Překvapení Autor: Ondra

Hodnocení

Tři páry neviditelných rukou s rachotem zabouchly dveře vedoucí ven. Vyvalil se černý mrak oxidu uhelnatého a v mžiku zaplnil okolí. Autobus s funěním pokračoval ve své věčné pouti dál a na zastávce zůstal stát jediný člověk. Muž, asi 40. Sako, kravata a kalhoty s puky nažehlenými tak, že by mohl soutěžit i s prezidentem zeměkoule. Vykročil. Cestu znal dobře. Zastávka. Lipová alej. Obecní studna. Vlevo a potom do kopce. Snažil se navenek vypadat klidně, ale kdesi uvnitř to vřelo jako v papiňáku. Pokaždé, když doma ze schránky vypadne ten známý lístek, vyschne mu v krku a začne běhat mráz po zádech. Možná je to trochu stromódní, posílat korespondenční lístky v době internetu, e-mailů, mobilů a SMSek, ale tohle on nemůže posuzovat. On nemůže vůbec nic. Raději ani nedomýšlel, co by se stalo, kdyby pošta náhodou ten lístek nedoručila...

Jak se blížil k nízkému domku s pěkně udržovanou zahrádkou, přestávaly ho poslouchat nohy. Třináct. Ta modrá smaltovaná cedule na vratech přímo před jeho očima se mu pokaždé vpálila do mozku o něco hlouběji. Třináct. Nenáviděl ji a miloval. Třináct. Se srdcem jednou nohou v hrdle a druhou v kalhotách vztáhl roztřesenou ruku a... zazvonil. Z otevřených dveří domku okamžitě vyběhla zuřící bestie a uvítala hosta štěkáním, které by zahnalo na ústup i armádu medvědů. Zvláštní, že tohle půlmetrákové monstrum se nejmenuje Hrdlořez ani Smrtihlav, ale... Truhlík.

Při prvním setkání draze zaplatil za to, že se usmál, když to jméno slyšel. Jako omluvu musel dát Truhlíkovi velký polibek na rty, což u tlamy plné ostrých tesáků opravdu nebylo nic příjemného. Něco cvaklo, vrata se samy otevřely a on vstoupil dovnitř. S respektem proplul kolem Truhlíka a vešel do domu.

Uvítalo ho šero, ticho, prázdno a malá šipka nakreslená fixem na podlaze. Ukazovala ke dveřím, za kterými ještě nikdy nebyl. Chvíli stál a váhal. Zkusil zavolat, ale nikdo se neozýval. Ach, jaká pošetilost. Pak se konečně osmělil, došel ke dveřím, otevřel je a rozsvítil. Uviděl schody vedoucí kamsi dolů - a na nich další šipku. Vstoupil a bezděčně za sebou zaklapl dveře. Pak si z hrůzou uvědomil, že dveře z této strany nemají kliku. Zíral na hladkou plochu dveří potaženou molitanem a zmocnil se ho strach. I kdyby tu křičel a bušil do dveří, tam venku ho stejně nikdo neuslyší. Kvůli vlastní hlouposti se stal vězněm - a dost možná tu nemá co dělat. Dostane se odsud? Kdo mu otevře? Jak bude vysvětlovat, proč sem šel? Tohle se mu honilo hlavou, když jeho zrak opět padl na šipku. Pak se rozhodl. Nebyl tu poprvé, děly se i horší věci, tak bude pokračovat ve stylu když průšvih, tak pořádný.

Opatrně sestoupil dolů. Schody končily u dveří, které měly mnohem robustnější protizvukovou úpravu než ty první. Když se zavřely, přesně na sebe dosedly pěnové pásky v zárubních. Další šipka na podlaze kynula vstoupit a jakmile se ocitl uvnitř, užasl. Dveře i celá místnost byly obložené tlustým molitanem. Něco takového ještě nikdy neviděl. Kdyby tady běsnil rockový koncert, venku by nebylo slyšet vůbec nic. Jediné vybavení místnosti tvořil Ondřejův kříž, oproti všem zvyklostem natřený na bílo.

Dveře nechal raději otevřené a došel až ke kříži, kde visela cedulka: "Do naha a přikurtovat!". Pomyslel si, že bude trochu problematické upevnit bez cizí pomoci sám sebe ve všech čtyřech bodech, ale pak si lépe prohlédl ten kříž... V poutacích místech měl šikovné mechanismy, kam jen stačilo strčit ruku nebo nohu a hotovo.

Najednou jej přepadl ten tisíckrát ohraný známý slastný pocit a zčásti nedočkavě a zčásti nadšením, že zkusí něco nového, ze sebe rychle shodil všechno oblečení, opřel se zády o kříž až ho zastudilo a zhluboka se nadechl. Zdvihl obě ruce, zasunul je do připravených okovů a Cvak! Cvak! Fungovalo to! Ještě nohy. Klap, klap. A je to.

...::: Tip pro Vás: Vibrátory na bradavky Fifty Shades of Grey - Sweet Torture :::...
Sexshop Sexujte.cz

Je bezmocný, nemůže se vůbec... Buch! Co to bylo? Dveře! Dveře od místnosti se zabouchly! Zamrazilo ho až do morku kostí. Bože, vždyť já jsem úplný blázen, pitomec! Co tu dělám? Proč jsem ve sklepě v okovech připoutaný ke kříži? "Pomoc, pomóóóc!" Začal sebou zoufale zmítat. Napjal svaly a dal všechnu sílu do vytržení z okovů, jeho šlachy se napružily, tvář zrudla a žíly vylezly na povrch, křečovitě rval za pouta, mlel sebou a škubal, ale bezvýsledně. Potom klesl. Těžce oddechoval, srdce mu bušilo ve spáncích a na těle vyrašily krůpěje potu. Ne, to přece není možné! Znovu sebral sílu a začal sebou lomcovat, ale upevněn byl příliš dobře a všechny jeho pokusy o osvobození ztroskotaly. Co teď? Padl na něj strach. Umřu tady... Ta myšlenka náhle vyhléla z podvědomí. Já umřu! "Já umřu!" zvolal nahlas.

"Tos ale věděl už dávno, ne?" Ztuhl. Ten hlas se ozval docela jasně. Patřil Jí. Byl tak překvapený, že najednou nevěděl, co má říct. "Za prvé: Zpackal jsi to, teď odcházím na večírek a kvůli tobě sama. Přijdu až zítra, pak si to s tebou vyřídím. Za druhé: Nesnaž se dostat z pout, nedokážeš to. Za třetí: Řvi si jak chceš, stejně tě nikdo neuslyší." Chvíli bylo ticho a pak se teprve odvážil promluvit: "Ale já..." "Mlč! Nenutila jsem tě, abys tam lezl." A zhasla.

Najednou se cítil jako idiot. Stojí připoutaný u kříže a Ona jde pryč. Ta doba mu přišla nekonečná. Tma a ticho. Díky izolaci sem nepronikl žádný zvuk ani zvenku. Marně napínal uši a snažil se zaslechnout aspoň Truhlíkovo štěkání. Nic. Jen vlastní dech, ztuhlé tělo, tlukot tepu a hodiny čekání. Ani nevěděl, kolikrát za tu noc usnul. Brnění v rukách už dávno přešlo, jen ochable a bezvládně visely z pout. Přešel do stadia letargie, kdy se nevzmohl ani na trapný pokus o únik.

"No ty vypadáš. Užil sis to?" Oslnivé světlo ho donutilo zavřít oči. Zpola rozespale vnímal Její blížící se kroky. "Nedoufej, že tě pustím. Co sis sám zavařil, to si teď vypiješ hezky do dna." Pootevřel oči a spatřil Ji. Byla nádherná. Dokonalá. Bohyně. Jediné, co mu na ní nesedělo, byl její zvrhle posměšný úšklebek. Odložila na zem velkou tašku, kterou přinesla. Čekal všechno možné, biče, rákosky, skřipce... ale nic z toho uvnitř nebylo, jen nějaké hadry.

Zalovila v tašce a vyndala lahvičku s tekutinou a štětec. Otevřela lahvičku, namočila štětec a začala potírat jeho tělo. Zaťal zuby a v duchu se připravil na šílenou bolest leptající kyseliny, ale vůbec nic se nestalo. Nepálilo to, nebarvilo to a docela příjemně to vonělo. Natřela mu břicho i hruď a když mu natírala pyj a varlata, připadalo mu to dokonce velmi příjemné. Nic z toho nechápal. Potom vytáhla oblek a celý si ho před ním nasadila. Byl z nějaké pevné tkaniny, vypadala v tom jako mimozemšťan. Ještě si nasadila kožené rukavice a utáhla gumičky na rukávech a nohavicích, aby je dobře utěsnila. Stále nechápal, co se chystá. Potom opět sáhla do tašky a vyjmula síťovanou kuklu a nasadila mu jí přes hlavu. Nevěděl, co to znamená, protože přes jemnou síťovinu kukly mohl dobře vidět i dýchat. Nakonec vyndala ještě jednu stejnou síťovanou kuklu a nasadila si jí sama. Pak konečně promluvila: "Buď jsi extrémní kliďas, nebo blbec. Co z toho?" "Já... já nevím", začal, ale skočila mu do řeči. "Tak se dívej, ty hlavo skopová!", řekla a zvedla z tašky poslední věc, která byla uvnitř, černý plátěný pytlík. Rozbalila jej a vyndala sklenici s děrovaným víčkem, ve které se to nějak podivně hemžilo. Zaostřil na obsah sklenice a smrtelně zbledl. Vosy.

Její ďábelský úsměv bylo dobře vidět i pod kuklou. "Už došlo?", pásla se na jeho vyděšeném výrazu, "V lahvičce byla voda s medem."

"Nééé!", zakřičel - a z posledního tažení se snažil silným trháním osvobodit. Rozesmála se hysterickým smíchem a pak pronesla naopak ledově klidným hlasem šílence: "Teď se budu bavit já." A povolila víčko.

Vosy začaly vylétat ven ze sklenice a šly za medem. V okamžiku jich měl plné tělo. Řval strachy, zmítal se a trhal za pouta. Ona stála před ním a byla na vrcholu blaha. Pak omdlel.

Na tu chvíli čekala. Věděla, že tohle nevydrží. Měl fobii z vos a tuhle lekci si opravdu užil. Zavolala na sloužící, ti letmým pohybem odemkli okovy a uložili jeho bezvládné tělo do stabilizované polohy na zem. "Umyjte ho od medu a přikryjte ať neprochladne", udělila poslední instrukce. Nakonec řekla uznale: "Vytrhat z těch vos pinzetou žihadla, to musela být fuška..." Pak odešla.

...::: Tip pro Vás: Mystim venušiny kuličky Jane Wonda :::...
Sexshop Sexujte.cz