Dárek Autor: Kwakin

Hodnocení

-Co by sis přála k narozeninám?, zeptal se ji jednoho dne.

Narozeniny se blížily a ona měla své tajné přání. Ale neodvážila se ho vyslovit. Tolik se styděla.

-Chtěla bych...chtěla bych..., dál nemohla, vracela to slovo zpátky do úst.

Pozoroval její rozpaky.

-Přála bych si...obojek!

A bylo to venku. Nepřekvapilo ho to, nešokovalo, vzal to úplně normálně a podíval se na ni láskyplným pohledem.

-Bezva. Půjdeme ho spolu vybrat.

*

Dopoledne v den narozenin se vydali do prodejny. Obojky tam visely vedle klecí na papoušky a krmení pro kočky na stojanech v obrovském výběru. Fascinovaně na ně zírala a nebyla schopná si vybrat. Neodvažovala se na ně ani sáhnout. Pochopil to.

-Co tenhle?

Byl široký, černě se leskl a byl vypolstrován zeleným sametem. Byl nádherný. Bála se, aby nevybral nějaký divoce ocvočkovaný. Nebyla žádná rockerka, její něžná duše poslouchala spíš romantickou hudbu.

Horlivě přikývla. Nejraději by si ho hned vyzkoušela, ale kolem bylo plno cizích pohledů. Zaplatil a vyšli z krámu.

-Můžu?, zadychtila.

-Ne, až večer.

Pochopila to. Ten symbol jejího otroctví nemůže dostat jen tak na ulici.

*

Když přišli domů, přece jen na chvilku zakusila, jaké to je mít tu věc na krku.

-Vyzkoušíme ho. Budu ho muset možná upravit, aby tě MOC neškrtil.

Vzrušilo jí to. Ta jeho věta znamenala – bude tě škrtit, ale jen trochu.

Něžně jí ho nasadil a zapnul, pohledem i hmatem zjišťoval, jestli správně sedí a pak udělal po straně tužkou nějaké rysky. Přestala dýchat, strašně by se chtěla podívat do zrcadla, ale on jí obojek sundal a odešel s ním pryč. Celé to netrvalo ani dvacet vteřin.

Snad se ani jako dítě tolik netěšila na Ježíška jako teď na dnešní večer.

*

Konečně se začalo stmívat. Slavnostně oblečená vešla do pokoje, kde na stolku hořely svíčky, byla tam láhev šampaňského a krásná krabice převázaná mašlí.

Políbil ji.

-Posaď se, řekl.

Vždycky způsobně čekala, až jí to dovolí. Teď zadržovala dychtivost; konečně už mohla dotknout té krabice a začít rozvazovat stuhu. Přestože věděla, co je uvnitř, oči se jí rozzářily štěstím, když ho tam na dně uviděla. Věděla, že se ho nesmí dotknout, to mohl udělat jenom on. Pohledem ho vyzvala, aby to udělal.

Vstal, vyndal obojek z krabice a postavil se před ní. Fascinovaně se postavila také. Pomalými pohyby jí obojek oblékl a zapnul na příslušnou dírku. Škrtil jen nepatrně.

Uštědřil jí dlouhatánský polibek a pak o dva kroky ustoupil.

...::: Tip pro Vás: Policejní pouta na palce :::...
Sexshop Sexujte.cz

-Moc ti sluší. Chceš to vidět?

Chtěla, strašně moc, ale vzrušení jí projíždělo celým tělem a nebyla schopna pohybu. Jako by jí ten obojek přikoval na místě.

Něžně ji vzal za ruku a odvedl ji před zrcadlo. Opravdu se na jejím krku krásně vyjímal. Ale nešlo jen o krásu, šlo o nekonečný slastný pocit, který nedokázala pojmenovat.

-A od teď, řekl vážně, mi budeš patřit napořád.

Při těch slovech se mu v ruce objevil malý zámeček. Provlékl ho po straně dírkami, které tam odpoledne vyvrtal. Zámek zacvakl, ona to celé viděla v zrcadle a pochopila. Znamenalo to, že si ten obojek sama nikdy nemůže sundat. Pochopila, i co znamená budeš mi patřit napořád. Ten obojek jí nikdy nesundá ani on. Už to není hračka pro jejich milostné hrátky, není to něco jen na doma nebo jen na víkend. Bude v něm chodit do práce i do společnosti, na obojek si budou muset zvyknout její kolegové i kamarádky. A bude jim hned jasné, o co jde: že je něčí otrokyně. Co bylo doteď soukromým tajemstvím jich dvou, se stává veřejným majetkem. Byla z toho zmatená, ten obojek od základů mění její život, už nic pro ni nebude jako dřív. Ale zároveň v ní probouzel nevýslovný pocit štěstí. Něco podobného, někomu bezvýhradně patřit a podléhat, splnit každý jeho i nevyslovený rozkaz a přijímat bez odmluvy jeho tresty, si přála odjakživa.

Popíjeli šampaňské a oba si tu novou situaci užívali. Teď, když už byl obojek na svém (a trvalém) místě, mohla se ho dotknout. Laskala se s hladkostí kůže, zkoumala pevnost spony i zámečku, a zjistila, že obojek má to, co všechny obojky: na zátylku nahmatala kovový kroužek. Mohl k němu připevnit karabinu vodítka. Nebo taky řetěz, kterým by ji někam připoutal. Ta představa ji zase začala vzrušovat.

-Jestli správně tuším, na co teď myslíš, tak vodítko jsem koupil taky. Můžeme ho vyzkoušet.

Procházeli se po bytě, on s koncem vodítka omotaným kolem dlaně a ona po čtyřech. Po třetí obrátce zvlhla. Představila si, že zítra půjdou spolu nakupovat a od ji před samoobsluhou za vodítko přiváže ke stojanu, do kterého se dávají kola.

Šampaňské už bylo dopito.

-Ještě něco bychom mohli zkusit, řekl.

Odepnul vodítko a přetočil jí obojek tím kroužkem dopředu. Šli vedle do haly, která končila schodištěm do přízemí. Nad schody bylo kovové zábradlí. Poprosil ji, aby si klekla čelem k zábradlí. Madlo bylo zrovna ve výši jejího krku. Stačil mu krátký kus řetězu, který obtočil kolem madla a oba jeho konce zámkem přicvakl ke kroužku na jejím krku.

Zjišťovala, že i když má ruce i nohy volné, nemůže se v podstatě pohnout. A že může jenom klečet, žádná jiná poloha nepřipadala v úvahu. Bylo to ponižující, což se jí líbilo, ale taky věděla, že už za chvíli jí budou bolet nejen kolena, ale i celé tělo. Ale připadalo jí samozřejmé, že má trpět, když on si to přeje. Když trpěla, ať už to bylo ponížení, bolest nebo bezmoc v poutech, působilo jí to rozkoš.

Udělal jí pár fotek ze všech pozic, i zezdola skrz zábradlí. Dole na podestě schodiště byl malý stolek a křesílko. Posadil se tam, nalil si pořádnou porci whisky a zapálil si cigaretu. Vedli spolu řeči o obyčejných věcech a ona na chvíli zapomněla na svůj úděl.

Když dokouřil druhou cigaretu, zvedl se a došel nahoru k ní.

-Krásnou dobrou noc, řekl. A políbil ji.

-Miluji tě, zašeptala.

-I já tě moc miluji.

A zmizel v ložnici. Snažila se za ním ohlédnout, ale obojek to nedovolil.

Kolena začínala nesnesitelně bolet a žádná změna polohy nijak nepomáhala. Věděla, že tuhle noc si prožije svoje velké soukromé peklo. No co, narozeniny jsou jednou za rok.

...::: Tip pro Vás: Bičík s gumovým šimrátkem - červený :::...
Sexshop Sexujte.cz