Jasmína část 1. Autor: Ondřej

Hodnocení

Jasmínu jsem začal vychovávat hned po svatbě. Několikrát mne sice napadlo, že by nabylo marné ji doprovodit pěkně vystrojenou už k oltáři, ale obával jsem se, že by sňatek navzdory vrozené submisivitě odmítla a předčasným rozchodem mé plány překazila.

Jakmile budeme svoji, nastane jiná situace. Jasmína pochází z hluboce věřící rodiny a po svatbě už naprosto nepřicházelo v úvahu, že by poslušně neplnila příkazy manžela nebo od něho dokonce utekla. Své trpělivosti nelituji. Dnes vlastním poslušnou, pohlednou a hluboce ukázněnou manželku, která už bezmála třicet let bez odmlouvání vykonává vše, co považuji pro cudnou ženu za správné.

Dlouho a pečlivě jsem přemýšlel, kdy a jak čerstvou novomanželku seznámím s ne-vyhnutelnou budoucností, kterou jsem pro ni přichystal. Váhal jsem, zda jí mám představit celý projekt najednou, nebo naopak uskutečňovat jednotlivé kroky postupně, jakoby náhodně, a do požehnaného stavu ji uvést pozvolným a nenápadným přidáváním jednotlivých položek neobvyklé garderoby, která se měla stát trvalým průvodcem jejího budoucího života. Protože jsem svou ženu doopravdy miloval, rozhodl jsem se pro variantu druhou. Připadala mi ohleduplnější.

Byl jsem si jist, že před nadcházející plesovou sezónou potěším svou pohlednou choť novými šaty. Když jsem jí navrhl, že navštívíme módní salon v okresním městě, výskala radostí a zulíbala mne po celém těle. V salonu jsme pro ni potom z katalogu vybrali překrásné romantické šaty z krémového čínského hedvábí s korzetovým živůtkem a nadýchanou sukní. Stydlivou Jasmínu poněkud zaskočilo, že se při té příležitosti musila úplně svléknout a majitelka salonu podrobně změřila na jejím těle snad vše, co se změřit dalo. Nechala se však snadno uchlácholit ujištěním, že to je nezbytné pro uložení jejích rozměrů do počítače, aby na něm bylo možné dobře vypracovat střih a díky tomu ani nemusí chodit na zkoušky. A v případě jakékoliv další zakázky už nebude nutné žádné další míry znovu brát.

Za deset dní se měl konat první ples. Oba jsme se na něj ohromě těšili (každý z jiných důvodů) a majitelka salonu po kratším zdráhání slíbila, že v den plesu bude Jasmínina róba hotová. Odvezl jsem Jasmínu domů a pod záminkou zapomenutého diáře se do salonu vzápětí vrátil. Přestože prodejní doba ještě neskončila, měli zavřeno a chvíli trvalo, než mi majitelka přišla otevřít. Měla rozpuštěné vlasy, na sobě rudý hedvábný župan se spoustou krajek a s omluvným úsměvem mne pozvala dál.

"Promiňte. Jsem dneska tak utahaná, že jsem zavřela dřív a chtěla si před odchodem domů na chvíli odpočinout. Posaďte se. Co máte na srdci?"

"Dlouho Vás nezdržím," odpověděl jsem. "Jen jsem vás chtěl poprosit, abyste před vypracováním střihu opravila některé míry manželčina těla."

"Opravila...?? Ale já ji změřila dobře. Které míry se vám nezdají správné?"

"Ne, ne, to jste mne špatně pochopila. Není špatně změřená. Ale rád bych svou choť pro ten ples... řekněme… poněkud... vylepšil."

"???, vylepšil? Co tím myslíte?"

"Co tím myslím..." Najednou jsem byl na rozpacích a nenacházel slova, jak své přání vysvětlit. A hlavně mne zaujala rozchlípená mezera mezi cípy jejího župánku, kterou byla vidět poodhalená nožka v černé, hedvábně lesklé punčoše. Žena sledovala můj pohled, s lehkým pousmáním přitáhla cípy županu k sobě a tím pro mne ten velmi zajímavý výhled skončil.

Podíval jsem se jí vyčítavě do očí, zjistil , že v nich tančí škodolibé jiskřičky, dodal si odvahy a už rázněji pokračoval v přerušeném hovoru:

"Rád bych, aby na tom plese byla má choť nejkrásnější ze všech. Ona i ty nádherné šaty si to zaslouží. Pokud budou v pase užší a přes prsa mohutnější, ohromně jim to oběma prospěje."

"Hm. To máte možná pravdu," souhlasila. "Ale co my dva s tím naděláme?"

Pomalu se zvedla, přešla k počítači a začala v něm hledat. Potom si k němu přitáhla klekačku a ve chvíli, kdy na ni obkročmo usedala, dostal jsem znovu příležitost na okamžik spatřit její dlouhé nohy v lesklých černých punčochách., nahoře napínaných celým hejnem stříbřitých koníků na černých elastických tahounech. Opět mne přísně přeměřila pohledem, upravila si župan, nasadila brýle a chvíli důležitě pohlížela na svítící obrazovku.

"Osmdesát sedm, šedesát dva, devadesát čtyři. No, nejsou to zrovna ideální míry pro modelling, ale zase to nevidím tak špatně..."

"To samozřejmě ne," usmál jsem se. "Ale těm překrásným šatům by víc slušelo... řekněme ... devadesát šest, padesát šest, devadesát osm, nemyslíte?"

"V tom možná máte pravdu. Ale jak Vám mám pomoct? Když je Vaše manželka taková, jaká je... A krom toho, ta vaše představa trochu odporuje běžným přírodním proporcím. Hlavně ten útlý pas. Pochybuji, že byste našel ženu, která by bez použití korzetu naplnila vaše představy a dosáhla takových rozměrů."

Konečně to slovo vyslovila. Se strojenou lhostejností jsem si ho v duchu několikrát zopakoval a musel jsem se hodně přemáhat, abych nadšeně nepřitakal, že to je právě to, oč mi jde. Jak krásně a samozřejmě to vzrušující slovo "KORZET" splynulo z jejích rtů...

"Paní..."

"Říkejte mi Milado."

...::: Tip pro Vás: Řetízkový postroj :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Děkuji. Já jsem Ondřej. Tedy, paní Milado, právě něco podobného jsem měl na mysli. Napadlo mne, že bychom spolu na mou ženu připravili, či vlastně ušili, takovou malou past. Kdybych jí o svém přání řekl rovnou, byla by nešťastná, že se mi její postava nelíbí. Ale kdyby například ten počítač nějak popletl střih a přišlo se na to až těsně před tím plesem..."

"No dovolte! Ten náš program je naprosto spolehlivý,..."

"Já vím, vím", přerušil jsem ji. "Myslel jsem JAKO popletl. Ty překrásné šaty už by na poslední chvíli samozřejmě nešlo předělat a jedinou možností, jak v nich na ples vyrazit, by bylo přizpůsobit šatům tělo mé ženy. A vy byste tady JAKO NÁHODOU našla pár drobností, které mou manželku dokážou do těch správných proporcí shodou okolností docela dobře vytvarovat.

Já bych potom celý večer tvrdil, jak báječně jí to sluší, jak jsem šťastný, když je tak překrásně nastrojená a že mne potěší, když mi bude dělat svým dole štíhlým a nahoře kyprým vzhledem radost i v budoucnu. Já už to s ní umím.

Všechna rizika beru samozřejmě na sebe."

"Vy jste mi pěkný šibal", zasmála se a škodolibé jiskřičky v jejích očích znovu zatančily. Na chvíli se zamyslela, potom energicky vstala od počítače, rozvázala si v pase vázačku, uchopila oba cípy županu a s dramatickým výrazem ve tváři stanula proti mně.

"Představoval byste si to nějak... Takhle?!" řekla, elegantním obloukem rozpřáhla ruce a tím pohybem rozevřela rudý župan široko do stran.

Zatajil se mi dech. Celé Miladino tělo vězelo v ohnivě tyrkysovém vyzývavém korzetu, který měl na spodním díle přišito množství podvazků, napínajících krajkový lem černých hedvábných punčoch. Pod spodním okrajem korzetu se vlnil šifónový pettitcoat, který nadýchanými černými vlnovkami zakrýval partie břicha a boků. Nádhera! Miladina ňadra byla korzetem podepřena jako dva těžké balkóny. Polovysoké košíčky byly zavěšeny na širokých postranních ramínkách, takže nic nezakrývalo alabastrovou hruď a boubelaté obliny horních partií ňader.

Pohledem číhající šelmy se kratičce pásla na mém úžasu, potom své tělo rázně zahalila zpátky do županu a sebevědomě konstatovala, že přesně toto mohla očekávat.

"Takže je to jasné. Nahoře vylepšit silikonem, uprostřed pořádně stáhnout. Míry vašich snů mám poznamenané a teď jak by to mělo vypadat? Chcete se podívat do katalogu?"

"Ne ne! Nechám to na vás! Chci se nechat překvapit. Jen jsem ještě..."

"Dobrá, vyberu pro vaši paní něco méně provokativního. Je ještě taková dětsky křehoučká. Co jste to ještě chtěl?"

"Ještě jsem si myslel, že by mohla být o kousek vyšší."

"Vyšší...?" nadzvedla obočí.

"No ano, že bychom tu sukni udělali delší, aby musela být vyšší. Aby si musela vzít hodně vysoké podpatky, pokud ji nechce vláčet po zemi."

"Ale tím moc centimetrů nezískáte. A na těch extrémně vysokých podpatcích se strašně špatně chodí. Korzet a ty vysoké jehly - nebylo by to trochu moc najednou?"

"Nemyslel jsem jen podpatky, ale taky ty vysoké podrážky... Jak se jím říká... No, "brikety". Takových šest nebo kolik centimetrů navíc by se tím určitě získat dalo."

"Aha, brikety. A víte, jak na nich bude při tanci vratká. Ještě si podvrtne nohu. Takové střevíčky na noze moc pevně nedrží. Ledaže by ty botky byly trošku vyšší. Aby měly pevný kotník. Pod sukní stejně nebudou vidět...

Dobrá, já se na to podívám a podle toho, co seženeme, potom nastavím délku sukně. Nevadí vám, když budou ty botky vyšší? Mohou to být třeba i kozačky?"

"Samozřejmě že nevadí. Naopak. Čím vyšší, tím lepší."

"Ach jo. Ondřeji Ondřeji, vy muži jste všichni stejní. Jakou má vaše žena velikost nohy? To jsem si nezměřila."

"Normálně nosí třicet osm. Ale pro tuhle příležitost bych navrhoval třicet sedm. Aby, jak říkáte, na té noze pevněji seděly."

"Počkejte, to byste zase chtěl nožičku jak pro Popelku. Ale při její výšce... No, já to už nějak zařídím. A jak to bude s placením?"

"Samozřejmě, tady, malá záloha", vytahoval jsem z peněženky balíček tisícikorun. "Stačí deset? Nebo potřebujete víc? Stačí říci, na penězích v tomto případě vůbec nezáleží."

Přistoupila ke mně, jednou rukou uchopila peníze a druhou mne popadla za vlasy. Zvrátila mi hlavu dozadu, chvíli si mne zblízka prohlížela a potom konstatovala:

"Samozřejmě, jak se jedná o takové věci, zaplatíte bez mrknutí oka majlant. Jako záloha těch deset stačí, ale počkejte při vyúčtování. Počítejte s tím, pane, že vás pořádně oškubu. Kšefty teď nejsou nic moc a tak se na vás za ty neobvyklé služby pořádně zahojím."

"Bude mi potěšením", odpověděl jsem, omámen opojnou kořeněnou vůní parfému, která se hrnula z porozhaleného župánku. Měl jsem sto chutí vsunout do té mezery ruku a tuhou oblinu sešněrovaného pasu pohladit. Ale nakonec jsem se ovládl.

Milada pustila mé vlasy a se slovy "Ach vy muži..." odcházela k psacímu stolu, kde peníze uložila do zásuvky. Měl jsem pocit, že z jejího hlasu zazněl tón zklamání.

Že by na tu ruku čekala?

Každopádně vhodná příležitost už byla pryč a já se poroučel k odchodu.

"Nechte mi tady Vaše telefonní číslo", konstatovala již zase věcným hlasem Milada. "Ať Vám mohu zavolat. Kdybych potřebovala něco konzultovat nebo tak."

Podal jsem jí vizitku, rozloučil se a mrazivým večerem kráčel k zaparkovanému autu. Milada se za mnou dlouze dívala škvírou pootevřených dveří. Ještě jsem slyšel, jak se dveře zabouchly a v duchu si představoval, jak kráčí ztemnělým obchodem zpátky do kanceláře. Ve svém rudém županu, ve svém utaženém korzetu, s našponovanými koníky a krajkovým lemem punčoch na bělostných oblinách stehen... Dráp neukojeného chtíče projel mými útrobami a já přidal do kroku, abych co nejdříve sevřel v náručí svou Jasmínu.

...::: Tip pro Vás: Černý bič se smyčkou :::...
Sexshop Sexujte.cz