Jasmína část 5. Autor: Ondřej

Hodnocení

Od prvních minut byla má žena na plese středem pozornosti. Tanečníci se o ni doslova prali a já konečně pochopil, proč dříve mladé dámy používaly kartičku, zvanou "Taneční pořádek". Jasmína se po každém tanci vracela udýchaná, kvůli sešněrovanému pasu usedala upejpavě na okraj židle a ovívala si tvář kartonovou cedulkou s číslem stolu.

"Já snad vypustím duši," stěžovala si. "Nikdy by mě nenapadlo, jak šněrování dokáže ubrat dechu. A ke všemu se pořád bojím, že každý pozná, jak jsem vyztužená. Mám pocit, že mě všichni tak zvědavě prohmatávají v pase... Co myslíš?"

"Nepozná. A kdyby... Pod plesové šaty přece korzet patří," snažil jsem se ji uklidnit.

"To teda..., ale možná máš pravdu. Jenže ne tak moc utažený. Horší je, že se mi chce strašně čůrat. A vůbec nevím, jak se to v tomhle oblečení dělá."

"Ona ti to Milada... ona ti na to nic nedala?"

"A co jako? Co mi měla dát?"

"No," zarazil jsem se. Přece jsem neměl vědět, že pod korzetem může nosit plenky. "No, myslel jsem nějakou radu. To je přece jasné, že to celý večer nemůžeš držet."

Jasmína se nadechla a rezolutně oznámila:

"Jo, poradila mi. Vlastně ani ne tak poradila, jako spíš se snažila mne obalit do takových velkých Pemprsek. Jako kojence. To jsem pochopitelně odmítla...

???

To jsem asi neměla, viď?" zašeptala po krátké odmlce a podívala se na mne nešťastným pohledem. "Když mne v té chvíli nenapadlo, jak je to složité."

"No, leda že bysme teď šli někam ven, já ti podržím sukni, aby se nenamočila a můžeš to..." navrhoval jsem.

"A můžu to udělat skrz kalhotky, viď. Ty seš teda dobrej."

"Kalhotky si snad stáhneš, ne?"

"A můžeš mi říct jak? Když je mám pod tím korzetem," oznamovala mi další lapálii, proč nemůže vykonat svou potřebu.

"Tak ho dole trošku uvolníme," navrhoval jsem opatrně.

"To těžko. Cítím, jak je to tam dole všechno zmatlaný dohromady. K tomu ty podvazky a vysoký boty... To nejde. Musela bych se celá svlíknout... Že já si ty Pemprsky radši nevzala. Fakt mě vůbec nenapadlo, co to je za problém."

"A to myslíš, že každá, co nosí korzet, se pod tím počůrává do plenek?" dodala po chvíli přemýšlení.

Pokrčil jsem rameny.

"No to asi jo," odpovídala si sama. "Jak jinak by to dělaly? Ale to já nebudu. Mám tuhle výztuž na sobě poprvé a naposled. Hned v pondělí to jdeme té dámě vrátit a šaty ušije znova podle mých správných rozměrů.

Už jsi jí něco platil?"

Proud Jasmíniných úvah se začínal ubírat nesprávným směrem. Tohle jsem nečekal. Horečně jsem přemýšlel, jak situaci zachránit.

"No. Už jsem dal zálohu. Dost velkou."

"Kolik?"

"Dvacet," lhal jsem.

"Cože? Dvacet táců?!"

"Jo."

"No ty seš blázen," vzdychla Jasmína. "Co když nám teď ty věci nevezme zpátky?"

"Ale já bych nerad, aby je brala zpátky," dodal jsem si odvahy. "Mně se takhle moc líbíš. A, a hlavně se mi líbíš v tom pod tím. Bez těch šatů. Celý večer se třesu na to, jak tě v tom korzetu pomiluju," přiznal jsem se po pravdě.

...::: Tip pro Vás: Růžová kovová pouta :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Pomiluješ? V korzetu?" povytáhla Jasmína obočí.

"Jo. Pomiluju. V korzetu. I v těch botách vysokých," přidával jsem další argumenty.

"Tak to abychom snad už raděj šli," oznámila. "Mně se chce čůrat, ty jsi jako na trní, až mě pomiluješ v korzetu.... No to je teda...

Poslyš, Ondřeji... Podívej se mi do očí! Co s tou dnešní situací máš společného? Vždyť jsi byl nějak moc klidný, když mi ty šaty nesedly. A co jste si to tam vzadu před odchodem šuškali?"

Podívejme. Křížový výslech. Takovou jsem Jasmínu neznal. Co teď. Mám se jí přiznat? Nebo zatloukat a dělat udiveného? Ale když už jsme došli v rozhovoru tak daleko, asi bude bezpečnější přiznat barvu. Kdo ví, co by ji ještě napadlo.

"A nebudeš se zlobit?" zkoušel jsem opatrně.

"Ne. Ale musíš mi říct celou pravdu," prohlásila Jasmína důrazně a nakrabatila rozzlobeně čelo. Měla teď ve tváři přesně ten podmračený úsměv, který jsem zbožňoval. Rozhodl jsem se přiznat se vším všudy. Vydat se jí na milost a nemilost. Tedy... kromě těch detailů s Miladiným rozhaleným županem a podobně.

Zvedl jsem dva prsty na znamení přísahy a kajícně prohlásil:

"Přiznávám, že jsem to na tebe přichystal záměrně. Protože tě takhle zbožňuju. Protože chci, aby má manželka chodila pořád vyztužená a sešněrovaná, protože mne to příšerně vzrušuje, protože..."

"No podívejme... Jak je pán upřímný. A jak je mi v tom těsno, to ti nevadí, že?"

Bylo vidět, že se do zlobného tónu nutí. V očích jí tančila rozpustilá světýlka a já se rozhodl vyrazit na zteč.

"Jasmíno! Udělej to pro mne. Já tě za to budu do smrti nosit na rukou."

"Ale ale! No to se mi líbí! Tak na rukou, říkáš..."

Na chvíli se zamyslela a potom dodala:

"Dobře. Já ti slíbím, že budu chodit ustrojená podle tvých představ... A ty mi za to slíbíš, že mi splníš tři přání. Souhlasíš?"

"A jaká to budou přání?"

"To ještě nevím, musím něco vymyslet. Prozatím mi bude stačit, že tě mám takhle pod kontrolou. Já budu trpět sešněrovaná v korzetu, což tobě, jak tvrdíš, přináší potěšení... No, a ty budeš za to žít v trvalé nejistotě, co si na tebe tvá milovaná Jasmína vysmyslí. To přinese uspokojení a jistotu pro změnu zase mně.

Docela dobrý obchod ne? Prohra - prohra, jak říkají obchodníci. Ale jestli nesouhlasíš, můžeme to jít v pondělí vrátit."

Zadumaně pozorovala, jak přemýšlím.

"Doopravdy budeš chodit oblečená podle mých představ? Podle toho, co pro tebe vymyslím? Každý den v roce a ve dne i v noci?"

Teď zase přemýšlela Jasmína.

Zhluboka se nadechla... a slavnostně slíbila:

"Když si to tak moc přeješ. Tak ano. Ale doufám, že to nebudou moc velký blázniviny. Můžeš mi to nějak blíž popsat?"

"A řekneš mi ta svoje tři přání?" kontroval jsem.

"Vždyť ti povídám, že je ještě nevím. Co jsi tak netrpělivý?"

"Tak vidíš. Ty nevíš svoje tři přání a já ještě vůbec nevím, jak bych tě měl rád ustrojenou. Budeme spolu žít ve vzrušující nejistotě, co na nás ten druhý vymyslí. Co ho napadne. Souhlasíš?"

"Souhlasím," dodala po krátkém zaváhání a mně spadl kámen ze srdce. Uchopila mou ruku, podívala se mi vážně do očí a pronesla uhrančivým hlasem:

"Ruku na to. Slibujeme si na život a na smrt, že já se budu bez odmlouvání strojit podle tvých představ a ty mi splníš tři přání. Ale bez legrace, Ondřeji. Já to myslím smrtelně vážně. Tuším, co mě může čekat a ty se připrav, že ti nezůstanu nic dlužná. Bereš to tak?"

"Ano," odpověděl jsem.

"Tedy dohodnuto. A teď abychom snad raděj šli, nebo se doopravdy počurám," dodala už zase obvyklým tónem a toporně se zvedla ze židle.

...::: Tip pro Vás: Řetízek na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz