Missčást 23.Autor: neznámý | Hodnocení    |
"...Jednoho dne mě abatyše poslala koupat do zrcadlové koupelny, to byla jediná místnost s pořádně velkým zrcadlem, takže se v něm člověk viděl celý. Jinak všude byla zrcadla tak s bídou na učesání. Vždycky po vykoupání, při utírání, jsem se v zrcadle prohlížela. Ne snad proto, že bych byla ješitná na svoje tělo. Důvod byl jiný. Když jsem byla prvně v této koupelně s abatyší, viděla jsem, jak mám na zádech a zadku plno jizev od bičování a byla jsem z toho asi dost smutná, protože mě abatyše utěšovala, že to všechno časem zmizí. Proto jsem se při každé příležitosti dívala. No, trochu jizvy vybledly a možná i mizely, bylo jich tolik, že se to nedalo říci přesně. Dívala jsem se na své vytahané bradavky a samozřejmě i poštěvák. Nedalo se říci, že by se vracely do své původní podoby, spíše se mi zdálo, že mám bradavky stále delší, od neustálého tahání při milostných hrách s abatyší. Tak tomu bylo i toho dne. Po vykoupání jsem se vrátila do pokoje k abatyši. Nebyla tam a tak jsem usedla a čekala na ni s vyšíváním v ruce, to byla jediná zábava zde povolená. Dost dlouho jsem čekala, avšak když se konečně objevila, bylo to pro mne zklamání. Postavila přede mne krabici převázanou motouzem. "Je mi to moc líto, ale musíme se rozloučit. Jsi přeřazena jinam, budeš se učit na farskou kuchařku. Zde máš všechny věci a Bůh tě provázej, na mě vzpomínej v dobrém." Byla jsem natolik v šoku, že jsem se z toho vzpamatovala až drncáním auta, ve kterém jsem zase v uzavřeném prostoru seděla. Přesně tak, jako když mé přiváželi do tohoto kláštera, který jsem opouštěla nyní a jela do neznáma. Cesta byla opět dlouhá, nejprve po dálnici, jak jsem usoudila podle monotónního zvuku motoru a svištění pneumatik pode mnou. Po delší době auto zpomalilo a pak zřejmě odbočilo na nějakou moc neudržovanou cestu, protože jsme jeli krokem a auto se celé kymácelo, musela jsem se pevně držet, abych nelétala na všechny strany. Cesta trvala asi čtvrt hodiny. Pak auto zastavilo. Slyšela jsem bouchnutí dveří a kroky, které se vzdalovaly. Za dost dlouhou dobu, snad za půl hodiny, jsem uslyšela kroky zase. Zarachotila závora na dveřích auta a dveře se otevřely. K mému nesmírnému překvapení před dveřmi stáli dva mniši. Pozdravila jsem je. Odpověděli mi a jeden mi pokynul rukou: "Vystup si dcero, jsi na místě." Vylezla jsem s krabicí v ruce. "Následuj mě!" Šla jsem za ním jako ovce, zase jsem nevěděla, kde jsem, protože auto stálo v širokém průjezdu, ten jsme vůbec neopustili, ale ihned zahnuli do dveří budovy. Taky tady naše kroky vedly po schodech dolů. Před jedněmi dveřmi jsme stanuli a mnich zaklepal. Po vyzvání jsme vešli dále. V místnosti byl přítomen jen jeden mnich.
"Otče, přivádíme novicku Dorothy, jak jsi si přál." "Děkuji, bratři. Počkejte prosím vedle," ukázal na dveře po pravé ruce. Mniši odešli a já s ním osaměla. "Tak tebe nám posílá matka představená. Hm, doufám, že splníš naše představy. Na několika farnostech potřebujeme kuchařky a hospodyně, sestry na nich již jsou staré a svoji práci nestíhají dělat, i když, pravda, jsou zase velice zkušené," pousmál se. "Ovšem zkušenosti přibývají až léty. O tobě se matka Viola vyjadřovala velice pochvalně, jsem zvědav sám, zda očekávání splníš." Pichlavý pohled zkoumal moji tvář a pak se zahleděl na krabici v mé ruce. "Co to neseš, dcero?" "Matka představená mně připravila věci sebou, neviděla jsem, co v krabici je." "Průvodní papíry ti pro mne nedala?" "Ne, otče, nic. Jen tu krabici." "Asi budou v ní, rozbal ji, sestro," ukázal před sebe na stůl. Rozvazovala jsem provaz a nakonec odklopila víko. Zcela navrchu ležela opravdu silná, zapečetěná obálka nadepsaná jménem opata Orfela. Podala jsem mu ji. Vzal si ji a prohlédl pečetě, zda jsou neporušeny. Spokojeně pokýval hlavou a pečetě rozlomil. Otevřel obálku a vyjmul z nich desky. Dosti silné. Zatáhl za tkanici, kterou byly zavázány a rozevřel je na stole - sotva jsem spatřila obsah, zapotácela jsem se snad leknutím, snad překvapením a určitě jsem byla rudá až za ušima. Byly to fotografie z prvních dní a já tam před očima opata stála nejen nahá, ale i detailně ukazovala svoje přirození a vůbec vše, co tam v klášteře fotografovaly. Usmál se mému zděšení: "Klid, dcero, klid. Tělo tvé je dílem Božím a za to se stydět nemusíš. Na tobě si dal záležet, jak pozoruji. Ovšem, toto je mrtvý papír. Bude nutno přesvědčit se tak říkajíc in natura. Nuže, odlož sutanu, dcero!" "Oh, ne, prosím! Nyní to nejde, já pod ní nic nemám." "Ale dcero! To je přece dobře, kdybys měla, musela bys to stejně svléknout! Musím se přesvědčit, zda fotografie jsou opravdu tak zdařilé a nebo je to jen klam a šalba." "Avšak vy jste muž, otče!" "Cti otce svého i matku svou, dcero. To jsi se přece už učila, nebo se mýlím? Cti tedy mé přání, neb jaký jsem já muž! Jsem zástupcem Boha na zemi a svlékáš-li se přede mnou, jakoby jsi se před Bohem svlékala. Nech zbytečného studu a dej sutanu dolů!" Jeho hlas trochu zpřísněl a ztvrdl. Cítila jsem hrozné rozpaky. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a na druhou stranu mi bylo jasné, že když se nesvléknu sama, donutí mě k tomu násilím. Oh, Bože! Co mám dělat? Oči se mi zalily slzami. "Neplač, to ti nepomůže a slzy jenom hyzdí tvoji tvář. Naposledy tě vyzývám - odlož sutanu!" Ostrý hlas mě přesvědčil, že přestává mít trpělivost. S tichým pláčem jsem pomalu sundávala sutanu z těla. Přikryla jsem svoji nahotu částečně jednou rukou na ohambí a druhou přes prsa. Nakrátko... "Pryč ruce! Hmmm... zdá se, že fotografie nelhaly, nutno se však přesvědčit." Opat obešel stůl a stanul těsně přede mnou. Pomalu zvednul ruce a položil je na mé prsy, několikrát je pohladil a pak sevřel do dlaní. "Kozy máš pevné, uvidíme co dál." Ruka mu sjela dolů. "Nohy od sebe, čubko!" Ruka mi přejela přirození a pak jeden prst vniknul mezi pysky a vsunul se do pochvy. Několikrát se v ní pohnul a pak jej vytáhl. Strašně jsem se styděla, přece jen to byl chlap, od abatyše už mi to tak nepřišlo. Nastrčil mi prst před ústa. "Olízni ho, svině. Zdá se, že máš díru pořádně projetou od abatyše Violy, inu, je na ni spolehnutí." Musela jsem mu olízat prst, který měl v mé pochvě. Pomalu mi docházelo, že tu budu muset s opatem dělat to samé, co s Violou, musím se přiznat, že se mi to vůbec nelíbilo a byla jsem rozhodnutá jen tak nepovolit. Ovšem rozhodnutí je jedna věc, skutečnost věc druhá, o čemž jsem měla možnost se za chvíli přesvědčit.
...::: Tip pro Vás: Mystim vaginální kuličky Jane Untamed :::...
Sexshop Sexujte.cz
"Jdi vedle, dcero," ukázal na dveře, kam zmizeli mniši. Natáhla jsem ruku pro sutanu. Odstrčil mi ji. "Pravil jsem, aby jsi šla vedle, nikoliv, aby jsi se oblékla! Zdá se, že asi špatně slyšíš!" "Ale tam šli bratři! Přece se před nimi nemohu takto ukazovat!" "Kde a jak se budeš ukazovat, o tom rozhoduji já!" Zvedl oči nahoru. "Bože, udělej zázrak, aby tato děvka konečně pochopila, že musí poslouchat a dělat, co se jí nařídí! Ihned jdi vedle!" Postrčil mě ke dveřím. Pro slzy jsem pomalu neviděla. Nahmátla jsem kliku, otevřela a vstoupila. Kupodivu tu nikdo nebyl. Bratři šli zřejmě dál, viděla jsem další dveře. Zastavila jsem se. Opat mne postrčil k jakési rohoži. "Lehni na záda a roztáhni nohy, ukaž tu Satanovu slůj!·· "Oh, ne... ne... otče... prosím... nechci... ne...!" "Neodporuj! Nepůjde to po dobrém, půjde to po zlém! Otoč se a dobře se podívej!" Pomalu jsem se otáčela, u vědomí toho, že zase uvidí vše, co se pod sutanou skrývá. Strnula jsem. Oba mniši tu byli, neviděla jsem je, protože stáli na straně, kam se otevíraly dveře. Ovšem nejen, že tu byli! Oni byli úplné nazí, každý držel v ruce důkladné důtky. Nechápala jsem, kdy a jak to opat stihl, ale ani on neměl nic na sobě. Zavřela jsem oči. "Jen se dívej, představím ti oba bratry: toto je bratr Archibald, jak vidíš, má slabší ocas, ale zase delší, naučí tě šoustání do zadku, zde tento se jmenuje Leopold a ten tě zase naučí hrát na jeho svatou fujaru. Všichni tě samozřejmě budeme učit umění mrdati a s výukou začneme hned! Farská kuchařka musí umět připravit nejen pokrmy pro tělo, ale i stravu duše! Lehni konečně, čubko, na matraci a roztáhni nohy, nebudu se s tebou dohadovat!" Opat mě škubnutím přitáhl k matraci a povalil mě. Pravda, kladla jsem odpor, ale ten rychle zlomil. Dostala jsem facku, až se mi zatmělo před očima, rychlým hmatem mi rozevřel nohy a bez dlouhého váhání do mě vrazil svůj stojící ocas. Rukama se opřel o mé prsy, sevřel je do dlaní a jeho čurák mi projížděl kundou jako píst - poprvé to nebyl umělý, ale skutečný ocas. Za pár minut se jeho pohyby začaly prudce zrychlovat, až s prudkými dorazy začal do mě stříkat hojné množství spermatu. Byla jsem na jeho silném ocasu jako nabodnutá a ještě si mě přitahoval za prsa víc. "Svírej píču, svině! Důkladně mi ho vyždímej!" supěl mi do tváře zrudlý a zpocený opat. Prudkými stahy pochvy jsem mu pomáhala k vyprázdnění. Pojednou čuráka ze mě vytrhl a vstal tak prudce, jako na mě lehnul.
"Bratři, vidíte tu neřestnou děvku? Svým tělem a touhou po neřesti svedla mě, sluhu Božího, na cestu hříchu! Jste vy mými svědky, že jsem se bránil, co jsem mohl, ale neubránil jsem se její promrdané kundě a podlehl v nerovném zápase. Lze mi nyní činiti jen pokání a začnu s ním ihned. Vezměte tedy tu vilnou svini a na důkaz, že to s pokáním myslím vážně, jí zbičujte neřestné tělo!" Byla jsem ze všeho tak šokovaná, že jsem se nijak nebránila, když mě jeden z mnichů uchopil pod rameny a po zemi vtáhl do druhé místnosti. Na první pohled jsem poznala mučírnu. Na končetiny mi upevnili pouta, mezi kotníky vsunuli rozpěrku, uprostřed zahákli na kladku a v malé chvíli jsem visela hlavou dolů. Dostala jsem široký obojek kolem krku, stáhli mi ruce dozadu a za zápěstí k obojku je připoutali. Opat se mezitím dostavil také, již v sutaně, oni ale byli stále nazí, s trčícími ocasy pod břichem. Na rozdíl od opata byli oba vyholení. Vybrali si ze spousty nástrojů tenké bičíky a začali mě bičovat... Chvilku jsem vydržela vzdorovat bolesti, ale pak jsem začala sténat a nakonec už jsem řvala. Bičíky byly jako hadi, omotávaly se mi kolem stehen, kolem těla, dopadaly na záda, na prsa i na přirození, celé tělo mě pálilo. Konečně opat pokynul, že to stačí. Přestali s bičováním, ale tělo mi vytáhli ještě výš. Proč, to jsem pochopila vzápětí. Postavili se mi před obličej a rychlými pohyby rukou kolem čuráků jim pomáhali k vystříkání. To se brzy dostavilo a jejich odporný sliz zaplavil můj obličej, něco mi vniklo do úst, něco vtékalo do nosu, oči jsem měla zalepené. Byla to pro mne hrůza, dosud nepoznaná...!"
...::: Tip pro Vás: Kožený bič :::...
Sexshop Sexujte.cz
