cíl. Celá situace mě opět vzrušila. Můj ocas se zase vehementně hlásil o svá práva. Tak jsem využil situace, když Helena už už došlápla svýma nohama na lavici, přistoupil jsem k ní a roztrhl její gumové kalhotky. Uchopil jsem řetěz, který měla mezi nohama a silně jsem za něj zatáhl, nic mě nezajímalo, jestli jí drtí poštěvák nebo ne. Vzniklý malý prostor jsem ihned využil k tomu, abych do Heleny prudce vnikl. Nemohla se této potupě nijak bránit a to mě rozdražďovalo ještě víc.

...::: Tip pro Vás: Řetízkové kalhotky :::...
Sexshop Sexujte.cz

Po krátkém, ale intenzivním zamrdání jsem z ní vyklouzl a pustil řetěz. Nechtěl jsem se udělat, jen se trochu potěšit. Srazil jsem Helenu na zem, kde zůstala ležet, vzlykající hanbou a bezmocí. "Tak, konečně se mohu věnovat vám, vy uječené kurvy!" přitočil jsem se k oběma připoutaným dívkám. Spravedlivě jsem každou z nich odměnil deseti ranami, jak jsem jim předtím slíbil. "Nemáme večeři," prohlásil jsem ponuře. "Tahle svině si místo plnění svých povinností hrála na schovávanou." Kopl jsem do ležící Heleny. "A vy byste s ní táhly za jeden provaz? Vždyť nepoškodila jen mě, ale i vás! Copak už nemáte hlad?" "My jsme, prosím Pane, nechtěly, aby nás odvazovala," zakňourala Lů. "Ano, Pane, my jsme jí říkaly, ať nás neodvazuje," přidala se Jana. "Když ona si nechtěla dát pořád říct!" Byly to ale prohnané lhářky! Podíval jsem se, co na to Helena, ale ta neměla sílu nějak oponovat. ostatně, dobře věděla, že si tím svoji situaci stejně nezlepší. "Tak se mi zdá, že vás budu muset vzít na mučidla, abych se dozvěděl pravdu. Odpoledne vám to asi nestačilo, že," zavyhrožoval jsem. Všiml jsem si, jak se Lů na Janu ušklíbla. "No, uvidíme," ponechal jsem nutnost svého rozhodnutí na pozdější dobu. "Teď je potřeba vyřídit tu nepříjemnost s večeří." "Já bych ji třeba uvařila," nabídla se najednou Jana. Nevěřil jsem svým uším: že by se z ní stávala oddaná otrokyně? Nene, zřejmě za tím bude něco jiného. Jana se určitě těšila na to, jak se aspoň trochu protáhne, navíc určitě předpokládala, že bude oblečena do gumové uniformy, a právě ke gumě jsem si všiml, že má velice kladný vztah. Nu co, pro tentokrát jí nebudu kazit radost. "Dobrá, ale protože je potřeba ještě uklidit, Lů ti pomůže," souhlasil jsem. "Lů bude uklízet, ty vařit. A protože je už tma, hlavní Helenin trest můžeme udělat až zítra. Dnes večer to bude jen taková předehra, nechte se překvapit. Pokud vás tedy nebudu vyslýchat na mučidlech, jak to bylo s tím osvobozováním." Tím, že se mi Jana nabídla s přípravou večeře, se mi docela spravila nálada. Samotného mě příliš vyčerpávalo být neustále ve střehu a čekat, co mi některá z mých zajatkyň provede. Neškodilo by mít nějakého spojence, i když Lů se také slibně rýsovala, jenže jí sem moc nevěřil. Její oddanost byla způsobena spíš jejím velmi silně masochistickým založením, jenže mám obavu, že by šla vždycky s tím, kdo by se jí jevil momentálně silnější. Ze svých zkušeností se psy a koňmi vím, že pokud zkrotíte silnou povahu, můžete si být skoro jistý její věrností. Dám Janě ochutnat svou přízeň, uvidíme, jak se s tím vyrovná. Odvázal jsem obě dívky a nechal je obléci si opět gumové oblečení otrokyň. Jen nástavce do jejich dírek jsem jim tentokrát odpustil, však si ještě něčeho podobného užijí. Spoutané byly ovšem tak dokonale, jako předtím a jak byla ještě teď Helena. Když se Lů s Janou odbelhaly do kuchyně a já jsem s Helenou osaměl, rozhodl jsem se, že si s ní trochu pohraju. Opět jsem do ní vrazil svůj tvrdý kolík, tentokrát zepředu, a prsty jsem přitom přes gumu surově stiskl její bradavky. Vykřikla. "To jsou ale divný konce, že, ty kurvo," oslovil jsem ji. "Přišlas sem jako moje nejlepší přítelkyně a vyklubala se z tebe pěkná svině, co?" "Škoda, žes mi utek, ty bastarde!" zasyčela. "Au!" zareagovala výkřikem na další silný stisk svých bradavek. "Mám pro tebe připraveno něco moc speciálního," ubezpečoval jsem ji. A dnes večer se taky nudit nebudeš."

...::: Tip pro Vás: Souprava hedvábných lan :::...
Sexshop Sexujte.cz