Kdo s koho část 1. Autor: Aradia

Hodnocení

Bylo voňavé letní ráno. Když se Lenka probudila, byla ještě tma. Protáhla se jako kočka a zašátrala vedle sebe. Zdeněk pravidelně oddechoval. Včera se vrátil hodně pozdě. Proto se rozhodla, že ho nechá ještě spát. Nechtělo se jí vylézt z vyhřáté postele, a tak se stulila k jeho teplému tělu a snažila se ještě usnout. Když se před třemi lety potkali poprvé, ani ve snu by jí nenapadlo, že se jednou bude k němu takhle tulit, aby jí zahřál studený zadek, vždycky když si ve spaní nahrne peřiny mezi nohy a probudí se potom celá prokřehlá. Ve Vetlé se moc netopilo. Zdeněk jen něco zamumlal a spal dál. Lenka se musela smát. Kolikrát se ho v noci snažila vzbudit, protože po něm zatoužila, ale veškeré její úsilí bylo většinou marné. Spával jen několik málo hodin denně, za to tak tvrdě, že by ho tu klidně mohla přivázat k posteli a odejít. A ráno by se divil. Ten nápad jí pobavil. Vstala a tiše otevřela skříň. Vytáhla policejní pouta. Tyhle v práci nepoužívá. Zařezávají se do rukou a klienti potom nadávají, že mají stopy. To víte, nejdůležitější je smazat všechny stopy předcházející rozkoše, aby si manželka nevšimla. Lenka pracovala jako domina už pátý rok. Myslím, že jí její profese ovlivnila daleko víc, než si byla ochotná vůbec přiznat. Domina a otrokyně. Otrokyně pro Zdeňka, dříve i pro dobře platící klienty a také pro mnoho jiných. Dnes už jenom domina, aby si mohla vážit sama sebe. Být otrokyní je hodně osobní, domině klienti přece jen tak nevniknou pod kůži a pak domina určuje pravidla hry a tak se nemůže stát, že by je klient jen tak porušil. Nakonec to nejde tak snadno, když je svázaný. Pouta zacvakla, Zdeněk jen cosi zamumlal. Dokonalé. Co dál? Vzít led a nebo rozpálený vosk? Hra ji začala bavit. Ona byla jeho otrokyní, ale na veřejnosti se to moc nevědělo. Dnes měla šanci. Věděla, že za to dostane, ale tuhle hru si nemohla nechat ujít. Vzpomněla si, jak se ho bála, když k ní přišel poprvé. Byl její první dominantní klient. Sadista. Dlouho spolu nejprve diskutovali. Nakonec zjistili, že bydleli na stejné koleji, a dokonce se před nějakými lety setkali. On ji jako devatenáctiletý hošík balil. Vůbec mu to nešlo. Ona si o něm myslela, že je to jen napomádovaný panák, který veden despotickou matkou po vzoru slabošského otce nebude nikdy schopen poznat skutečnou rozkoš, protože předsudky a vliv obou rodičů udělaly své. Tenkrát jím pohrdala. Čekala na svého prince, on byl jen stydlivý studentík, který se bojí ženě podívat do očí. Opravdu sadista k pohledání. A potom, po deseti letech, on, platící sadistický klient a ona - koupená žena, která se poprvé stává profesionální otrokyní. Panebože, to je slovo" profesionální". Zažila si svoji lásku a svoje zklamání, muži ji ublížili snad víc, než se nosí. Tak proč se nenechat bít za peníze? Ať ji poníží ještě víc. Stejně to jsou všechno ubožáci. Když jim to udělá radost. Dohodla si s ním pravidla. Svlékl ji a dal ji jakousi lněnou košili. "Tohle si mám oblíct? To je tedy erotika?" snažila se zakrýt svoje rozpaky. Oblékla si špinavě bílou košili a čekala, co se bude dít. Nebyl ji nesympatický, ale bála se ho. V jeho očích byl chlad. Vypočítavý studený chlad maniaka, který přesně ví, jak krok za krokem trápit svoji oběť. Otřásla se hrůzou. Než začali, vyprávěl jí o svých snech, o týrání starověkých otrokyň, o bolestných výkřicích žen, které mu přinášejí rozkoš. Jinak se neuměl vzrušit. Přivázal ji ke kříži. Dlouho si ji prohlížel. Potom se otočil. Z tašky vytáhl nůž. Zavřela oči. Tak dělej. Klidně mě můžeš zabít. Jak ráda bych to udělala sama ! Jenže na to je příliš velkej slaboch. Přiblížil se k ní. Cítila jeho vzrušený dech. Hrotem nože se dotknul její levé bradavky. Bolelo to. Potom ji vymezil střed mezi jejími ňadry. Nůž zapíchl do kůže. Na místě vpichu se objevila kapička krve. "Otevři oči!" poručil. Zavrtěla hlavou. Tohle po ní nemůže chtít. Ať ji probodne, ale tohle je moc osobní. "Otevři oči!" zopakoval. V jeho hlase nebylo ani stopy jakéhokoliv pocitu. Znovu zavrtěla hlavou. Byla paličatá. Vrazil jí facku. Vyhrkly jí slzy pokoření. Znovu zopakoval svoji prosbu. Otevřela oči. Jejich pohledy se setkaly. Nevydržela to. Ať jí bije, ať ji třeba rozřeže na kousíčky, ale tohle divadlo ať si odpustí. Tohle přece není vztah, ale placená služba prostitutky a jejího klienta. Najednou pocítila strašnou nenávist k tomuto muži. Myslí si snad, že za pár tisícovek mu dá svoji duši? Tělo jí klidně může rozbolavět, jak je libo, ale její nitro bylo vyprahlé dlouhým trápením, neochotno komunikovat s kýmkoliv o čemkoliv. Jakoby vytušil, na co právě myslí, stiskl nůž ve své dlani. Pomalu jel dolů od prsou až k jejímu pohlaví. Nůž zanechával dlouhou krvavou cestičku. Po celou dobu z ní nespustil oči. Bez hnutí svalu ve tváři jí vsunul nůž do pohlaví. Chladný ostrý kov v ní vyburcoval smysly. Její oči ji prozradily. Usmál se jako vítěz, kterému gratuluje jeho soupeř. Nenáviděla ho. Notně ho nenáviděla. Vzal jí za vlasy a strhl jí k zemi. "Postarej se o něj!" poručil a ukázal na své kalhoty, které byly najednou jaksi těsné. Copak je nějaká kurva? V sadomasochistickém studiu se přece nesouloží. Vzdorně pohodila hlavou. Vrazil ji facku. Ničím víc jí nemohl ponížit. "Kuř!" rozkázal a narazil si svůj úd na její ústa. Ucítila pach jeho potu smíchaný z močí. Udělalo se jí špatně. Tak tohle je už příliš. Snažila se vyprostit. Držel ji za vlasy příliš silně. Stiskla zuby. "Aú, ty děvko!" Mrštil s ní na koženou postel. Jindy na ní lehávali její otroci. Vnikl do ní prudce a zuřivě. Zatmělo se jí před očima. Jejím tělem projela jakási zvrácená rozkoš. Celou dobu se jí upřeně díval do očí. Neměla sílu uhnout. Za chvíli přestal a se stejným chladem jí napíchal špendlíky do jejích pevných ňader. Přestala vzdorovat. Jakoby to bylo málo, vzal kulatý kartáč na vlasy a vyměnil ho za nástroj svůj.

...::: Tip pro Vás: Obojek a pouta na ruce :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Tak co je pro tebe lepší?" zeptal se skoro mazlivě. Byla úplně mimo realitu. Nevnímala, co následovalo. Vnímala jen souznění bolesti a nepoznané rozkoše, které se slévaly v cosi bizardního mimo lidského chápání. Když se do ní vylil, padl vedle a prudce oddechoval jako raněné zvíře. Ona se ani nepohnula. Nebyla schopna se nadechnout, nebyla schopna otevřít oči. Vrazil ji pár facek. Teď už ne proto, aby jí ponížil, ale proto, aby ji vrátil zpátky. Konečně zalapala po dechu a nadechla se jako novorozeně. Pomalu si začala uvědomovat okolní svět. Sedl si na postel a čekal, až se vzpamatuje. Pomohl jí posadit se. Stulila se do jeho náruče. Tenkrát poprvé. A potom už vždycky. Jazykem laskala jeho tělo. Neprobudil se. Tak tohle je ten sadista, který ji kdysi dostal? Co kdyby mu to teď vrátila? Vzít nůž a poznamenat ho stejným způsobem, jako on před lety ji? Mimoděk se dotkla staré jizvy mezi ňadry. Už se jí nikdy nezbaví. Vryl se do jejího těla stejně tak jako do jejího mozku. Jizva, která se nikdy nezacelí, protože v tomhle vztahu není cesty zpátky. Odepla pouta. Zvuk kovu protnul ticho noci. "Co blbneš?" posadil se Zdeněk na posteli. "Spi. Nic." Pouta hodila pod postel. "Tys mě chtěla spoutat?" zeptal se nechápavě. "Ale ne!" "Co jsi to dělala?" Chytil ji za zápěstí. Pěkně to bolelo. "Áú! Co blbneš! To bolí!" "No a?" "Hele, radši spi." "Co jsi chtěla dělat?" zopakoval otázku. Vždycky si stál za tím, co si umanul. Někdy ho za jeho umanutost nenáviděla. "Nech mě. Jen jsem si vzpomněla na to, jak jsi byl u mě poprvé!" "No tak, miláčku. Není na to přece jen trochu brzo? Ráno vstávám do práce." "Spi. A pusť mě." "Jo, já usnu a ty mě podřízneš. Jseš na to pěkně cáklá." "Ale, Zdeňku, no tak!" "Tak jo. Dobrou, miláčku!" Polibek. Zachumlání se do beránků a další počítání minut do dalšího rána, které ne a ne přijít… "Co to mělo znamenat?" "Co jako?" "No v noci. Ta pouta?" "Nic. Jen tak." "Ty nikdy neděláš nic jen tak." "Chtěla jsem tě zabít." "Tomu bych věřil." "Chceš kafe? A koláč?" "Ne. Spěchám. Kafe mi udělá sekretářka a určitě se v kanclu najde i kousek něčeho sladkýho." "Fajn." "Uvidíme se večer. Ozvu se, až budu na cestě." "Bezva." Umyla nádobí z minulého večera, vytřela podlahu a podívala se hodiny. Zbývalo ještě několik minut do příjezdu autobusu směr Štětí - Roudnice nad Labem. Klienta měla až v deset. Podívala se z okna. Svítilo slunce. Dostala nápad. Co kdyby dnes nejela autobusem, ale na kole? Ranní projížďka by jí určitě prospěla. Nakrmila Ronyho, dvouměsíčního křížence vlčáka a dobrmana, povahou spíš vlčáka a šla hledat klíče od kůlny. Vyvezla svoje nové kolo, měla ho teprve několik týdnů, zálibně si prohlédla, jestli má všechno, jak má být, zamkla vetelskou chalupu, rozloučila se s Ronym a rozjela se směrem k Roudnici. Řidičák by jí asi nikdo nedal. Byla totiž příliš agresivní na to, aby snášela omezující dopravní značky, namyšlené dopravní policajty a vulgární řidiče. Zdeněk se opravdu snažil naučit ji řídit. Dokonce tvrdil, že má cit a že z ní bude jednou dobrá řidička. Zatím neměla ale potřebu být řidičkou. Raději jezdila na kole a nebo chodila pěšky. Vítr jí ovíval dlouhé kaštanové vlasy, slunce provonělo ovzduší severních Čech. Míjela pole, na kterých dřely babky, výkupnu ovoce, potom sportovní areál s krytým bazénem, roudnický most, zámek, vyšlapala prudký kopec na náměstí a pomalu směřovala ke svému roudnickému studiu. Už před dvěmi lety přestěhovala své pražské studio do ústraní malého města v severních Čechách. Byla ženou, která nesnášela omezení. Nadřízení, pasáci, majitelé, pronajímatelé, už nikdy nic takového. Když odcházela z Prahy, kdekdo se o ní otřel. Proč asi vyměnila vysoké výdělky v lukrativním místě v centru Prahy za maličké studio na očích maloměsta? Chtěla mít klid od zážitků chtivých turistů, které musela brát, protože pan majitel by se zlobil, že studio nevydělává tolik desítek tisíc měsíčně, jak by si představoval, chtěla mít klid od pasáků, kteří po odměřené hodině bušili na dveře studia se slovy: "Ukonči to, čeká na tebe další úchyl!" Svět sexbyznysu je světem pohrdání člověkem, který se prodává i tím, že si kupuje. Když dorazila do studia, srazila se ve dveřích se svým osobním otrokem. "To… co… to? "Co? Neviděls nikdy kolo?" "No jo, ale tebe na kole ne!" "No tak teď to vidíš. Máš uklizený studio?" "Ano, Leničko." "Neříkej mi Leničko!" "Dobře děvčátko!" "Tak dost. Namasíruješ mi záda a potom vypadneš." "Jak myslíš, Leničko." "A to kolo ukliď!" Shodila upocené triko a legíny a zalezla si do vany. Michal transportoval kolo a pěkně při tom nadával. "Uvař mi kafe!" houkla Lenka na svého otroka. Michala se ujala na jednom z jejích večírků. Poslední peníze, které měl, dal za vstupenku na večírek. Celou dobu seděl v koutku a pozoroval dominantní dámy a pány a polonahé otrokyně v řetězech. Nakonec sebral odvahu a poprosil Lenku o konzultaci. Překvapilo ho, že je na dominu až příliš laskavá. Řekl jí bez ostychu o všech svých trablech. Když řekl doma, že je masochista, rodiče ho vyhodili z domova. Bez peněz, s jednou igelitkou tak cestoval po svých kamarádech, kteří ho nakonec nasměrovali právě k Lence. Sehnala mu práci a podnájem. Půjčila mu peníze a dala mu naději, že jednou snad najde svoji skutečnou paní. Poradila mu, aby ji nehledal v sadomasochistických salonech, protože tam nabízejí jen iluzi, nic víc. Osmělil se a požádal o přijetí do osobního otroctví přímo paní Lenku. "Víš, potřebuju vlastně otroka, ale jinak, než si myslíš ty. Snad jen na úklid, údržbu studia, žádný sex, žádné trestání na genitáliích, já chci, aby mezi náma bylo jasno. Žádné sexuální otroctví, jasný!" "Aspoň tohle, madam!" vydechl nadšeně. Michal jí namasíroval záda, dokončil úklid a rozloučil se. Venku padal sníh. Za čtrnáct dní budou vánoce. Zamkne studio, seberou se Zdeňkem děti a vyrazí někam. Kamkoliv, kde jim bude dobře. Právě dopíjela kávu, kterou jí připravil Michal ještě před tím, než se rozloučil se svojí paní, když zazvonil zvonek. Brzy na to, aby to byl objednaný klient. Lenka se neochotně zvedla a šla otevřít.

...::: Tip pro Vás: Řemínek na penis :::...
Sexshop Sexujte.cz