Pergamen část 26. Autor: Diana

Hodnocení

Myslela jsem, že to nemůže poslouchat, ale vzápětí se vrátil a někdo z nich mi na ruce i nohy připnul široká kožená pouta, připevněná k posteli stejně nakrátko a posléze mi odmotali z končetin zaříznuté provazy. Jinak by mi asi odumřely ruce i nohy.

„Zbytečně se vysiluješ...“ šeptal mi do ucha.

„Já nechci!!“ ječela jsem hystericky s úpěnlivostí nesnesitelně trpící bytosti.

„Jestli tě to uklidní, tak Elinor taky moc nechce, ale obě uděláte to, co budu chtít já.“ Mluvil klidně, ale rozhodně. „Mohla jsi se nechat svázat ode mě.“ dodal významně.

„Prosím...“ zašeptala jsem vyčerpaně. On věděl, o co žádám.

„Ne.“ Odpověděl ostře.

Trucovitě jsem otočila hlavou tak prudce, až mě píchlo za krkem. Zaplavil mě nerozumný strach, který ničil moje odhodlání zůstat chladná. Snažila jsem se vyhnout jejím dotykům, bylo zvláštní cítit na sobě její ruce, o tolik jiné než jeho. Drobné, konejšivé, citlivější, s jemnější kůží na bříškách prstů i v dlaních. Vůbec nespěchala, dokonce vzala veliký šátek a zakryla mě s ním. Jeden cíp mi zapadl mezi nohy, protější skončil v jamce pod krkem a zbylé dva jsem měla někde na bocích. řekla bych, že tohle byl její nápad a uklidnilo mě to. Její dotyky mi teď byly tak příjemné, že bych blahem usnula, ale ona věděla, jak to nedopustit. Pomalu zase sesouvala šátek z mého těla pryč, zajížděla prsty pod okraje a její hlazení bylo čím dál odvážnější. Diatelo seděl blízko mé hlavy a začal na mě tiše mluvit. Lichotil mi, jak moc se mu takhle líbím a i když mluvil i o intimních detailech, nebyl sprostý ani oplzlý. Jeho slova mě vzrušovala a zároveň přiváděla do rozpaků. Navíc se mi se zavázanýma očima moc nedařilo odpoutat myšlenky od Elinořina dráždění.

V tu chvíli mi došlo, že jestli Diatelo aspoň nezavře pusu, nepříjemně se zvyšuje pravděpodobnost, že tu strávím další dva víkendy – tenhle a pak ještě nějaký další. Nejerotičtější jsou pro mě zvuky, slova, písmena. Ocitla jsem se v pasti a ta se zvolna zacvakávala.

„Uvolni se, neper se s tím... nikdo tě nebude k ničemu nutit...“

„Nutíš mě!“ byl to chabý pokus o obranu.

„Jen k tomu, co chceš ty sama...“ jako obvykle měl odpověď na všechno.

Odfrkla jsem si.

Elinor mě napatlala nějakým gelem, byla extrémně jemná, ale bohužel také velmi všetečná. Nemohla jsem dát ani stehna k sobě a znesnadnit jí to. Pak jsem ucítila něco, co nebyly Elinořiny ruce. Byla to nějaká věc, která nakukovala do mého těla.

„Nebraň se těm pocitům... vždyť je znáš... chci tě jen potěšit... dovol to...“

Bránila jsem se těm pocitům celou silou své vůle a dovolit jsem nechtěla vůbec nic. Pak jsem něco ucítila na levém prsu. Elinor to být nemohla, seděla mi mezi nohama a Diatelovy prsty to také nebyly. Pokoušela jsem se to setřást, ale drželo to pevně na bradavce. Zalapala jsem po dechu poněkud opožděně, když mě napadlo, co by to mohlo být. Nepochybuji, že mě Diatelo sledoval velmi bedlivě, aby mu neuniknul jediný záškub svalů v mém obličeji.

„Ano, je to přesně to, co si myslíš.“ potvrdil moje obavy.

„Nenávidím tě.“ Překvapením a ponížením jsem skoro nebyla schopná to vyslovit.

Elinor do mě zasouvala vetřelce, který byl tak akorát velký, abych ho pořádně cítila a ještě to nebolelo. Všem těm vjemům dohromady se nedalo uniknout a přenášely mě stále blíže a blíže situaci, ve které jsem se nechtěla ocitnout. Pravá bradavka také nezůstala holá. Projel mnou zvláštní pocit a zašimral někde hluboko v břiše. Zase jsem se pokoušela osvobodit. Bylo to marné počínání, ale nemohla jsem se vzdát tak snadno. Počkal, až se dozmítám a potom se dotknul mé paže. Nevím, jestli jen on se mě uměl na rukách dotknout tak, že se mi na chvíli zastavilo nejen srdce, ale i tok myšlenek v mozku nebo jestli je to extrémní citlivostí mojí kůže na pažích. Nicméně jsem ještě zvládla protestovat.

„Slíbil jsi, že – „

Zbytek slov už bych možná stejně nebyla schopná vyslovit, a on mě stejně umlčel polibkem.

„Lhal jsem.“ Zašeptal mi do rtů s odzbrojující upřímností a já už jsem nebyla ve stavu, fyzickém, ani duševním, kdy bych se zvládla zlobit, bránit nebo mu aspoň říct, co si myslím o lidech, kteří nedrží vlastní sliby. Otěže situace mi projely rukama a já je nechala vyklouznout. Podařilo se mu vtáhnout mě do světa, kde čas plyne úplně jinak, kde platí jen jeho přání a pravidla a moje tělo i myšlenky ovládá on. Vycházela jsem Elinor vstříc, protože to nešlo jinak.

Najednou, nevím po jaké době, všechno dráždění a laskání ustalo. Pochopitelně chvíli před tím, než měla přijít úžasná úleva. Nesouhlasně jsem zakňourala, když už ta pauza trvala příliš dlouho. Elinor mě začala znovu hladit, jenže tak nějak jinak, konejšivě. To jsem potřebovala ze všeho nejméně. Proboha buď ať na mě vůbec nesahá nebo ať přitlačí, tohle bylo k zešílení. Diatelo líně přejížděl prstem přes obliny mých ňader a bezpochyby si vychutnával mojí situaci.

„Poprosíš?“ Jeho otázka pro mě byla spíš úlevou.

„Hmmm.“ Víc jsem ze sebe pro svojí ješitnost nedokázala vypravit, nechtěla jsem nahlas připustit jediný možný konec téhle scény. Bylo ticho a doteky ženských rukou na mém těle byly chvíli provokativní, aby vzápětí opět přešly do konejšivého hlazení. Nikdy před tím se mi nestalo, že bych se neovládla, že by za mě rozhodovaly pudy místo mozku. Ne, že bych se nedovedla chovat spontánně nebo praštěně, ale tohle se dotýkalo nějaké části mé duše, kde jsem se bála, že se ztratím. Nebo najdu něco, na co nejsem připravená.

Jenže jsem od přírody taky strašně zvědavá a ráda nahlížím tam, kam nemám.

„Prosím.“ Vymáčkla jsem ze sebe.

„O co prosíš?“ předl a sundal mi šátek z očí. Svoje vítězství si chtěl vychutnat se vším všudy. Hleděl až na dno mé duše a já jsem věděla, že ani ta mi teď nepatří.

„Prosím!“ zasípala jsem znovu, opojení smyslů mi neumožňovalo dát dohromady větu a on to věděl.

„Co bys chtěla? řekni a dostaneš to.“ Přesvědčoval mě klamně zjihlým hlasem těžce zamilovaného mládence, který je ochoten své milé snést modré z nebe.

Zoufale jsem pohodila hlavou a vydržela ještě chvíli trucovat. Jen se usmál, protože věděl, že mu podlehnu. Věděl, že už nemusí říkat vůbec nic, stačí jen počkat.

„Chci udělat.“

...::: Tip pro Vás: Bičík s gumovým šimrátkem - červený :::...
Sexshop Sexujte.cz

„Hodná...“ zapředl přeci jen trochu překvapeně.

Společnými silami zapálili rozbušku a pak jim pod rukama explodovala hráz obrovské přehrady zadržovaných pocitů, které se s burácivým řevem přelily přes moje tělo. Rozpouštěla jsem se v pocitu naprostého oddání se a přesto nějak nestíhala vnímat všechno, co ve mně ti dva probudili. Bylo to něco, co jsem ještě nezažila, něco bouřlivého, dlouhého a velmi intimního. Vědomí a smysly se mi vracely pomalu a plynule přešly do hlubokého spánku. Moc dlouho jsem ale nespala, probudil mě hlad. Byla jsem volná, ale na rukách i na nohách mi zůstaly pouta. V pokoji nikdo nebyl. Ani v tmavém koutě. Chtěla jsem si je sundat a jít se osprchovat, postel byla celá zmáčená. Leknutím mi prsty odskočily od přezky, protože do pokoje vešel Diatelo a nesl tác s pozdním obědem. Stačil jeden pohled a já jsem tu přezku okamžitě uvedla do původního stavu.

„Pojď se najíst.“ Postavil tác na stůl.

Vzala jsem peřinu, abych se mohla posadit na židli.

„řekl jsem, pojď se najíst.“ zopakoval nelibě. On byl samozřejmě oblečený. No, dobře, pomyslela jsem si, ještě omámená, budu jíst vestoje. Nechala jsem peřinu sklouznout dolů. Nejdřív jsem se pořádně napila a pak jsem do ruky vzala kuřecí stehno a začala ho okusovat. Vytrhnul mi ho z ruky, odhodil ho na talíř, až zařinčel a s hraným údivem se podivil:

„Tobě doma neřekli, že se u jídla sedí a používá se příbor?“

Nechtěla jsem se stydět, ale stejně tomu tak bylo. Zlobila jsem se proto spíš na sebe než na něj.

„Ne, zato jsme chodili ke stolu slušně oblečení.“ odsekla jsem. „Pane.“

„Tohle je můj stůl a platí tu moje pravidla. Takže jestli máš hlad, tak se posaď a vem si příbor, v opačném případě si lehni rovnou zpátky do postele.“

Hrklo ve mně. On asi...bude chtít... Posadila jsem se s odporem na krajíček židle a pustila se do jídla. Nejdřív jsem hltala, ale on na mě celou dobu zíral a čekal, až dojím. Nedíval se, zíral. Bylo by lepší, kdyby mě krmil, tohle pro mě bylo příšerné. Plazila jsem na něj jazyk a dělala obličeje, ale on se dál tvářil vážně, nehýbal se, jako kočka na lovu těsně před smrtícím skokem. Snědla jsem všechno, co mi přinesl a nejistě se na něj podívala v obavě, co bude následovat.

„Pojď sem.“

A je to tady. Pomalu jsem se zvedla, zadek otlačený od kraje židle a stoupla si před něj. Sehnul se a rozepnul mi pouta na kotnících a pak i na zápěstích.

„Běž k sobě a dej si vanu.“ pravil naprosto lhostejně.

Spadla mi brada a než jsem jí chytila, abych mohla něco odpovědět nebo odejít, cynicky se optal:

„Máš s tím problém?“

„Eee...ne.“

Do vany jsem nalila štědrou dávku koupelové pěny s ovesným mlékem, kterou jsem si vzala s sebou na dovolenou, místnost provoněl typický sladkokyselý nádech a já se položila do teplé vody, která příjemně rozpouštěla napětí i v mé duši. Cítila jsem se úplně vyčerpaná a zároveň nabitá energií. Ještě jsem napouštěla vodu, oči zavřené, když mi někdo zajel prsty do vlasů. Trhla jsem s sebou, protože jsem přes hukot vody neslyšela nikoho vcházet.

„Šššš maličká...“ šeptal mi Diatelo se smíchem do ucha. Políbil mě do vlasů a pak si sedl na vanu. Ruku ponořil do pěny a hledal mojí nohu. Snažila jsem se uhnout, ale podíval se na mě tázavě výhružným pohledem, tak jsem povolila a nechala si kotník vytáhnout z vody. Začal mi masírovat chodidlo. Protože pěna byla dost hustá na to, aby nebylo vidět pod vodu, nemusela jsem se stresovat, mohla jsem zavřít oči a užívat si to. Když mi namasíroval obě dvě chodidla a kotníky, byla jsem příjemně vláčná a ani se moc nebránila, když mi drhl celé tělo lufou a nakonec mě zabalil do obrovské osušky. Přenesl mě na postel, kde mě zase vybalil. Chtěla jsem se obléct, ale on mě začal hladit a oblečení mi vzal z ruky. Odmítavě jsem zakňourala a odtáhla se od něj.

„Chci tě.“ zavrčel a přitáhl si mě k sobě.

Byla jsem celá rozbolavělá na těle i na duši a neměla jsem na něj náladu. Vlastně jsem se potřebovala vzpamatovat z toho, že mě už podruhé takhle ovládl. Nevěřila jsem, že to dokáže znovu už vůbec ne, že to pro mě bude ještě intenzivnější.

„Ale já nechci...“ zapřela jsem si ruce o jeho hrudník.

„Neměla´s u bazénu tak provokovat.“

„Dělala jsem jen to, co sis přál!“ bránila jsem se.

„Bylo v tom mnohem víc.“ zasyčel a jeho ruce stále přejížděly po mém těle.

„Měl sis mě vzít, když jsem byla přivázaná, teď mi dej pokoj!“

„Chtěl jsem, abys byla při vědomí,“ šeptal mi spiklenecky do ucha “aspoň trochu...“

„Možná, že teď jsem až moc.“ Definitivně jsem se mu vymanila z náručí a probodávala ho pohledem.

„Jemu bys dala co?!“

Ruka mi automaticky vylétla k jeho tváři a nechala tam otisk prstů. Chytil mě za zápěstí a smýkl se mnou na postel. Pak odešel ke dveřím a zamknul je, já jsem ho vyčkávavě pozorovala nenávistným pohledem z postele. Klíč si strčil zpátky do kapsy u kalhot, rychle si svlékl tričko a odmrštil ho prudce na zem. Ani se nepokusil svůj amok ovládnout. Jen v džínách přistoupil k posteli a chtěl mě chytit za ruce. Poprali jsme se jako koně. Já jsem o jeho pozornosti momentálně vůbec nestála a on měl vztek, který potřeboval vybít. Budiž mu přičteno k dobru, že se mě nepokoušel pacifikovat příkazy nebo výhružkami, ale pouze silou. Nakonec mě uvěznil pod sebou s rukama nad hlavou. Měla jsem pocit, že se dusím a přestala jsem sebou házet. Trochu se nadzvedl a začal mě líbat na krk. Strpěla jsem to. I polibky na prsa jsem strpěla. Zřejmě si chybně vyložil mé nicnedělání jako rezignaci, sedl si mi na boky a tyčil se nade mnou s vítězoslavným úsměvem. Nemohla jsem si nevšimnout, jak mu hrají svaly na břiše a na hrudníku.

„Jsi neodolatelná, když se takhle vztekáš.“ Určitě mě chtěl vyprovokovat, ale já jsem se jen stydlivě pousmála a otočila hlavu stranou. Políbil mě ještě na rty, odstrkovala jsem ho už jen symbolicky, ale on pevně chytil moje zápěstí a uzemnil mě znovu svojí vahou. Zvláčněla jsem a vzdychla, on odtrhnul svoje ústa od mých a chtěl si sundal kalhoty.

Kopla jsem ho a utíkala ke dveřím do koupelny. Zavyl, ale rozhodně ne tak táhle a tak dlouze, jak bych si byla představovala. Chytil mě za kotník, já jsem upadla, ale vyškubla jsem se mu. V koupelně v zámku nebyl klíč, tak jsem strhla z věšáku aspoň druhou osušku, zabalila se do ní, přitiskla se k nejvzdálenější stěně a čekala. Musela jsem se pousmát. člověk by si myslel, že podobnou chybu už neudělá... Slyšela jsem, jak spadly na zem jeho kalhoty. Za mnou do koupelny vešel nahý. Pohled na jeho neoblečené tělo ve mně rozechvíval struny, které jsem nechtěla poslouchat. Beze spěchu za sebou zavřel dveře a zamknul je klíčem, který držel v ruce. Ten pak odhodil mezi nás na podlahu a pohledem mě vyzýval, abych se ho odvážila zvednout. Místnost se nějak zmenšila, vzduch zhoustl a bylo mi horko. čišela z něj síla, moc a chuť. Nevěřícně jsem zírala na klíč na zemi. Tady? Já chci na postel...

Došel až ke mně, já jsem jen zvedla ruce k obraně, ale on můj protest umlčel už v zárodku. Obě zápěstí držel přitisknuté k dlaždicím nad mojí hlavou a zuby mi uvolnil osušku. Ale já jsem se tiskla ke zdi tak usilovně, že zůstala viset. Líbal mě na ústa, na krk, na bradavky, ale ne tak hladově jako před tím, jemněji.

Byl už klidnější, asi proto, že věděl, že teď má situaci pod kontrolou.

Ve filmu se ráda podívám na nahaté scény v neobvyklém prostředí, ale sama jsem vlastně značně konzervativní. A na zemi na dlaždicích je to vůbec barbarství...

Na okamžik pustil moje zápěstí, lehce mě nadzvedl, ale ihned mě přirazil zpátky ke zdi. Svoje koleno mi vrazil mezi nohy a hladově mě kousal a sál všude, kde ho napadlo. Mých chabých pokusů o obranu si patrně vůbec nevšimnul. Rezignovala jsem a nechala ho, aby mě znovu nadzvedl a moje nohy si obtočil okolo boků. Když mě spouštěl pomalu zpátky dolů, překvapeně jsem vyjekla. Došlo mi, že na podlahu se patrně vůbec nedostaneme... Osuška už se válela pod jeho nohama a on jí využil k tomu, aby neuklouznul. Bylo to divoké, živočišné, trochu to bolelo a úplně to ze mě vysálo všechnu energii. Měla jsem pocit, jako by se koupelnou přehnalo stádo bizonů.

Stále mě držel a vlezl se mnou do vany, nevím, jak se mu podařilo udržet rovnováhu a navíc nás oba osprchovat.

Ležela jsem na své posteli a zírala na strop, za Diatelem se právě zaklaply dveře. Odcházel nahý, středem, jako vítěz, ani se neobtěžoval si okolo sebe omotat ručník. Jestli mě teď nenechá chvíli na pokoji, tak to nepřežiji. Nevím, jak dlouho jsem v polospánku zírala na strop, z letargie mě vytrhlo až zakručení v břiše. Nenápadně a potichu jsem se vydala do kuchyně na lup. Bleskově jsem na talíř naházela všechno, co mi přišlo pod ruku a zmizela ve svém pokoji. Po vybílení talíře jsem usnula rychle hlubokým spánkem.

Uprostřed noci mě probudil Diatelův hlas:

„Diano, vstávej.“ šeptal kousek od mé hlavy.

Pokračování příště...

...::: Tip pro Vás: Roubík s kroužkem :::...
Sexshop Sexujte.cz