Pergamen část 21. Autor: Diana

Hodnocení

Možná jsem na chvilku i usnula. On tiše stál, možná skřípal zuby, ale rozhodně ne nahlas.

Procitla jsem nabitá energií a měla jsem chuť se proběhnout alespoň po zahradě. Musela bych ale oknem a to se mi nechtělo. Odešla jsem se z místnosti obléknout, nechtěla jsem, aby se na mě díval. Uvědomila jsem si, že mám strašný hlad a byla jsem líná si jít něco připravit. Odepnula jsem Diatela, ale nechala mu ruce svázané provazem i pouty. Hodila jsem po něm jeho slipy a kalhoty a jemu se nakonec podařilo to na sebe nasoukat. Nakázala jsem mu, ať připraví něco dobrého a šla si odskočit. Na chvíli jsem se byla také zaposlouchat za dveřmi svého pokoje. Ticho. Sešla jsem do kuchyně a zapnula monitor. Diatelo vařil a jestli ho moje počínání překvapilo, nedal to nijak najevo. Marco i Kieran leželi na mé posteli. Oblečení a bezpochyby neumytí. No, nic. Zase jsem to vypnula, došla si do obýváku pro nějaký časopis a zasedla k prostřenému stolu. Jestli on něco jedl a pil jsem nevěděla a bylo mi to jedno. Musela jsem čekat, než se dovaří brambory. Mezitím mi nalil džus. Banánový. Mňam. Měla jsem žízeň, dvakrát jsem si dolila a uzobávala rajčata s okurkou a sýrem. Při tom jsem listovala časopisem, Diatelo kmital okolo plotny... naprostá idylka. Konečně slil brambory, nandal mi je na talíř s masem, které jen ohřál a sedl si sám od sebe na zem k mým nohám. Příjemně mě to překvapilo. Snědla jsem pár soust a najednou jsem si připadala hrozně unavená. Jako kdybych měla nohy z gumy a ruce ze železa. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a chtěla si namasírovat spánky. Zatočila se se mnou celá kuchyň. Prudce jsem oči otevřela a uviděla mírně rozmazaného Diatela, jak sice ještě stále sedí u mých nohou, ale je ve střehu a pohledem na mně visí.

„Ten džus...“ obvinila jsem ho. Upřel na mě kamenný pohled a neřekl ani slovo.

„Ty hajzle!“ Vstala jsem, ale zamotala se mi hlava, takže jsem se musela chytit židle. Proč mě to nenapadlo?! Věděla jsem, že je v kuchyni lékárnička, i tam jsem ty klíče hledala, ale nenapadlo mě kontrolovat, co přesně za prášky tam je. Ale on to mohl mít klidně schované i jinde...měl tisíc příležitostí mi něco hodit už do toho salátu... Párkrát jsem se zhluboka nadechla a přešlápla jsem, mžitky před očima zmizely. Diatelo pomalu vstal. Pořád jsem měla klíčky od pout a on je měl na rukách. Chtěla jsem si uvařit kafe, ale on mi to nedovolil. Vzteky jsem mu vychrstla zbytek džusu do obličeje. Vzal utěrku a otřel se. Nesmím za žádnou cenu usnout. Vypila jsem ani ne polovinu krabice a obsah jsem neprotřepávala. Bylo by nanejvýš vhodné se hodně napít a najíst. Jenže on mi nedovolil ani jedno, linku bránil vlastním tělem a talíř s jídlem mi vyrval z ruky. Vrazila jsem mu facku. On jen stál, jeho klidem nemohlo už nic otřást. Byl si tak odporně jistý tím, že když si počká, tak se dočká...

Kdybych se tak zvládla někde zamknout a počkat, až to odezní. Rozhodla jsem se mu utéct do patra, rozběhla se z kuchyně pryč, ale kdyby mě v obýváku nechytil, asi bych se praštila do hlavy. Neusnula jsem, ale nebyla jsem schopná účinné obrany. Vzal mi klíčky, odemknul si pouta a bleskově se zbavil i provazu. Teď jsem si přála usnout na co nejdéle. Jak jsem mohla být takhle pitomá...Sebral mě z podlahy a položil na gauč.

Probudila jsem se, protože jsem potřebovala na záchod. Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím v jeho posteli a v pokoji nikdo není. Všechno se mi okamžitě vybavilo. Šla jsem do koupelny a tam si do obličeje několikrát vychrstla ledovou vodu, jednak abych se pořádně probrala a taky abych se vytrestala za svojí hloupost. Pořádně jsem se napila a podívala se z okna. Podle slunce bylo pozdní odpoledne, doufala jsem, že stále dnešního dne. Na sobě jsem měla krátkou košilku těsně pod zadek, ve které jsem rozhodně neusínala. Kdyby neměla tak nemravný výstřih, vypadala bych jako holčička. Kalhotky byly stejně jako košilka s drobnými kvítky, normálního střihu, jen na bocích hodně úzké. Vracela jsem se do ložnice a čekala, že se tam mezitím zjevil, ale nebyl tam. Byla jsem zvědavá, za jak dlouho přijde a bude chtít, abych se mu podrobila. Chtěla jsem si vzít aspoň ponožky a když jsem bezradně zírala do jeho skříně, tak vešel do dveří.

„Jak jsi se vyspinkala?“ ptal se medově.

„Sladce.“odsekla jsem. „Pane.“

Lusknul prsty a ukázal na postel. Celá jsem s sebou trhla. Tenhle zvuk bytostně nesnáším, vadí mi až do morku kostí. Klidně bych poslouchala na píšťalku, ale lusknutí prsty nesnesu za žádných okolností. Ale on tohle nevěděl a já jsem o to ani nestála, aby se nesnažil můj názor poupravit. Pomalu jsem šla k posteli a skřípala zuby.

„Co se mnou uděláš?“ ptala jsem se, abych nějak odpoutala svoje myšlenky od toho děsného zvuku, který mi ještě rezonoval v uších.

„Vždyť to víš.“ řekl milým, uklidňujícím hlasem a šel ke mně s jednoznačným úsměvem.

„Ne!“ vyprskla jsem, kdyby se mě teď dotknul, dostala bych hysterický záchvat.

„Nezapomínáš na něco, andílku?“ rentgenoval mě pohledem a asi se snažil přijít na to, co mi přelétlo přes nos.

„Pane.“ Procedila jsem skrz zuby.

„Víš že mám na srdci jen tvoje blaho, koloušku.“ Chtěl mě pohladit po tváři.

„Tak prosím, posluž si.“ Práskla jsem sebou na postel, až zaskřípala matrace a vyhnula se tak jeho doteku. „Pane!“ zasyčela jsem.

Skočil po mně a začal mi vyhrnovat košilku nahoru k bradě. Vzhledem k tomu, že se od prsou dolů hodně rozšiřovala, šlo to celkem snadno. Do mě jako když střelí a začala jsem se s ním prát.

„Ty mrcho divoká!“ zařval, když jsem ho kopla do břicha a poškrábala mu předloktí. Několikrát se mi podařilo vysmeknout ruce z jeho sevření, chtěla jsem se otočit a utéct z jeho dosahu, ale on mě chytil za kotník, odvlekl mě kousek zpátky a sedl si celou vahou na moje lopatky. Přestala jsem se bránit, protože jsem na to neměla dost vzduchu. Počkal, až se dozmítám, chytil mě zezadu za krk a stisknul tak, že mě opustily i veškeré myšlenky na odpor. Natáhl se někam za sebe a pak s plesknutím přistálo před mýma očima bílé klubko. V břiše jsem pocítila zašimrání, které jsem cítit nechtěla. Trucovitě jsem zavřela oči. Když mi svazoval ruce nad hlavou, sice mi pustil krk, ale dál mi seděl na lopatkách a moc prostoru k nádechu mi nedával. Zápěstí svázaná k sobě ještě přichytil volnějším provazem k pelesti. Pak mě otočil na záda a začal se svlékat. Nespěchal, bylo vidět, že ho pohled na mě těší. Kolena jsem přitiskla k sobě a škubala rukama v marné snaze se osvobodit.

„To škrtí.“ Obvinila jsem ho. Chtěla jsem ho vyvést z míry aspoň trochu.

„Tak se necukej.“ Odbyl mě a na pouta se ani nepodíval. Na chvíli se naše oči zaklesly v souboji vůlí. Uhnula jsem první a on pomalu skláněl hlavu, aby mě políbil. Těsně před tím, než se mě dotknul, jsem hlavu otočila. Jen se usmál a políbil mě do jamky pod ucho. Jeho smích mě varoval i dráždil. Drobnými polibky pokrýval můj krk, nikde se nezdržel a pokračoval do výstřihu, kde odhrnul látku stranou a líbal moje prsa. Položil se na mě celou vahou, cítila jsem na sobě jeho tvrdá stehna, můj obličej podržel mezi svými dlaněmi a jeho rty se konečně snesly na mé.

V břiše se mi probudil plamínek a nechtěl zhasnout, ale pořád jsem vzdorovitě držela rty sevřené a zuby u sebe. On však s děsivou dovedností něžně žádal víc. Byla jsem unavená soubojem mezi námi dvěma a dovolila jsem si tu slabost, mu na chvíli podlehnout. Jen na chvíli. Moje rty pod jeho jemným tlakem změkly. Našel můj jazyk a s tou trofejí si chvíli hrál. Trochu se při tom nadzvedl, abych mohla dýchat, ale o to naléhavěji plenil moje ústa. Když se dostatečně nabažil mých úst, sesunul se z mého těla a já jsem se mohla konečně pořádně nadechnout. Vyhrnul mi košilku až k bradě a přisál se k mé bradavce.

„Ne...“ kňourala jsem s škubala svými pouty. Odtáhnout jsem se nemohla, protože moje tělo uvěznil pod svým stehnem. Rukou mi hnětl a laskal druhé prso. Plamínek v mém břiše sílil. Pustil moje ňadro, sjel rukou na břicho až pod lem kalhotek a stáhnul mi je.

„Ne...“ to už bylo jen marné zašeptání. Tiskla jsem nohy k sobě, ale on si svým aristokratickým ukazovákem našel cestu mezi záhyby velmi citlivé kůže. Celá jsem se prohnula, abych byla od jeho prstů co nejdál a horečně se snažila zbavit svých pout. Zajel ještě hlouběji a spokojeně zavrněl, když ucítil mokrou kyprost. Připravoval si mě prsty, přejížděl po zrádné perle, pozoroval ostřížím zrakem všechny moje reakce a citlivým sluchem registroval všechny tlumené vzdechy. Na stehně jsem cítila, jak je vzrušený. Srdce mi bušilo, točila se mi hlava a celá jsem se třásla. Byl jemný, ale důkladný. Dostávala jsem se do bodu, ze kterého se velmi špatně vrací zpátky, když své prsty vytáhl. Pocítila jsem zoufalou prázdnotu, ale on naštěstí vrazil koleno, i když nepříliš jemně, mezi moje stehna a hledal vchod do mého těla. Pak do mě začal pomalu pronikat a já jsem mohla vydechnout ulehčením.

Díval se mi při tom do obličeje, já se zmítala v poutech a házela hlavou ze strany na stranu, protože jsem se styděla za reakci svého těla. Myslím, že dobře věděl, že mě přitahuje a určitě si v mé tváři přečetl, že se tomu ze všech sil bráním, což pro něj jistě představovalo výzvu, které nemohl odolat.

„Podívej se na mě.“ Jeho hlas ke mně dorazil jako neurčité šumění z obrovské dálky. Musel mi to opakovat ještě jednou, abych pochopila. Chtěla jsem mu vyhovět, ale jeho pohled plný chtíče, naděje, touhy a jistoty mě děsil. Musela jsem odvrátit pohled a zavřít oči, jinak by mě sežehl na prach.

„Otevři oči, chci vidět, co cítíš.“ Poručil drsně.

„Ne!“ zašeptala jsem zoufale. S nikým se nebudu dělit o část své duše, která je nerozdělitelná.

„Diano, podívej se mi do očí,“ žádal hlasem, který nešlo neposlechnout a prudce do mě zajel. Vyplňoval mě celou do poslední skulinky, ale jemu to pořád nestačilo. Zvedla jsem víčka a zaostřila na něj pohled. Zajal moje oči a skrz ně hleděl až na samé dno mé bytosti. Mé tělo dále ochotně spolupracovalo, ale pohled se mi rozostřil a těžká víčka mi sama klesla. Chytil mi bradavku mezi palec a ukazovák, stisknul a otočil. Bolest mě usměrnila, poslušně jsem oči otevřela a nechala ho nahlédnout i do tajných zákoutí mé duše. Nezůstalo nic, co by neměl nebo si to nemohl vzít. Moje tělo stravoval neuhasitelný oheň a duši jsem zaprodala ďáblu. Pomalu, dráždivě se ve mně pohyboval, někdy zcela opustil moje tělo a určitě si s velkým zadostiučiněním vychutnával mé protáhlé vzdechy, které už jsem neměla sílu tlumit. Vedl mě cestičkou k vrcholu tak rychle, že bych nevěřila, že je to možné. Vycítil, když už zbývalo jen pár kroků a několikrát prudce přirazil až na samý konec mého nitra. Oheň v mém těle naněkolikrát explodoval, před očima se mi rozprskly jiskry, křičela jsem a pak se propadla do sametové tmy.

Procitla jsem schoulená na boku, svázané ruce před očima, uvolnil jen provaz, který mě poutal k pelesti. Diatelo ležel za mnou a teplou dlaní mi přejížděl po těle. Od krku, po ramenou a zádech až na zadek. Jeho dotek byl uklidňující. Chtělo se mi strašně spát. Na stehnech, až skoro ke kolenům jsem cítila vlhko a myslela jsem, že byl uspokojen i on. Proto mě překvapilo, když mě obrátil na břicho a chtěl, abych si klekla a opřela se o lokty. Jeho vzrušení vůbec neopadlo a vzhledem k jeho netrpělivosti bylo jasné, že úlevy nedosáhl nebo mu to pořád nestačí. Nebyla jsem schopná klečet tak, jak si představoval, tak mi nakonec pod pánev nastrkal polštář, na který jsem se zhroutila. Roztáhl mi nohy a velmi snadno vniknul do skuliny plné medu.

Cítila jsem se slabá, podrobená, fyzicky i psychicky vyčerpaná a přesto se mu povedlo rozdmýchat oheň ze žhavých uhlíků, které se chystaly vyhasnout. Jeho chtíč mě zničí. Konečně se neovládl a zhroutil se mi na záda.

Po nějaké době, kdy jsem se pohybovala mezi vědomím a nevědomím se zvedl a odešel. Neměla jsem ani sílu slézt z toho polštáře. Za chvíli se vrátil a odnesl mě do koupelny. Posadil mě do vany a s jemnou péčí mě umyl. Probrala jsem se natolik, že jsem byla schopná s jeho vydatnou pomocí odejít zpátky po svých. Zhroutila jsem se na postel, on mě přikryl a rozvázal mi ruce. Na zápěstích jsem měla stopy po provaze, které nezmizely ani po masáži, ale bylo mi to jedno. Usnula jsem hlubokým spánkem.

V úterý ráno jsem se probudila, když už byl pokoj zalitý slunečními paprsky. Otevřela jsem oči a spatřila Diatela, jak spí. Zírala jsem na něj, zmatená, vždycky zmizel dlouho před tím, než jsem se probudila nebo prostě spal někde jinde. Nechtěla jsem ho probudit, opatrně jsem se přetočila na záda. Tvář měl uvolněnou a oddechoval stále stejně pokojně. Obracela jsem se na bok a chtěla vstát z postele, jenže on mě chytil za pas a jako kotě si mě majetnicky přitáhl k sobě.

...::: Tip pro Vás: Černý kožený bičík se smyčkou :::...
Sexshop Sexujte.cz

„Mně už neutečeš.“ Zavrčel hravě a kousnul mě do krku.

„Potřebuju... do koupelny.“ Zaprosila jsem.

„Nikam.“ Jeho ruce začaly bloudit po mém těle, ale příjemné pocity, které by z toho mohly vzejít, byly přebité naléhavou potřebou.

„Musím.“ zaúpěla jsem.

„Máš minutu.“ Ruce si dal za hlavu a díval se na mě pohledem tygra vyhřívajícího se na slunci.

„To nemůžu stihnout,“ protestovala jsem a snažila se vymotat z peřiny.

„Padesát sedm vteřin...“

Až v koupelně jsem si všimla, že na sobě nic nemám. Spala jsem celou noc nahá v jedné posteli s ním... V duchu jsem si počítala a byla si jistá, že to stihnu. Dveře do ložnice jsem rychle zabouchla a skočila do postele.

„Jsi tu o pět vteřin dřív...“ No, však jsem se taky snažila! Jenže jeho tón a pohled nebyl tak potěšující, jak by měl být... Aha, minutu, doslova.

„Klekni si.“

Odevzdaně jsem slezla z postele a klekla si na podlahu. Diatelo se na mě udiveně podíval, přelezl blíž ke mně, pohladil mě po hlavě a jemně mě plísnil: „To jsem tě včera tolik utahal, že ještě teď nedokážeš pochopit něco tak jednoduchého?“

Nebyla jsem si jistá, jestli mě lituje nebo se mi vysmívá. Ať tak nebo tak, měla jsem chuť ho praštit. Ale něco bylo špatně a já jsem nevěděla co. Všechny moje myšlenky se vytratily jako pára nad hrncem, takže jsem bezradně klečela dál.

„Klekni si.“ Rozkázal znovu a okázale poklepal na prostěradlo vedle sebe. Aha. Vylezla jsem zpátky k němu na postel a klekla si. Začal mi svazovat ruce za zády, pevně jako včera, zkoušela jsem se vykroutit a při tom se snažila ovládnout reakce svého těla. Téměř na mě nepromluvil, o něžnostech nemohla být řeč, skoro se mě nedotýkal a já jsem přesto byla vzrušená.

Rukou mi naznačil, že mám kolena odsunout od sebe. Kleknul si přede mě a hladově mě políbil. Snažil se být něžný, ale ústa měl tvrdá, dychtivá a rukama mě držel za krk. Vychutnával si svoje vítězství všemi smysly, už se nemusel tolik ovládat, protože to, co chtěl, už dobyl. Dovolil si ode mě žádat tolik, na co by nikdo jiný neměl odvahu ani pomyslet. Vlastnil mě tak, jak bych nevěřila, že je to možné. Cítila jsem z něj sílu, moc a špatně krocenou vášeň a věděla jsem, že jí podlehnu, tentokrát bez boje. Dráždil mě rukou a já jsem se zhroutila na postel. Sotva jsem držela oči otevřené, natož abych dokázala vzpřímeně klečet. Vztek a pýcha, které by mě ještě možná dokázaly vzpružit, mě opustily. Tiše se usmál, nechal mě ležet, mumlal něco nesrozumitelného a při tom mě vytrvale štípal, hnětl a dráždil, dokud mu tlumené zvuky a stahy mého lůna neřekly, že mě zahnal asi dál, než chtěl. Převrátil mě na břicho, pod pánev mi vsunul polštář, já jsem lítala ještě kdesi v oblacích, když do mě vniknul. Přirážel tvrdě a o moje pocity se nestaral. Musím ale uznat, že si mě připravil tak dobře, že mě jeho počínání nezraňovalo. Po chvíli vyklouznul z mého těla, já jsem se chtěla schoulit a spát, ale on mě převrátil na bok a pokračoval. Manipuloval se mnou jako s hračkou a užíval si jako smyslů zbavený. Nevím, jak dlouho to trvalo, moje vědomí mě opustilo po druhém orgasmu. Byla jsem za hranicí toho, co jsem mohla vnímat. Zpátky jsem se probírala pomalu a neochotně. Diatelo v pokoji nebyl, vypotácela jsem se z postele ke skříni a hledala nějaké oblečení, ruce už jsem měla volné. Než jsem na sebe stačila svůj úlovek natáhnout, Diatelo rozrazil dveře pokoje.

V rukách držel tác. Uvědomila jsem si, jak mi kručí v břiše. Usmál se na mě a tác položil na postel.

„Pojď ke mně.“ řekl měkce.

Šla jsem podezřívavě jako ovečka k vlkovi. Natřepal mi polštáře, posadil mě do postele a z ruky mi vyrval peřinu, kterou jsem se chtěla zakrýt. Okolo krku mi uvázal utěrku, ale tak, aby byly dobře vidět prsa. Před tím, než mě políbil, mi palcem objel rty. To gesto mi přišlo majetnické, drzé a živočišné. Konečně zanechal pustošení mých rtů a dal mi napít čaje. Pravou rukou mě krmil, levou mi zajel mezi stehna a pochvalně zamlaskal, když ucítil vlhko. Nenápadně jsem očima zalétla k jeho rozkroku. Byla jsem celá rozbolavělá a toužila po odpočinku a samotě, další číslo bych už nepřežila.

Když jsem snědla všechno, co přinesl, řekl, že mám odpočívat a odešel. Moje úpěnlivé prosby k vyšší instanci byly vyslyšeny.

Probudilo mě jemné zatřesení ramenem. Nevěděla jsem, co je za den ani kde to jsem. Stává se mi to vždycky, když usnu přes den. Usmívala se na mě Elinor. Nesla mi tác s prý pozdním obědem. Počkala, až to spořádám a pak mě odvedla k bazénu, kde jsem se s potěšením poddala jejím příjemným ručkám a kde mi sdělila, že mě čeká maškarní ples. Docela jsem se těšila, na veřejnosti mi snad nic nehrozí a možná by se dalo nenápadně vytratit... Když se mnou skončila, bylo pozdní odpoledne, já jsem na sobě měla bokové tmavě modré průsvitné nabírané kalhoty, přes ně tmavě modrou sukni, která byla ušitá vlastně ze třech pootočených, takže kolem dokola bylo několik cípů a přes to všechno mi oblékla ještě jednu kratší sukni z lehounkého stříbrného materiálu, jako z pohádek tisíce a jedné noci. Když jsem se zatočila, vznášela se jako pavučina. Tmavě modré bolerko s hlubokým výstřihem končilo až nad pupkem a mělo tříčtvrteční rukáv, na konci s volány. Vlasy mi nechala rozpuštěné, připnula mi závojíček se stříbrným okrajem, který mi zakrýval obličej od nosu dolů a přes hlavu mi ještě přehodila závoj, který končil někde pod lopatkami, byly ze mě vidět jen oči, pupek a kus zad. Můj kostým odpovídal mé povaze, ráda pozoruji lidi nepozorována.

„Tohle nechci.“ Odstrčila jsem jí ruku, když mi chtěla na krk připnout ten jeho náhrdelník.

„A proč ne, vždyť se k tomu hodí.“

„Víš, co je tam napsáno?!“

Elinor přejela nápis očima, pak se pousmála a zeptala se: „No a?“

„Něco jiného je nosit tohle v lese a něco jiného vzít to mezi lidi.“ Vysvětlila jsem jí trpělivě.

„Ty hodláš někoho pustit k sobě tak blízko, aby si to mohl přečíst?“

„To je jedno!“

„On dohlédne, aby se to nestalo, věř mi.“

„Nevez- „

V tom vrzly dveře a bez zaklepání vešel Diatelo.

Pokračování příště...

...::: Tip pro Vás: Bijoux Indiscrets - Za Za Zu Feather Handcuffs :::...
Sexshop Sexujte.cz