Žhavé dotekyAutor: Krus-nohor | Hodnocení    |
Žhavé doteky, pevný stisk, bezmoc, vášeň….prudce sebou cukneš a rozhlédneš se kolem sebe. Už zase!!! Snění s otevřenýma očima. Rychle se rozhlédneš po motorestu. Je téměř prázdný. Však už je také hodně po jedné hodině ráno. Protřepeš hlavou, jako by to mohlo ty neodbytné představy navždy vyklepat z hlavy. Pokyneš číšníkovi, který ihned přiběhne s účtenkou.
"Dáma si zřejmě přeje platit že???", se zdvořilým úsměvem ti jí podává. Samozřejmě čekal ,až se proberu, pomyslíš si s lehkým uzarděním a rychle sázíš požadovanou částku i s náležitým propitným na tácek. Vybíháš ven a ovane tě chladný větřík. Lehce se zachvěješ. Na párty jsi se oblékla hodně na lehko a sexy. Jenže to ti teď bude k ničemu. Ze společníka se vyklubal neurvalý notorik a tak jsi se vyplížila nepozorovaně ven. Chvilku si bezcílně jezdila krajinou než si narazila na motorest a rozhodla dát si šálek kávy.
Další závan chladného vzduchu tě probudí k činnosti. Rychle nasednout do auta a nastartovat. Uplyne chvilka a z klimatizace se začne šířit příjemné teplo. Nemáš žádný cíl a rozhodneš se jet kam tě silnice zavede. Bezmyšlenkovitě jezdíš asi půl hodinu, když tvůj vnitřní alarm začne varovně tikat. Nepamatuješ kdy naposledy jsi míjela nějaký ukazatel a cesta vedoucí neprodyšným lesem se pomalu proměnila v ne zrovna nejlepší bahnitou stezku.
Prásk! Dutý náraz ti vyškubne volant z ruky. Koutkem oka vidíš siluetu srny nabranou tvým autem. Už jen instinktivně šlapeš na brzdu a svět se začne točit. Poslední co stihneš zahlédnout, je strom v záblesku reflektorů, na který se řítíš….
Chlad…barvy duhy…tma…ticho…pomalu přicházíš k sobě. Airbag zafungoval na jedničku. Pomalu se zkoušíš hýbat, ale zdá se, že až na chvilkové mdloby a pořádný nervový otřes jsi v pořádku. Zato auto má zřejmě své nejlepší za sebou. Jedno kolo skončilo kdoví kde, do pravého se zakousl blatník a předek roztouženě objímá kmen stromu. Tak s tím už rozhodně dál nepojedeš. Co mobilní telefon? Ležel na sedadle spolujezdce. Rychlý pohled ti sebere naději na zavolání pomoci. Telefon po nárazu skončil stejně jako auto. Mít tak alespoň ponětí kde jsi. Po chvilkovém váhání se vydáš cestou směrem tvé předchozí jízdy, nebo v to alespoň doufáš. Již po pár krocích začneš proklínat svou garderobu. Přiléhavé kozačky pod kolena na vysokém podpatku nejsou zrovna stavěné na přespolní běhy. A stejně tak krátká kožená minisukně a ze stejného materiálu ušitá šněrovačka končící vysoko nad břichem, bez ramínek a nechávající zcela odhalená ramena, příliš nezahřejí. Ještě že jsi zavrhla prvotní nápad jít provokativně na ostro a vzala jsi si alespoň černé krajkové kalhotky. Jdeš asi dvacet minut, nohy začínají protestovat a po nějakém náznaku civilizace ani potuchy. Jako naschvál se ti do hlavy začínají vkrádat myšlenky na ty nejděsivější hororové příběhy ,které jsi kdy viděla. Strach pomalu ale jistě začíná zatínat ledové drábky do tvého vědomí. Skoro nadskočíš, když zaslechneš vzdálený zvuk motoru. K tvé velké radosti se přibližuje a za malý okamžik tě osvítí prudké světlo velké tmavé dodávky. Rychle začneš mávat s výrazem zoufalství ve tváři. Co když nezastaví??? Obavy byly liché. Zaskřípění brzd se ozvalo téměř okamžitě. Světla ti svítí stále do očí a nemáš šanci vidět řidiče. Stínění rukou pomáhá jen minimálně.
"Copak slečinko??? Kde jste se tu vzala takhle vyfešákovaná???,ozval se z okénka řidiče drsný a trochu strach nahánějící hlas. Malinko znejistíš, ale chceš snad pokračovat v kdoví kolik kilometrů dlouhé, ne zrovna příjemné procházce? Dodáš si odvahu a pokud možno pevným hlasem vylíčíš svou příhodu. Následuje prosba o odvoz , případně zapůjčení mobilu. To druhé je zamítnuto s vysvětlením, že s prázdnou baterkou volat nejde, ale odvoz, že je samozřejmý. Nasedáš do auta, a ve světle palubní desky si můžeš konečně prohlédnout svého "zachránce". Vypadá celkem zajímavě, urostlý svalnatý, jak můžeš posoudit pod jeho volným tričkem, ale ta jeho tvář. Velká jizva přez pravou tvář dodává jeho tváři jakýsi stálý škleb. Nejhorší jsou však jeho oči, kterými si tě každou chvíli zcela nepokrytě prohlíží. Jeho pohled chladí jako led. Ani se nepokouší o konverzaci. Ze silnice odbočuje na lesní cestu do ještě hustšího lesa a hrdlo se ti začíná svírat. Myšlenky ti hlavou víří jako splašené. Vždyť nikdo nemá ani tušení kde jsi.
"Můžete mi říci kam to jedeme???", dodáváš si odvahy. Odpověď je natolik přímá, že ti vyráží dech.
"Do mého království kotě, jen ty a já. Pořádně se pobavíme a věř, že se ti to bude líbit ať chceš nebo ne! A ten tvůj sexy obleček mě rozpaluje do ruda!!!", na tváři se mu objevuje škleb.
"To nemyslíte vážně!? Okamžitě zastavte!!!"zmocňuje se tě panika, ledová ruka strachu ti svírá hrdlo. Řidič se jen pobaveně usmívá, veškeré tvé výhružky i prosby ho v žádném případě nevyvádí z míry. Začneš lomcovat kličkou u dveří … zamčeno!!! V naprostém zoufalství se otáčíš k únosci, odhodlaná třeba mu i vyškrábat oči. Ten však na tuto možnost nečeká. Prudké zakvílení jak sešlápne brzdový pedál a jen tak tak si stihneš dát ruce před obličej, abys hlavou nenarazila do palubní desky. Několik vteřin zůstáváš otřesena, čehož bleskově využívá. Chytá tě za ruce a táhne ven z auta jako hadrovou panenku. Svoje svaly rozhodně nemá jen na okrasu. Jeho ruce tě drží jako v kleštích a napůl táhne, napůl nese k zadním dveřím dodávky.
Otevírá je a tebe hodí dovnitř. Chceš se bránit, ale bez šance. Párkrát ho sice udeříš, stejný účinek by však mělo bušení do pytle cementu. V ruce se mu objevuje několik kusů provazu. Kolenem ti přimáčkne k zemi a vše ostatní je dílem několika okamžiků. Zdá se, že s provazy a uzly má bohaté zkušenosti. Jeho ruce se pohybují s rychlostí a elegancí klavírního virtuóza. Za jiné situace by jsi to zřejmě ocenila, ne však nyní, kdy jsi se stala bezmocnou klaviaturou pod jeho prsty. Dva kusy provazů použil na spoutání rukou. Jeden na zápěstí a druhým ti stáhl lokty k sobě. Další provazy použil na nohy. Na kotníky a těsně nad koleny. Navíc rozhodně uzly neutahuje s citem. Cítíš, jak se ti pouta zařezávají do těla.
Zdá se, že skončil a zvedá se. Okamžitě jak to jen jde se obracíš na záda a zcela neúčelně se ho snažíš nakopnout. Čirý akt zoufalství, který ho však vyprovokuje k další činnosti.
"Tak ty budeš kopat! Já ti ukážu!"zavrčí. Převrací tě zpět na břicho a chytá tvé dlouhé vlasy. Svazuje je ještě jedním kusem provazu. Zatáhne za něj, a zvrátí tvou hlavu do hlubokého záklonu. V první moment se zdá, že ti snad zlomí vaz. Pak ohýbá tvé nohy v kolenou a paty přimačkává k zadečku. Tři vteřiny a provaz od vlasů přivazuje k poutům na kotnících. Definitivně se zvedá a zálibně spočine pohledem na svém díle. Jsi teď prohnutá jako luk, v bolestivé a nepříjemné poloze. Při sebemenším pohybu nohou hrozí, že sama sebe skalpuješ. Hlava je zvrácená takovým způsobem, že ti obtíže dělá i obyčejné polykání slin, které se hromadí v ústech. Bojíš se pomyslet jak dlouho v téhle pozici budeš muset být. Do očí se ti derou slzy. Zabouchnutí dveří dodávky a ocitáš se ve tmě. Startér, auto se dává do pohybu. Bez šance odhadnout náhlé změny směru jízdy, bez možnosti jakkoli zabránit pohybu, si připadáš jako ryba v mixéru. Naštěstí pro tebe se po několika nárazech skulíš na bok. Není to o moc pohodlnější poloha, ale rozhodně stabilnější. Pomalu ztrácíš pojem o čase a spolu s ním i vědomí. Snažíš se nepodlehnout, ale marně…
Probíráš se… trvá ti několik vteřin k orientaci. Dodávka stojí. Slyšíš kroky a se skřípěním se otvírají dveře.
"Jsme doma, zlato…", hlas tvého únosce tě utvrzuje, že se opravdu nejedná o zlý sen. Odstraňuje provaz vedoucí k tvým vlasům. Tělo se okamžitě napřimuje do přirozenější polohy. Okamžik úlevy v mžiku nahrazuje bolest, jak se krev hrne do odkrvených částí těla. Jsi přehozena přes rameno a odnášena do temného na první pohled strach vzbuzujícího domu. Po překročení prahu tě do nosu udeří pach zatuchliny, cigaretového kouře a kdoví čeho ještě. Nenamáhá se rozsvítit, ve svém domě se orientuje po paměti. Vystupuje s tebou po vrzajících schodech až na půdu. Pokládá tě na zem a teprve nyní rozsvěcí. Nápor světla tě na chvíli oslepuje. Teprve po chvíli se můžeš rozhlédnout. Jsi na půdě, ale jaké!!! Jediné co má společné s normální jsou letité masivní trámy, které drží konstrukci střechy nad půdou, která je bez jakékoli příčky nad plochou celého domu. Zde ale veškerá podobnost končí. Na trámech jsou přidělány různě velké skoby, kruhy a sestavy kladkostrojů, na některých visí úhledně srovnané různé nástroje od jednoduchých bičíků až po blýskavé lékařské instrumenty. Celý prostor je zateplený a odizolovaný což udržuje příjemnou teplotu, ale zároveň také zabraňuje úniku sebesilnějšího zvuku. Na vyleštěné lakované podlaze jsou postavené přístroje, které rozhodně neslouží k pohodlnému lenošení. Jsou zde zastoupeny věci z období středověku které poznáváš, např. kláda, skřipec, ale také zařízení ve stylu hi-tec technologií jak vystřižené z hororových vědeckofantastických románů, na jejichž funkci se raději ani nesnažíš přijít.
Z tvého zkoumání tě vyvádí hlas únosce: "Jen se podívej po svém novém domově a zvykej si. Bude se ti tu líbit ať chceš nebo ne."
"To vám nemůže projít, brzo mě najdou!!!, dodáš si odvahy a snažíš se, aby se ti netřásl hlas.
...::: Tip pro Vás: Peříčko - růžové :::...
Sexshop Sexujte.cz
"Opravdu??", šklebí se na tebe jeho zjizvená tvář:"Silně pochybuji, že jsi na tu cestu najela podle mapy, natož aby tě právě na ní někdo hledal. Navíc ještě udělám jedno opatření. Stačí jen se zbavit toho tvého fára, kolem kterého jsem jel, než jsi si mě s takovým nadšením stopla", po jeho tváři se rozlije úsměv, z kterého ti přejede mráz po zádech.
"Nejdřív si tě ale trošku zajistím!"a sklání se k tobě.
Kroutíš se a snažíš ztížit jeho záměry, ale je to stejné jako snaha malé opičky dostat se ze sevření obrovského hroznýše. Postupně rozvazuje všechna pouta a to je okamžik tvého posledního pokusu o útěk. Když se nad tebe naklání aby tě zvedl, prudce vyrazíš prsty proti jeho očím a nohou ve snaze trefit ho mezi nohy. Štěstěna ti není příliš nakloněna. Ani jedno nevyjde na sto procent, přesto zavrávorá a malinko ustoupí. Okamžitě vyskakuješ na nohy ve snaze utéct k zvednutému poklopu a schodům. Po dvou krocích tě ale opouští poslední kousek štěstí. Na vysokých podpatcích, rozhodně ne stavěných k divokému útěku, se ti zvrtne noha a padáš. Chceš stát ale v tu chvíli na tebe padá strop, tedy aspoň tak ti to připadá. Jenže je to únosce, který se vzpamatoval neuvěřitelně rychle, přiskočil a zalehl celou vahou těla. Kroutí ti ruku za záda až máš pocit, že se ti utrhne v ramenu. Chceš začít křičet, když v tom jeho druhá ruka chytá tvůj krk a tiskne. Snažíš se jí volnou rukou odtrhnout, ale marně. Stejně tak dopadá tvá snaha popadnout dech. Začínají se ti objevovat mžitky před očima mžitky a pomalu ztrácíš vědomí.
Jako z obrovské dálky k tobě dolehne hlas: "Ještě jednou uděláš něco podobnýho a bude to poslední věc o kterou se pokusíš!!!"
Celé tvé tělo ochabuje. Rezignuješ. Cítíš a víš, že jsi prohrála. Uvolňuje své sevření a ty zůstáváš ležet. Z tvého hrdla vycházejí jen vzlyky beznaděje. Věci následující vnímáš jako zlý sen, sen ze kterého se snažíš marně probudit. Během několika okamžiků ti sundavá kozačky a těch pár kousků oblečení, které jsi na sobě měla. Ani nemáš sílu rukama alespoň trochu skrýt svou nahotu. Bere masivní kožená pouta a nasazuje ti je na zápěstí. Spojuje je karabinou před tvým tělem a připevňuje k další karabině na konci řetězu, visícího z elektrického navijáku pod jedním z trámů. Ozývá se zvuk elektromotoru a tvé ruce jsou taženy vzhůru. Ještě chvíli a visíš ve vzduchu asi 20 centimetrů nad zemí. Zvuk motoru utichá a ty se malinko pohupuješ a otáčíš kolem své osy. Cítíš ruce, které lačně přejíždějí po tvém nepnutém a bezbranném těle. Odchází. Zabouchne poklop a ty jsi ponechaná se svými černými myšlenkami, bezmocně visící jako kus masa v udírně…
…nemáš ponětí o čase. Uplynuly dvě ..tři hodiny??? Nemáš tušení. Ticho náhle přeruší zaskřípění poklopu.
"Jsem zpátky. Teď už nemáme žádné povinnosti. Čeká nás jen zábava!!!", ozve se děsivý hlas za tvými zády. Opět zvuk elektromotoru. Jsi spouštěna dolů. Tvé nohy opět nacházejí oporu. Odpojuje tě ze závěsu a sundavá pouta. Úleva je však jen krátká. Začíná "zábava"….
….prudce tě strčí k jednomu z přístrojů jako přeneseného z filmu o temném středověku…skřipci. Chytá tě pod krkem a smýkne na něj. Dává tvé ruce za hlavu a utahuje do připravených smyček na provazech, připevněných k jedné části skřipce. Nohy hned vzápětí vkládá do dalších provazů, přichycených tentokrát k navijáku. Bere do rukou madla, které jsou k němu připevněna a začíná jím otáčet. Provazy se začínají pomalu navíjet a půdou se začíná rozléhat klapot západky, která zabraňuje samovolnému uvolnění. Během chvilky jsou provazy napnuté a cítíš jak natahují tvé tělo. Několik otoček a máš pocit jako by ses jen trochu více protahovala po hodině aerobiku. Jenže tvůj věznitel nepřestává. Každým cvaknutím se napínáš víc a víc. Provazy se zařezávají do kůže. Napnutí svalů začíná být nesnesitelné a bolestivé. Křičíš, ale křik se postupně mění v pouhé úpění. To jak se ti nepřirozeným protažením čím dál hůře dýchá. Obratle i klouby se od sebe oddalují. V okamžiku kdy začínáš ztrácet vědomí trýznitel přestává a s tím i cvakot západky. Jediné co přetrvává je bolest…nepřetržitá, řezavá, spalující. Chceš ještě naposledy poprosit o slitování, ale z tvých úst vychází jen sípání, občas přerušené vzlykem. Začíná ti mezi prsty drtit bradavky. Není úniku, pohybu jsou schopné jen prsty na nohou a rukou, do kterých i tak pomalu ztrácíš cit. Před očima se objevují rudé kruhy a pak už jen milosrdná dloba.
Jemu to však nijak nepřekáží. Nenechavě hněte rukama celé tvé tělo a jeho vzrušení je více než zřejmé. Po dalších několika minutách se zdá být uspokojen. Povoluje západku a tvá výška se během mžiku vrací o několik centimetrů k normálu. Stále v mdlobách si však nemůžeš vychutnat náhlou úlevu pro všechny svaly a klouby.
Konec utrpení? Ne, jen malá přestávka před dalšími kapitolami z představ únosce. Pokládá tě na stůl a přináší velké množství všemožných pomůcek pro další dějství. Mdloby tě šetří od dalších bezprostředních prožitků. Postupuje systematicky a zručně, jako vycvičený zdravotní personál. Nejdříve ti vyplachuje žaludek a následuje opakovaný a důkladný klystýr. Vycévkování je pak dílem okamžiku a vývod provizorně přichycuje náplastí k noze. Bere do ruky ne zrovna malý anální kolík a přes odpor tvých svěračů ho vráží na místo. Následuje vibrátor vpravdě královských rozměrů s kabelem pro vnější zdroj a ovládání. Nacpal ho do tebe jak nádivku do kachny. Oboje zajišťuje proti vyklouznutí koženými kalhotkami, utaženými dvojicí řemínků. Několika provazy spoutává nohy v kotnících, nad koleny a po natočení na bok ruce za zády na zápěstí a lokty k sobě. Zpátky na záda a začínáš přicházet k sobě. Přerušuje práci a s úšklebkem čeká. Chvíli jsi mimo. Náhle si uvědomuješ spoustu věcí zároveň. Neznámý pocit prázdnoty v útrobách, obrovský tlak v análu a vagině, lehké štípání v močové trubici, neschopnost pohybu způsobená sevřením pout. Otvíráš oči a před tebou se zjevuje tvář ďábla.
"No vida, vítej zpátky. Aspoň ti budu moct sdělit pár informací, za chvíli totiž neuvidíš a neuslyšíš a tohle bude pro tebe důležité. Na víkend jedu pryč, tak trošku zaexperimentujeme. Viděla si film Mumie? Úžasné jak mumifikují ty kněze zaživa. Ty si to vyzkoušíš na dva dny." Nejsi schopna nijak reagovat, jen v děsu vytřeštíš oči.
"Vypucoval jsem ti vnitřnosti, tak nebudeš potřebovat pleny!", prostorem se rozléhá chraplavý smích, jak se směje svému vtipu.
"Taky jsem tě vycévkoval a dostaneš speciální roubík. Když ho stiskneš zuby, hadičkou v něm ti přiteče malá dávka tekuté výživy. Bude toho dost na dva dny a kousek. Neboj, o tak vzácný kousek jako seš ty nechci přijít. A aby sis trochu užila, ten klacek v tobě bude napojený na vnější zdroj a časový spínač. V náhodných intervalech a délkách si trošku užiješ," poslední slova provází zjizveným úšklebkem.
Máš prosit o slitování, soucit? Marná práce, rezignuješ, už nemáš sílu ani na slzy. Pokračuje ve svém díle. Bere do rukou voskové kuličky a zbavuje tě sluchu, když ti jimi vyplní zvukovody v uších. Obklopuje tě absolutní ticho, přerušované jen tlukotem tvého srdce. Násilím ti otvírá ústa a cpe do nich objemný roubík, z něhož vede hadička. Zajišťuje ho pevným stažením řemínku. Chvilku se dávíš, než si zvykneš na objem v puse. Následuje latexová kukla s otvorem pro nosní dírky a ústa, se šněrováním na zátylku. Zručně ti ji nasazuje a zastrkuje neposedné pramínky vlasů, které by snad chtěli vykouknout ven. Vytlačuje z pod ní vzduch, aby dokonale přilehla a pěvně stahuje šněrováním. Nyní už ani nevidíš a nemůžeš sledovat další postup své "mumifikace". V rukou se mu objevuje speciální široká lepicí páska. Pečlivými krouživými pohyby začíná od prstů na nohou zavinovat tvé tělo, jako pavouk svou oběť lapenou do sítě. Silně utahuje a máš pocit jako by postupně celé tvé tělo svírala gigantická pěst. Když stahuje tvé boky nezapomíná vyvést a pevně upevnit cévku a přívod k vibrátoru. Pas a spodní páry volných žeber ti páskou stahuje stejně účinně jako kostice korzetu a zároveň ti tím pevně přitahuje ruce za zády k tělu. Následuje hrudník s ňadry. Stisk jako ve svěráku ti ztěžuje dýchání. Vše zakončuje obalením krku, kde je opatrný s utahováním, aby tě páska nezačala škrtit. Poslední tečkou je zavinutí hlavy s upevněním hadičky vedoucí do roubíku.
Odstupuje a kochá se svým dílem. Ležíš bez jediného hnutí. Černá lesklá páska těsně obepíná a zvýrazňuje křivky tvého těla. Vypadáš jako sexy zakuklená larva, chystající se změnit v ještě nádhernějšího motýla. Ale ještě zcela nekončí. Pokládá tě do u zdi připravené kopie sarkofágu, kopírující obrys lidského těla. Velikostí odpovídá tvé výšce jako by byla zhotovena tobě na míru. Několika řemeny připevněnými ke dnu tě do něj fixuje. Moc místa tam beztak nezbylo, ale takhle tě zbaví možnosti pohybu byť jen o jediný milimetr. Jeden vede přes čelo, další přes hrudník a kolem pasu a poslední dva nad koleny a přes holeně. I při jejich utahování rozhodně silou nešetří. Obě hadičky i přívod protahuje otvorem ve víku, zavírá ho a zajišťuje dvěma petlicemi. Nakonec sarkofág i s tebou zvedá do vodorovné polohy a staví ke zdi, kde je už připravený lékařský stojan. Cévku připevňuje k prázdnému pytlíku a hadičku od roubíku k nádobě s výživou. Ta funguje na stejném principu jako kapátko. Stisknutím roubíku z něj odsaješ malé množství výživy a podtlaku v nádobě zabraňuje přesně vypočítaný otvor na jejím vrchu. Přívod od vibrátoru zapojuje do časovače a cyklovače v jednom zařízení. Chvilku ho nastavuje, zapíná, vstává a téměř zamilovaně přejíždí dlaněmi po povrchu sarkofágu, jako by se laskal s tvým tělem uzavřeným uvnitř.
"Tak zatím naschle krásko, už teď se těším až tě zase uvidím." Odchází. Zavírá za sebou a zhasíná. Ještě chvíli cosi balí v přízemí. Bouchnutí dveří, nastartování a zvuk motoru se pomalu ztrácí v dáli. Dům se halí do tmy a ticha.
Tmu a ticho si však ty užíváš od chvíle kdy ti zastrčil špunty do očí a nasadil kuklu. Pak následovalo sevření páskou a stisk řemenů při fixaci. Cítila si změnu polohy při zvedání a po chvíli jemné zavrnění v rozkroku, které hned přestalo. A nic. Absolutní ticho, temno, prázdnota. Jen samé černé myšlenky plné strachu, panické hrůzy, beznaděje. Ztrácíš pojem o čase, prostoru. Tiskneš roubík a cítíš tekutinu, která ti svlažuje hrdlo. Náhle jemňounké vibrace v rozkroku. Naprogramovaný vibrátor se probouzí k životu. Jako by to byla živá bytost. Hraje si s tebou. Zesiluje, zeslabuje, přestává a náhle se připomíná plnou silou. Ke svému překvapení cítíš vzrušení a vlhneš. Zrychluje se ti dech, již tak silně omezený sevřením. Tvá mysl je rozpolcena a zmatena stejně jako tvé tělo. V prudkých pohybech plných extáze mu brání pevný korzet pout a pásky. Tělo ti jakoby nepatří, neovládáš už ani svou mysl. Ještě několik minut a svíjí se při orgasmu. Nemůžeš se hýbat, nemůžeš křičet rozkoší jak jsi zvyklá a tak plnou silou exploduje v podbřišku a tvé hlavě. Vyčerpání, slast, agónie. Vše zvlášť a zároveň dohromady. Kolik uplynulo? Pět minut..hodina? Vše začíná nanovo. Budou to dva nejdelší dny v tvém životě……….
...::: Tip pro Vás: Souprava Mystim Tension Lover Electro Sex :::...
Sexshop Sexujte.cz
