Obchodní zástupkyně sexshopu část 2. Autor: Samurai

Hodnocení

Sedím na posteli a přemýšlím nad uplynulým dnem. Není to ještě ani hodina, co jsem od něj přišla domů. Od něj, který mě od nevinného prodeje sexuálních pomůcek dotlačil až tam, kde jsem nikdy nebyla. Zdá se mi, jako by se mi to byl jen sen, ale můj zadek hovoří jinak.. Pořád ještě cítím tu rákosku a červenám se při vzpomínce, jak jsem na toaletě čekala s rukou v míse, kdy ze sebe dostanu toho vrnivého přítele. Sedím a přemýšlím.. Bylo to krásné, ale bylo to vlastně proti mé vůli? Nemám to celé ohlásit policii? .. Ale co bych jim řekla? "Pánové, tak vám chodím od domu k domu a prodávám bičíky a najednou mě jeden zákazník svázal a znásilnil…" Dokázala bych vůbec do protokolu vyjmenovat TO všechno, co mi provedl? NEEE! To neudělám, to MU neudělám… koneckonců je to hezký chlap a to mazlení ve sprše potom byla pohádka, která mi chyběla celé ty měsíce bez kluka. Tak mě napadá, že ani nevím, kdo je vlastně horší - jestli ten neznámý, který mi dal krásný i strašný zážitek na celý život, nebo můj poslední přítel, který mě nazval děvkou po tom, co jsem si našla tuhle práci.. Asi bych si zvolila bývalku…. Ty pomluvy u přátel a pohledy… na to nezapomenu celý život a stálo mě to měsíce výčitek, kdežto dnešek smazala jedna sprcha a je fajn. Dívám se na kufr s věcmi a otevírám jej.. Beru do ruky kožený roubík a dávám si ho ke rtům. Chvíli se jím zlehka dotýkám, pak jej špičkou jazyka lehce olíznu a pomaličku si ho vkládám… NE! ...vytrhávám si ho z úst… to mu nedaruji! V očích mám najednou oheň tisíce sopek. Copak jsem nějaká domácí puťka?! Co mě to stálo odvahy, vybrat si tohle povolání, kde je suverenita a sebejistota hlavní výhodou. Kolikrát jsem si to zkoušela před zrcadlem a jak mi bušilo srdce, když jsem prodala cizímu muži první pouta a viděla, že ON se stydí víc než já.. Já, která ještě měsíc před tím dělala služku partnerovi a on mě za to odměnil kopačkama.. Prohledávám si kabelku, kde mám na paragonu s čtyřmístným číslem, ze kterého si konečně koupím ty nové vysoké kozačky, jeho číslo s adresou a zatímco jej vytáčím, mozek již kuje ďábelský plán. "No, prosím." ozve se hluboký hlas a já ho ani nepoznala.. "Ahoj, víš, kdo ti volá," oznámila jsem mu hlasem, že i Santa Klaus by nebyl tajemnější. Bylo slyšet, jak mu běhají neutrony sem a tam a naráží na sebe, ale nakonec stejně odvětí zmatené "Nevím!" "Napovím ti… velký kufr, latex, pouta.." Evidentně pochopil, protože stejně rychle, jak vesele odpověděl "už vím," zase rychle spadl do ustrašeného "Ahoj... Přemýšlel jsem o tom, co jsem provedl a musím se ti strašně, strašně omluvit… víš, nikdy jsem nic takového neudělal a... a... prostě promiň.." Koutek rtů se mi pomalu šinul nahoru do strany a obočí potvrdilo jízlivý úsměv… Tak… a mám ho na lopatkách, je to dobré… kdyby to byl grázl jak můj bývalý, tak by mě poslal do hajzlu a ještě mi vynadal... ale on... on, který se mě před pár hodinami brutálně zmocnil.. on… on se bojí, jo. Bojí… "Nervózně se zeptal: "Nahlásíš to policajtům?" a já i přes sluchátko cítila, jak tupě zírá do země. "Neboj, proč bych měla.. vždyť to bylo moc pěkné… spíš ti volám, kdy to zopakujeme?" Už sebejistěji se mě zeptal: "Ty se chceš sejít? Tedy já… no... já jsem se ti doopravdy nezhnusil? … Víš, moje poslední holka mi dala kopačky, protože jsem prý úchylák.. a přitom jsem jí jen naznačil, co se mi líbí... co se mi vždycky líbilo… Vám to nevadí?" Všimla jsem si, jak přešel z tykání do vykání a hned toho využila. "No to víš, že mně to nevadí… Chlap bez fantasie je naprd… tak kdy se sejdeme?" Nadšením ani nevěděl, co říct a vypadlo z něho jen: "Kdy by se ti to hodilo?" ... nahrál mi na smeč, chlapec… na tohle jsem čekala. "No, u tebe to už znám, takže se stav u mě zítra večer v šest… adresu ti SMSknu!" …šokovaně lapnul po dechu … "U tebe??! .. ne u mě?" "Jo, u mě!" Někdy jsou chlapi fakt dost nechápaví, až si říkám, proč není matriarchát.. Bylo vidět, že pocit viny převážil nad ostychem a on slíbil, že přijde.. Je sobota večer, už se pomalu šeří a já už s vymyšlenou pomstou čekám jen na zvonek. A ten na sebe nedá dlouho čekat… je dochvilný, hmmm.. Jdu mu otevřít v dlouhých černých sametových šatech, které jsem měla naposledy na plese. Občas se rozparkem mihnou síťované punčošky v černých lakovaných lodičkách a v hlubokém výstřihu na zádech mě hladí rozpuštěné vlasy. Otevírám dveře a sleduji, jak si mě prohlíží od hlavy až k patě… a ještě jednou, jako by snad viděl zjevení ze snů.. "Pojď dál, ať tu nevystojíš důlek!" řekla jsem a po cestě mu dala pusu, aby se trochu uvolnil. Vstoupil dál a prohlížel si předsíň, kde byly vestavěné úzké skříně až ke stropu a nahoře vedly trubky s vodou. Podala jsem mu ramínko, aby si odložil těžký kabát a otevřela šatní skříň, která tu zbyla po nějakém dřívějším majiteli-kutilovi, robustnosti konstrukce skříně, jakož i zazděné tyče jsem hodlala v následující chvíli využít.. Držel ramínko s kabátem a já mu pokynula, aby jej pověsil do skříně, kde mu udělám na tyči místo… přitom jsem místo udělala hned vedle šály, pod kterou jsem měla nachystaná policejní želízka přicvaknutá už jedním koncem k tyči.. "Pomůžeš mi to tam dát?" zeptala jsem se ho mile, že nemohl odmítnout a zatímco strkal kabát do skříně, pověsila jsem se mu na krk a začala ho líbat, aby si ani nevšiml, že jeho ruka míří vstříc pevné oceli.. Náhlý pohyb a zvuk želízek jej probral a někde mezi zmatením a vztekem pronesl "Co to?!! Nee! … a už výhružně.. "sundej to, okamžitě to sundej!" Odskočila jsem dva kroky až tam, kam nemohl dosáhnout a zlomyslně odvětila: "Kdepak, panáčku, dneska je řada na mně!" Hlavou se mu honily tisíce věcí a vět, ale chápal, že jinak než slovy se z pout nedostane. Začal už umírněněji.. "No tak, buď rozumná a dej mi klíče.. přece mě tu nechceš nechat," uvědomil si co mi naznačil a rychle doplnil "stát!".. Sjela jsem zrakem k bouli u jeho kalhot a jízlivým smíchem mu řekla: "Ale to víš, že vás tu nechám stát, oba dva…" Uvědomil si svou podvědomou reakci a bylo vidět, jak se začervenal. Chvíli jsem si jej prohlížela, jak tam noblesně stojí za občasného zacinknutí želízek a pak mu sdělila nekompromisní výměnu.. "Dobrá, odemknu ti ruku, ale až budeš mít na sobě všechno, co je v té skříni!" Prudce otočil hlavu do skříně, pak na mě a vyděšený se zmohl jen na "ALE to je tvoje!!" Šikovný synek, má postřeh… Zamračil se… "To nemyslíš vážně.. to se mi jen zdá!" "Kdepak, nezdá… šup s věcmi dolů… že jsi to ty, tak ti pomůžu… tedy pokud nebudeš zlobit… jestli budeš, jdu si na kafe a podívat se na film… a věř mi, že za hodinu a půl uděláš cokoliv…!" Pochopil, že mluvím pravdu a loudavě si začal levačkou rozepínat rifle, zip, stahovat nohavice, ale protože nedosáhl až na zem, začal směšně poskakovat na jedné noze s rukou u tyče a já se musela smát.. "Tak mi pomoz a nesměj se!!" "Já? Já ti mám pomoct? Takhle se to říká?! … to ti maminka neříkala jak se prosí? …" Otočil oči v sloup, pak zčervenal jak papiňák před výbuchem, ale nakonec vydechl a koutkem prohodil: "Prosím." "Co? A co celou větou a nahlas?" Znovu se nadechl, vydechl… "Prosím, pomůžeš mi sundat kalhoty?" "A co oslovení… jsem snad muž?" … už se ani nenadechoval a jen vyhrkl.. "Prosím paní, pomůžete mi sundat kalhoty?" No, to už je lepší.. šikulka! A šlápnula jsem mu podpatkem na volný konec riflí. Druhou nohu vytřepal a já hned kalhoty zabavila a hodila do kouta, aby si to nerozmyslel. Postupně si rozepínal jeden knoflík u košile za druhým, až obnažil hrudník a já si všimla vztyčených bradavek.. není divu, když se v předsíni netopí a ještě sem nalezla zima z venku, když přišel. Sundal si košili, která mu visela jen na přivázané ruce a do slipů se mu evidentně moc nechtělo… "Tak šup dolů… nebo si mám jít na to kafe?! " Nee... už dělám…" a znechuceně si stáhnul slipy až ke kolenům, kde je setřepal a já opět odhodila. "Ukaž, s ponožkami ti pomůžu," nabídnula jsem se. Nějak se už ani nebránil, spíš spolupracoval a zatímco jsem mu stahovala ponožky, třel si volnou rukou prsa, protože tu opravdu není moc teplo.. Díval se do skříně a kroutil hlavou, jako by si říkal, že to snad ani nemůže být pravda.. "Tak šup.. jedem jedem.. je tu zima, ať mi nenastydneš… začni třeba tady… A vytáhla mu na ramínku černé punčocháče a černé gumové kalhotky a podprsenku." Co? ..nevěřícně zíral na to, co měl mít za chvíli na sobě a já mu pomohla slovy "A silonky až přes kalhotky.. máš na to přesně pět minut, pak dostaneš do zadku vibrátor… máš u mě vroubek!" Uvědomil si, že je to pravda a začal se rychle soukat do kalhotek… byly těsné a už od kolen je tahal nahoru střídavě jak sochy Moai. Nakonec se mu to podařilo a podprsenka byla za chvíli taky skoro na místě.. krom upoutané ruky. "Silonky ti nasadím sama, potrhal bys je..." klekla jsem si a začala mu je jemně rulovat od špičky až na stehna a pak tlakem dlaní proti sobě hladila jeho nohy od lýtek výš, a výš a nahoře nechtě zajela až k rozkroku, kde mu ohmatala krásnou vybouleninu v gumě, která málem přetékala ven. Evidentně se mu to líbilo, takže ani neprotestoval na můj další nápad. "Teď ti připoutám i druhou ruku, abych ti odemkla tu první a ty sis mohl sundat košili.. a hned jsem to taky provedla." Stál tam skoro nahý, s rukama u tyče jako vězeň při zatýkání a já toho musela zneužít.. Donesla jsem si dlouhý úzký zámek a pod silonkami nacpala kořen jeho přirození do zámku a ten zacvakla. "Víš... to aby sis to beze mě nemohl sundat! .. A jak se dívám na hodinky… víš kolik je? 5.10 … řekla bych, žes nestihnul limit." Vytrhl se z udivení: "To neplatí.. jak jsem to mohl stihnout do pěti minut, když jsi mi neodemknula tu druhou ruku??!!" "Měl sis pohnout, abys to stihnul i s výměnou ruky," řekla jsem a odešla si pro análový kolíček… Nejprve jsem si na pravici nasadila chirurgickou rukavici, abych ho nedrápnula nehtem, pak si na prst stříkla gel a poslední, co viděl, bylo, jak má ruka mu mizí za zády a cítil jen něco vlhkého v kalhotkách. "Tak teď pochopíš, co máme my ženy každý měsíc za problémy!" … a vtlačila mu tam nafukovací análový kolík do zadku a balónek od nafukování mu strčila do kalhotek. "Být tebou…tak si moc často nesedám" pronesla jsem ironicky… a odemknula první, již téměř odkrvenou ruku. Košile sklouzla na zem a já ho musela dloubnout, aby se probral…

...::: Tip pro Vás: Elektrosex pás cudnosti Mystim Pubic Enemy No. 1 Silver Edition :::...
Sexshop Sexujte.cz

"šup.. no, i druhou ruku.. a pomohla mu upravit podprsenku, která ale nebyla moc napnutá, proto jsem mu zpátky přicvakla ruku a šla do koupelny. Tam sundala chirurgickou rukavici a společně s tou druhou do páru ji naplnila studenou vodou a zauzlovala konce. Cukal se… kdo by se necukal… ale neměl kam uhnout a já nakonec stejně dosáhla svého za jeho vysokého, téměř ženského AAAAA. No.. to je hned lepší.. a alespoň se naučíš, že naše prsa nejsou na hrubé mačkání, ale musí se s nimi jemně.. Ale ty mi tu chládneš.. musím ti pomoct a vytáhnula jsem z dalšího ramínka krajkové body a hned mu je navlékla.. Výhody odnímatelných ramínek na léto jsem hned ocenila, neboť ručičky zůstaly tam, kde předtím a on jenom cítil, jak mu body stáhlo pas a nepříjemně připomnělo obsah kalhotek. "Vidím, že panáček si nežije špatně… no, bříško spraví korzet… a hned jsem mu jej nasadila a začala stahovat.. Auu.. dost… nechej toho.. bránil se, ale já už byla v ráži, sebejistá a tím mě naštval.. "Tak ty budeš hulákat?… odešla jsem a vrátila se s kuličkovým roubíkem, který se mu pokouším nasadit… ale zatnul zuby.. Zatlačila jsem na kuličku proti zubům a přitom kopla kolenem do míst, kde byl balónek v kalhotkách… povedlo se, vyjekl a to byl taky poslední zvuk, co vydal. Dotáhla jsem korzet a navlékla mu dlouhé tmavě modré šaty, které krásně zvýraznily jeho.. nebo spíš už musím říct její? postavu.. Ve skříni zbyly rukavičky s očkem na prostředníček, ale jak to udělat, aby vše nezkazil? Přehazuji dlouhé lano přes trubky u stropu a vkládám konec do výstřihu.. protáhnu až k rozkroku a konec pěti uzly připevním k zámku na penisu. Konec lana napínám a zavazuji mimo dosah jeho rukou. Položím na zem nízkou stoličku. Dělej, stoupni si na ni!… NE! .. děleeej!.. NE! Chytám konec lana a škubnu.. Auuu, tak joo.. Stoupnul si na stoličku a já k jeho překvapení přitahuji konec lana a zauzlovávám v nové napnuté poloze. "Víš jak se dřív věšelo? ..stačilo odkopnout židli… zbledl… takže doufám, že budeš spolupracovat! ..něco zabručel a kývnul. Odemknula jsem mu obě ruce a ani mě nenapadl.. byl už jako beránek, jen si mnul zápěstí. "Ruku!" nasadila jsem mu ramínka šatů a rukavičku.. "Druhou!" a dokončila oblékání… Poodstoupila jsem a prohlížela si ho.. no, něco ti chybí… nasadila jsem mu široký obojek na zámek, pak si přisunula židli a udělala mu řasy, stíny a rtěnku. Pak se natáhla do skříně do police, vytáhla dlouhou blond paruku a bravurně mu ji nasadila na krátce střižené vlasy. Seskočila jsem ze židle a prohlížela si své dílo.. To bys nečekal, že skončíš jako ženská u mě v bytě, co? A usmála jsem se.. Sklopil zrak a bylo vidět, že pomaličku rezignuje a ztrácí vůli k odporu.. Uvědomoval si svůj stav. I to, že mi je naopak on dnes vydán na milost a nemilost.. jen netušil, proč je v šatech.. aby se cítil trapně? Nebo abych se mu pomstila? Jak? ..z přemýšlení ho vytrhl záblesk.. zdvihl oči a poslední co uviděl před dalším oslněním, byl foťák v mých rukou… "Tys fotil mě, tak já si taky něco pořídím na oplátku… abychom mohli měnit" .. cukal se, ale jen mi tím dělal radost a jak si dával ruce před obličej, tak mi vnukl další postup.. Dej ruce dozadu a otoč se o 180 stupňů! …pomaličku se otáčel a s každým zavrzáním židle se zastavil a roztřásl jako na pirátském prkně.. Já si zatím vytáhla z kufru kožená pouta na zámek a nasadila mu je.. "Jsi poslušný, tak zatím stačí karabina.. a už si ruce před obličej nedá.. Dostal další pouta na kotníky v černých silonkách a za očka jsem je přivázala k židli. Teď už neseskočí, tak můžu odvázat napínací lano od jeho genitálií. Jak jsem pomyslela, tak jsem hned provedla.. "Vida" poodstoupila jsem od něj dva kroky.. "to už je hned lepší fotomodelka než prve.. škoda tamtěch snímků… Tak.. jeden celkový záběr. Cvak, jeden detailík obličeje… přibližuji.. "víš že jsi jako holka celkem pěkný?" Cvak .. alespoň jedna fotka s úsměvem vyvolaným pochvalou… no a už jen detail prdelky, nožky, a zezadu, aaaa stačí. Odešla jsem do vedlejšího pokoje schovat fotoaparát, protože to je základ mé pomsty a jistoty, že se fotky ze včerejška nikde neobjeví.. a teď náhrada za hafínka.. Odvázala jsem mu kotníky od stoličky a nechala slézt s rukama pořád za zády. "Ale ten tvůj smutný kukuč.. kdo se má na to dívat… pojď ty moje Máničko.. a přicvakla mu k očku obojku vodítko… vzpíral se.. Tak jsem vodítko přivázala k šatní tyči, jako koně u saloonu, a šla se trošku prohrabat v druhém kufru, kde skladuji zboží, co jsem neprodala minulý měsíc.. Někde to tam je.. určitě.. nebyl o to zájem, protože to žádný chlap nepřiznal. Ne mně, i když mi to bylo jasné.. á, tady jsou… krásné lodičky velikosti 10 a půl, červené, lakované a hlavně na osmicentimetrovém podpatku.. to už se moc zapírat nebude.. Plesknu ho lehce přes půlku, aby si taky zkusil jak chutná chlapský výraz "líbíš se mi" .. a za očko pouta na kotníku mu provléknu lano visící ze stropu a tahem za konec mu hezky zalomím nožku jako koníkovi při kování.. Jeden uzlík a mohu nasadit lodičku i zamknout řemínek u kotníku na malý zámeček. Druhá nožka už jde hůř, protože se minutu kymácí na podpatku jako vlajka ve větru, ale jak mu přistrčím stoličku a on se může opřít kolenem, tak jde i druhá bota. Nasadím mu masku, kterou jsem vzala s sebou po cestě a pomáhám mu chytat rovnováhu a současně mu strčím cosi plochého za silonky pod sukni.. Chvíli ho vodím poslepu na lodičkách po bytě a nechám si ho zvyknout na chůzi, sem tam zastavím, aby si nevšiml, že poodběhnu a otevřu dveře od bytu… "Nevadí ti, když otevřu okno? .. je tu horko… Zakývá hlavou jako že ne a stojí, protože se bojí udělat krok poslepu sám .. Uchopím jej za vodítko a pomalu vedu ven na chodbu a uvážu vodítko dvěma uzly k zábradlí.. Zřejmě si podle ozvěny uvědomil, kde je, ale jeho cukání zpátky do tepla a soukromí bytu brání vodítko.. odcvakávám mu karabinu od pout na rukou za zády a couvám do bytu.. "Teď si zahrajeme na stezku odvahy.. za silonkami máš telefonní kartu, před vchodem baráku je telefonní budka.. těch pár pater dolů a nahoru zvládneš a až mi zavoláš na mobil, tak tě teprve pozvu nahoru a otevřu dveře.." A zabouchla jsem. Pozorovala jsem kukátkem, jak si odepíná masku, rozkoukává se a náhlé zhasnutí světla na chodbě pomáhá jeho očím zvyklých na tmu, zato já skoro nic nevidím.. Sundal si roubík a paruku, ale u obojku nahmatal zámek.. rozhlédl se a otřepal se strachy.. "Co když někdo půjde?" .. přitiskl se ke dveřím jako k poslední záchraně a začal škemrat, potichu, ať jej pustím dovnitř.. že udělá vše, dá mi vše… prosí.. Já ti řekla, kdy tě pustím dovnitř a myslela jsem to vážně!!" Zpřísnila jsem hlas přes dveře.. "a radím ti, až půjdeš dolů, dej si paruku.. Lepší hezká holka než škaredý transvestita." Chvilku škemral, pak zalovil v silonkách, prohlédl si kartu, nasadil si paruku a otočil se ke schodům.. Evidentně přemýšlel, zda použít výtah nebo schody.. Schody klapou, výtah hlučí… to je nastejno.. výtah ho může přivézt do přízemí, kde může čekat rodina s dětmi, ale kdyby šel po schodech, tak sice může utéct zpátky nahoru.. ale v lodičkách? Asi ne.. Pomaličku začal sestupovat jeden schod po druhém potichu jako liška.. a očima pendloval po okolí jako periskop německé ponorky u New Yorku, než mi zmizel z dohledu kukátka.. Šla jsem k oknu, vyklonila se a čekala, kdy se otevřou dveře od vchodu a vyjde z nich slečna.. Nepřehnala jsem to? Pomyslela jsem si v duchu, ale při vzpomínce na včerejšek jsem se jen usmála.. kdepak.. přehnala, ale on taky! .. Už byla tma a nebýt pouličního osvětlení, ani bych neviděla, jak se potichu otevřely vchodové dveře, rozhlédl se stín a za rychlého klapotu malých krůčků přeběhl do budky. Za chvíli mi zvoní mobil a já to zdvihám… Haló, kdo to je? "To jsem já, už můžu?" začínám si hrát.. "Kdo já?" nějaká moje známá nebo známý? "nedělej si srandu… je tu zima a kdosi se blíží.. můžu?" baví mě to… "TAK ZNÁMÁ NEBO ZNÁMÝ?!" .. pochopil a šeptem pronesl "známá" … usmála jsem se .. "Celou větou tě to holčičko, maminka neučila?" V telefonu bylo slyšet klapot bot v dálce.. "tady je prosím vaše otrokyně, známá, paní, prosím…prosím.." vyhrkl potichu preventivně všechny možnosti, co bych chtěla slyšet.. "Dobrá, můžeš nahoru… vykoukla jsem z okna a lekla se… ale být tebou, tak se otočím čelem k telefonu a vysokým hlasem říkám hmm, hmm… protože je kousek od tebe chlápek venčící psa.." Bylo vidět, jak se rychle otočil a ještě rychleji zpátky, vmáčknul se do budky, div že s ní nesplynul.. Chlápek prošel kolem, ani se nezastavil.. možná si ani nevšimnul vyšší dlouhovlasé telefonující blondýnky, ale funění v telefonu mi říkalo stav tepu oné osoby.. Sotva prošel pejskař kolem, vyběhl už dvěma velkými kroky z budky a nahoru to vzal výtahem.. asi.. podle hukotu, když jsem pootevřela dveře. Vletěl do nich a zabouchl jako partyzán před Němci… chvíli funěl… "tohle mi už nedělej.. jsem se málem… Ale byl jsi šikovný, pojď, pomůžu ti se odstrojit… Sundala jsem mu paruku, stáhla šaty, silonky, boty, body, ale když se narovnal od bot, tak jsem ho rychle natlačila do šatní skříně a přes zbrklý odpor mu zacvaknula do očka obojku pouta, která tam stále visela… "No co děláš?.. říkala jsi, že mi pomůžeš.." "To jsem sice řekla, ale pořád máš vrácené jen dva ze tří včerejších zákroků… focení a Hektora.. dlužíš mi to čekání, než sis koupil film.. dej ruce dozadu!" "NE!.. už toho bylo dost.. víš kolik je hodin? .. skoro půlnoc!" "Tak si vyber.. buď dáš ruce dozadu, nebo tu počkáš do rána ustájený jak jsi!" Zatahal za želízka, sáhnul si na zámek obojku na týlu, vydechl.. "tak jo.. ale rychle!" a dal protestně ruce za záda.. Zacvakla jsem na pouta karabinku a taky mu na hlavu natáhla latexovou kuklu, do které jsem vsadila nafukovací roubík… ať ví, jak jsem to měla až v krku.. Otevřela jsem na druhé straně chodby úzkou vestavěnou skříň a vyházela z ní ručníky i s poličkami do přistaveného koše na prádlo… vznikl tak prostor akorát pro stojícího muže.. Zamknula jsem mu pouta na kotnících na zámek a začala jej omotávat odspodu potravinovou fólií směrem k hlavě… Divil se, čím ho to obaluji, protože dodnes myslel, že je to jen na zabalení svačiny… Utahovala jsem to s mírou, ale několikrát přes sebe a zastavila se u krku. Jen tak na chvilku jsem mu přifoukla roubík na maximum, až se mu nafoukly tváře a začal se cukat.. a hned mu ho vypustila a vytáhla… zhluboka se nadechl… počkala jsem, až se vydýchá.. "Teď se nadechni!" Proč? ..nechápal… ale nadechl se a já mu omotala i hlavu… začal se dusit a třepat, tak jsem nehtem protrhla otvor v puse a on se nadechl jako novorozenec.. Zvětšila jsem otvor pro pusu a začala fólii od kotníků omotávat černou náplastí… "Neblázni, co děláš, rozvaž mě!" ..letělo z něj jedno za druhým, ale stačilo mu jen na sekundu strčit do otvoru ve fólii roubík a pochopil že má mlčet. Sice náplast vydávala šílené zvuky a já se bála že vzbudím sousedy, ale nakonec se pomsta podařila a on byl jako Ramses 2. Zatlačila jsem ho malými krůčky do úzké skříně, vzala nůž a opatrně rozřízla izolepu v místě genitálií.. (přece si nerozřežu gumové kalhotky!) .. pak ještě nehty roztrhnout fólii a vytáhnout z gumy unaveného uslintaného ptáčka v klícce.. tedy zámku. Ten jsem odemkla a podle vzdechu se mu tím evidentně ulevilo.. vzala jsem mokrou žínku z teplé vody a začala mu jej jemně umývat a hladit… reakci jsem sice čekala, ale ne tak rychlou… byl krásný a já váhala, zda neupustit od trestu.. Vždyť stačí ho jen položit a.. NE! .. sliby se mají plnit.. beru ho do úst a laskám jazykem.. začínám slyšet, jak vzdychá do zvuku šustění fólie… přidávám na intenzitě, jednou rukou jej držím za koule, druhou si přitahuji jeho zadek, občas zlobivě přifouknu balónek análového kolíku, vzdychá, saji, dýchá, přirážím... a najednou přestávám.. Zatlačím mu ho do fólie a zavírám dveře skříně, přes které tlumím jeho "Néééé!" "Tak pokračujeme za hodinu!" vyřknu ortel a nechávám ho zazděného v jeho stavu nadržení.. Nesáhne si na něj, nemůže nic, když se pokusí jím třít o dvířka, přifukuje si kolík. Patnáct minut je slyšet snaha a pak nic… nechávám ho tam ještě čtvrt hodiny a jdu otevřít skříň, zkontrolovat jej… Je na něm vidět, jak je rád, že mě vidí, i když mě nevidí přes kuklu .-) Vzpomínám si na fakt, že takto zavřené se mi zdálo i 10 minut jako hodina, natož 30minut a zželelo se mi ho.. beru mu jej do úst a cítím, jak mi v puse roste.. až do krku… vytahuji ho a říkám: "Počítej do deseti, jestli se neuděláš, jsi tu další hodinu!" Přirážím, vzdychá, mačkám, třepe se mu hlas jak počítá, některá čísla vyslovuje minutu.. cítím jak se něco tlačí… de devět… de de deee séét.. mám ho plnou pusu, nestačím polykat, je toho víc, než jsem čekala.. asi se mu to nakonec líbilo.. nebo byl jen poslušný? Nechávám mu užít si orgasmus, v kterém se chvěje jako osika a podlamují se mu nohy a pomalu rozřezávám kokon z náplasti a fólie… je zpocený a já myslím, že včerejšek je minimálně vyrovnán. Odemykám obojek, pouta a doprovázím ho na toaletu, kde si opatrně vyfoukne a vytáhne kolík, zatímco mu doznívá orgasmus a vrací se mu plné vědomí. Vedu jej do koupelky, kde mu vracím jeho včerejší něhu… Snad se ráno probudíme vedle sebe. A pomsty, ač vedeny chtíčem či citem, budou jen minulostí, na kterou budeme oba navždy vzpomínat.

...::: Tip pro Vás: Elektrosex přilnavé elektrody :::...
Sexshop Sexujte.cz