Broskve část 7. Autor: neznámý

Hodnocení

Seděla jsem ve své cele pod sprchou. Voda příjemně šuměla a odplavovala moji zoufalost, ponížení a bolest do odpadního a současně záchodového otvoru. Řemínky trochu povolily, ale ne tolik, aby uvolnily kolík, který do mě ten netvor večer zarazil. Bolelo mě celé tělo a vyčerpáním jsem skoro usínala. S námahou jsem se zvedla zavřela kohoutek a jako kachna s roztaženýma nohama, abych si trochu polevila, jsem se odkolébala na postel. Asi bych měla říkat pelech. Hlavou se mi honily různé myšlenky. Znovu a znovu jsem slyšela Tlusťochovo vyprávění o našem konci. Jsme utopení. Určitě to zaonačili tak, že tomu všichni věří. Kolik lidí takto pochytali a unesli? Kolik lidí takto trpí a doufá, že se odsud dostane nebo doufalo, že se zachrání. Vzpomínala jsem na domov , na Romana . Vyčítala si, že jsme nejeli hned vlakem domů. Maminka měla pravdu. Svět je krutý a zlý. Rozplakala jsem se a únavou jsem usnula.

Probudila jsem se a hlavou se mi honily myšlenky na sebevraždu. V taštičce jsem nahmatala pár paré léků. Jenom něco proti průjmu , Spasmoveralgin a Superpiryn. Po tom mi bude akorát zle. Hodinky ukazovaly devět hodin a datumovka 15.10. FR. Pátek patnáctého října. Dny utíkaly jako voda a moje poslední spojení s reálným časem byly právě jenom moje hodinky. Ne, od včerejška nejsem pod narkotiky, ale před tím jsem musela být dlouhou dobu mimo reálný svět. Od nynějška si budu kontrolovat datum a čas pravidelně.

V předpokoji na podleze bylo nějaké jídlo. Miska plná rýže smíchaná s kousky ovoce a zalitá šedivou omáčkou. Jídlo zde nemohlo být dlouho, protože z něho stoupala ještě pára. Zvedla jsem se z pelechu a sklonila se k misce s jídlem, se žrádlem. Nebylo to vařící, ale teplé. Snažila jsem se sníst vše, když jsem si uvědomila, že mi sliboval, že mi bude přidávat své semeno do jídla. Zvednul se mi žaludek a vyházela jsem vše na podlahu. Zoufale jsem zůstala ležet na podlaze vedle zvratků a brečela.

Ozval se jeho hlas.

" Takhle se chová vychovaná čubka? Takhle tě mám pustit na veřejnost? Ty prase, sežer a vylízej podlahu dočista. Takhle se chováš k mé smetaně? Dělej!"

Instinktivně jsem se podívala do rohu na kameru a zhnuseně řekla ,

" Já , já nemůžu. "

V tom ve mě začal vibrovat kolík a stupňoval na intenzitě své otřesy. Převalila jsem se na záda a roztáhla pokrčená stehna, aby to tolik nebolelo. Čekala jsem dobu, zda se nevypne , ale místo toho řádil ve mě se stále větší razancí. Ležela jsem na studené podlaze nohy střídavě dávala k sobě a od sebe, abych nešla nejméně nepříjemnou pozici, ale kolík pracoval jako když se řekne hrnečku vař. Po několika minutách se ozvalo ,

" Žer!"

Nic víc. Klepalo se mi celé břicho a já se nemohla soustředit na nic jiného než na přicházející orgasmus. Ne nechci, křičelo cosi ve mě. Když odeznělo první vyvrcholení a on ve mě vytrvale vibroval dál, chtěla jsem se zvednout a jít si lehnout alespoň na postel. Začal však ve mě bušit jako zbíječka, až jsem měla pocit, že mě roztrhá. V zoufalství jsem se pootočila na bok jednu nohu zvednutou aby měl ten šílený stroj dostatek prostoru a začala jsem pojídat své zvratky. Chovala jsem se jak prašivá hyena.

Když bylo vše pečlivě vylízané okolo misky, polevila intenzita vibrací a kolík si proti předchozí razanci jenom vrněl.

"Řekl ti ať to sežereš, mrcho!", ozval se hlas blondýny a opět zesílila intenzita vibrací. Bezmyšlenkovitě jsem žrala z misky zbytek rýže s ovocem a nemyslela na chuť spermatu , kterým to bylo zahuštěné. Jenom jsem si přála, aby už přestal trýznit moje tělo. Dovylízala jsem misku a převalila se na záda. Místo aby se vypnul zvýšil tempo. Téměř mě to nadhazovalo a já měla několikrát nutkání zvracet, ale z hrůzou jsem zhluboka polykala a udržela jídlo v sobě.

Klid. Jak prudce začal, tak nyní se vypnul. Pomalu jsem se zvedla a s rozklepanými koleny, roztaženými od sebe jsem se dokolébala na postel. Padla jsem na lůžko a vyčerpáním zavřela oči. Měla jsem pocit sytosti, ale při pomyšlení na obsah žaludku se mi chtělo zvracet. V klínu mě bolelo. Slabiny se mi chvěly, nohy klepaly, od vibrátoru bolela až pobřišnice.

Znovu se mi vracel obraz celého tohoto hrůzného divadla, plakala jsem , slzy mi už vyschly. Oči mě pálily a já s hrůzou čekala, kdy opět začne řádit vibrátor.

Najednou mi v hlavě blesklo. Hodinky a jejich kovový pásek. Nahmatala jsem s rukama svázanýma za zády v taštičce své hodinky a začala dřít řemínek na rukou. muselo to trvat hodiny , ležela jsem jako když spím a vytrvala jsem nařezávala pouta. Šlo to neskutečně pomalu. Vibrátor zůstal už dlouho v klidu. Moje myšlenky se ničeho jiného nedotýkaly než strachu, aby vibrátor opět nezapnuli a snahy zbavit se pout na rukou a potom kšír přidržujících ten obrovský kolík ve mně. Povolilo to. Hned jsem ruce uvolnila a s pocitem velké úlevy jsem je položila vedle těla. Několika hodinová poloha rukou za zády a nepřirozeně a nezvykle natažené ramenní svaly se uvolnily. Kovovým páskem kšíry povolily docela snadno. Bolestivými stahy a pomalým vysunováním jsem dostala vibrátor ze sebe ven. Stydké pysky, poštěváček a svaly uvnitř mě bolely tak , že jsem při vysunování brečela. Nyní přišla úleva. Měla jsem neskutečnou radost, že jsem to dokázala. V taštičce byl Aviril a prakticky celou tubičku jsem si vymazala na rozbolavělá místa. Ležela jsem schoulená do klubíčka a vychutnávala pocit, kdy mě mezi stehny nic nepřekáželo.

Hodinky ukazovaly poledne. Otevřely se dveře a někdo mi vyměnil misku s jídlem a na zem položil opět nějaké ovoce. Dostávala jsem hlad a i přes odpor, který jsem cítila ke žrádlu ochuceným spermatem jsem se zvedla a dobelhala se s bolestmi ve slabinách podívat se čím mě budou krmit.

V misce byla opět rýže promíchaná s kousky masa a mrkve. Na první pohled nebylo vidět, že by jídlo obsahovalo i odporné samčí semeno, nepochybovala jsem však, že by si Tlusťoch nechal ujít to potěšení jej do žrádla přimíchat.

Vedle leželo několik kousků ovoce. Jeden banán bez šlupky, jablko, oloupaný pomeranč a tři jahody. Bezmyšlenkovitě jsem sáhla po ovoci. V tom začal na posteli vrnět vibrátor. Usmála jsem se, když jsem si uvědomila, že ho nemám zasunutý v sobě , že jsem na něho vyzrála.

V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla blondýna. Vzteky bez sebe mě začala řezat bičíkem hlava nehlava a řvát na mě,

" Ty mrcho, ty prase, kurvo ,čubko, co sis to dovolila. Kdo ti to povolil? Já tě naučím mi odporovat. Čím si to rozřezala ?"

Schoulila jsem se na zem a volnýma rukama jsem si chránila instinktivně obličej a hlavu před dopadajícími ranami. Začala do mě kopat a nepřestávala sršet nadávky. " Čím sis to rozdělala. Teď si teprve uvědomíš, co to je když se rozzlobím. Pán s tebe udělá rohožku. Nebudeš nic víc než kus hadru!"

Mlátila mě vzteky bičíkem přes záda , zadek, bez ohledu kam rány padají. Za ní doběhl do cely Stín. Připnul mi k obojku řetěz a táhl mě za něho ven z cely.

Blondýna mě cestou švihala bičíkem po zádech a řvala na mě nadávky jednu za druhou. Stín mě neurvale táhnul za sebou do ošetřovny. Tam se mnou smýkl o podlahu a blondýna mě několikrát bolestivě kopla do břicha. Stín mi zkroutil obě ruce pevně za záda. Křičela jsem a každým mým vzlykem byla blondýna neurvalejší. Řezala mě bičíkem přes břicho a prsa. Ta bolest byla k nevydržení. Každý šleh pálil jako když mi přiloží k tělu rozžhavené železo. Několikrát rána dopadla přesně na moje dvorce a bradavky. Prosila jsem paní, aby přestala a ta , když jsem měla ruce už pevně svázané novými pouty konečně přestala.

" Lehni!", zařvala a já se poslušně natáhla na zem.

" Vem ji na kozu, mrchu. Bylo ji to málo, tak ať si trochu užije, čubka. "

Stín mě vlekl za sebou na palubu. Denní světlo, které jsem neviděla už několik dní mě ostře řezalo do očí. Nevěděla jsem co je to koza, ale podvědomě jsem se bála co se mnou budou dělat. Po dlouhé době jsem byla na čerstvém vzduchu. Dotáhl mě k vrátku který byl zavěšen na ráhnu malého stěžně na zadní palubě lodi. Vedle po stranách lodi byly uchyceny dva záchranné čluny a u nich smotaná lodní lana.

Stín mě skrz kovový kroužek na poutech rukou provlékl skobu od řetězu kladky a začal mě vytahovat vzhůru. Zápěstí bolela a já visela volně v prostoru a houpala se na řetězu jako oběšenec. Ramení klouby mě bolely ještě víc než zápěstí. Neměla jsem sílu ani kopat nohama a zůstala jsem viset s hlavou skloněnou na prsa. Brečela jsem a křičela na toho parchanta ať mě pustí.

Šplouchání vln, vítr a hučení motorů mi však všechna slova přehlušovaly. Viděla jsem jak pode mne podsouvá ohoblovaný kus klády na čtyřech nohou s uprostřed trčícím černým vibrátorem, který byl zasazen v otvoru klády a vedl od něho slabý kablík. Dvakrát přeměřil polohu kozy pode mnou a pak mě začal spouštět rozkrokem přesně na kolík. Jednou rukou mi odtáhl od sebe nohy, chtěla jsem ho kopnout, ale jenom jsem se rozhoupala a v zápěstích mě o to víc bolelo. Skrčila jsem s námahou nohy. nepovedlo se mi je však dostat nad kládu a Stín mě spouštěl stále niž. Chce mě narazit na ten kůl, došlo mi. Znovu jsem začala křičet. Bylo to však do prázdna.

Objevil se Stín II a svýma prackama mě vzal za boky a roztahoval ze předu stydké pysky. Narazil mě přímo na vibrátor a já vlastí vahou, jak mě to druhé prase spouštělo níž, nasedala na vibrátor bez možnosti jakkoliv ovlivnit nepříjemný tlak , který mi způsoboval. Celých dobrých třicet centimetrů postupně mizelo ve mně. Křičela jsem bolestí a každým sebemenším pohybem to bolelo stále víc. Cítila jsem ho až v žaludku , nepříjemně tlačil na močový měchýř a nutkalo mě to se pomočit. Dosedla jsem na kládu , v sobě zasunutý vibrátor a ruce mi povolili poklesnout dlaněmi do výše obličeje. Nemohla jsem se tak ani trochu nadlehčit, protože jsem se jenom rozhoupala a kůl zaražený ve mně o to víc tlačil. Kláda mě dřela do slabin a do holých hýždí. Nabodnutá s nohama plandajícíma ve vzduchu jsem pochopila, že jedině minimální pohyb mi ulehčí bolestivou pozici.

Zapnuli vibrátor a ten se mnou začal cloumat. Proti řemínkům to bylo neporovnatelně bolestivější.Nevydržela jsem chvění a tlak na močový měchýř a pomočila se. Brečela jsem a neměla ani sílu už dál křičet. Mlátil sebou uvnitř bez přestání. Bolelo to a já postupně přestala vnímat nepříjemné pocity. S hlavou na pažích jsem jen tiše plakala a opakovaně prosila, aby mě sundali dolů. Nikdo to však neslyšel. Odešli oba dva a nechali mě svému osudu. Slunce do mě pražilo, vítr ovíval a do ran bičem vháněl slanou vodní tříšť, která zvyšovala palčivou bolest a každé zhoupnutí lodě mi přinášelo další intenzivnější bolest do klína a do hýždí. Vibrátor bušil jako zbíječka a já odevzdaně seděla naražená, nahá bez možnosti pohybu.

Bylo mi jedno, že po palubě se pohybuje řada mužských tváří, které jsem doposud v tomto vězení neviděla. Zastavovali se u mne a s potěšením se dívali jak trpím. Občas si na mě některý z nich sáhl. Polaskal mi prsa, pohrál si s bradavkami nebo mi rukama sahal na přirození. Poplácával mě po zadku a stehnech.

Matně jsem vnímala okolí kolem sebe. Byli jsme na širém moři, na obloze nabylo jediného obláčku a slunce , po kterém jsem v cele tolik toužila nyní pálilo tak, že mi pot stékal po tvářích, kapal přes víčka do očí a já jenom s přemáháním bolesti si jej otírala o paže. Každý takový pohyb mi však přinášel další a další bolestivá muka v mých útrobách. Vedro, nepohodlná poloha a neustálé vibrace mě rychle zbavovaly sil a já měla pocit, že každým okamžikem ztratím vědomí.

...::: Tip pro Vás: Plácačka s kovovými hroty :::...
Sexshop Sexujte.cz

Cítila jsem čísi ruce na svých prsou. Hnětly mi štiplavě bradavky, mačkaly celá prsa a prsty mi rejdily po poštěváčku. Prokrvené stydké pysky roztahovaly do široka kolem vibrátoru, natahovaly je a zase pouštěly zpět. Neměla jsem sílu ani otevřít oči a vysíleně, odevzdaně jsem se modlila ať to skončí. Vibrátor neustále pracoval. Nyní jsem necítila ani potupu duševní , ta se dostavila mnohem později. Přála jsem si , aby přestala ta nekonečná fyzická bolest v mých útrobách.

Nevnímala jsem dobu, po jakou jsem byla napíchnutá na kůl. Když mě sundávali, nebyla jsem schopna stát na vlastních nohou, a když mě nadzvedávali a poté spouštěli na pevnou zem padla jsem na zem s rukama nad hlavou zavěšenýma na háku vrátku. Obojek kolem krku mě škrtil a dusil jak mě kdosi na něm vlekl někam do podpalubí. Lezla jsem za ním po čtyřech a neustále padala na zem. Neuvědomovala jsem si ani, že mám ruce volné, jenom s koženými pásky kolem zápěstí. Hýždě a především rozkrok mě neskutečně bolely. Ten kdosi mě dovlekl pod sprchu a pouštěl na mě chladivou vodu. Instinktivně jsem ji nechala proudit na rozbolavělé přirození a otevřenými ústy hltala životodárnou tekutinu. Nevím co bolelo víc. Zda rány po biči nebo otlačené hýždě a zdemolovaný rozkrok. Vydržela bych pod sprchou věčnost, ale nebylo mi to dopřáno.

Začala jsem vnímat okolí kolem sebe, když mě nějaký parchant stahoval ruce dozadu a pod lokty jsem cítila chladivou kovovou tyč.

Klečela jsem v pokoji Tlusťocha hned vedle vstupních dveří s nohama do široka roztaženýma a mezi nimi jsem měla pod pohlavím malou stoličku tak, že jsem je nemohla dát k sobě ani se na ni posadit, protože trubka zaklesnutá pod lokty za mými zády mi nedovolovala klesnout níž. Svázané ruce za zády tlačily na trubku a bolely.

Vnímala jsem Tlusťocha v místnosti a ještě nějaké další osoby, ale nabyla jsem schopna rozeznat jejich tváře. Moje mysl se soustředila pouze na bolest, kterou jsem cítila v celém těle. Dostala jsem injekci a po chvíli jsem se cítila mnohem lépe. Bolest polevovala, slyšela jsem lidské hlasy a dokonce začala rozeznávat řeč, ale vše jakoby se odehrávalo někde v dálce, mlze a netýkalo se to mě.

Něco chladivého se mi přimklo k ohanbí a jemně zatlačilo na roztažené stydké pysky.

" Vyčisti je! Vyčisti je!Vyčisti je!", znělo mi v uších a já se začala pohybovat v bocích zezadu dopředu a pohlavím přejíždět po chladivém předmětu. Postupně jsem si uvědomovala, že mám mezi nohama čísi botu a vlastním pohlavím se třu o její špičku a zvlhlým klínem ji čistím.

" To je nádhera. To si budu muset taky pořídit. Máš ji pěkně vychovanou."

" Blbost. Čubka to je. Nemůžu ji naučit základním věcem. Stála mě už spoustu času a peněz."

"Ale tohle je opravdu originální. Není trochu mimo?" " Vždyť ti říkám, Ahmede, že mě stojí spoustu peněz. Ale půjde to. Ta čubka si uvědomí , kdo je její pán a bude dobře prodejná."

"Nechceš ji nechat na chov? Vypadá dost bídně. "

"Až bude po výcviku dáme ji trochu dohromady a bude zase výstavní. Problém je v tom, že nechce žrát."

"Andreas přijede kdy?"

" Doktor tady bude příští týden." "Snad ti do ty doby nechcípne."

Slyšela jsem rozhovor jako z jeviště v divadle, kde jsem na scéně byla já a sama sebe pozorovala. Do místnosti vstoupil někdo další. Prohodil pár slov řečí, které jsem nerozuměla a potom v angličtině k tomu druhému hlasu říkal,

"To je ale roztomilé, docela pěkné a co to vlastně dělá?" Druhý hlas mi strčil opět botu mezi nohy a já opět slyšela příkaz ,

"Čisti!"

Začala jsem se znovu pohybovat v bocích a třít se pohlavím o botu. Hned na to jsem ucítila další špičku jak se mi dere do klína. Zůstala jsem viset v klidu za ruce a přestala se pohybovat. Mokré vlasy mi padaly do čela a já skrze ně neviděla nic než nohavici kalhot od obleku a část kožené polobotky. Bota se nadzvedla a bolestivě mě zasáhla do rozkroku.

" Tak hni sebou!"

Místo abych se pohybovala já začal mi nohou a svrškem boty dřít přirození. Neměla jsem sílu se dál pohupovat. " Dělá ji to dobře. Podívej jak teče."

Zbytky Avirilu, které mi pomohly při narážení na kozu a ochránily mě před úplným sedřením, se nyní dostaly na svršek jeho boty. Chytil mě jednou rukou za vlasy a škubnutím mi zvedl hlavu. Dívala jsem se na vysokého hubeného člověka s turbanem na hlavě v evropských šatech se spoustou zlatých prstenů na rukou. Snědá pleť , černé oči s hustým obočím a výraz tváře mi naháněly hrůzu. Díval se na mě a přitom hovořil k Tlusťochovi.

" Byla by dobrá na chov, ale jestli ji vychováš, tak si ji vezmu. Zavolej Suzan. Ať ta mrcha tady nesmrdí."

Vyměnil si botu v mém rozkroku a taháním za vlasy mi udával rytmus leštění jeho polobotky.

Do místnosti vešla blondýna. Tlusťoch se na ni obrátil. " Slíbila jsi, že bude do dneška poslušná, a ona zatím stále odporuje. Nedostaneš ani špetku a tvoji porci dám jí. Je ti to jasný. Jestli nebude zítra večer ready, půjde k Ahmedovi na chov a ty mi zaplatíš všechny náklady. Odveď si tu čubku."

řipnula mi k obojku řetízek a uvolnila ruce.

"Zvedej se!"

Táhla mě za sebou jako psa a já nebyla schopna se zvednout. Upadla jsem na zem a zůstala ležet. Celé tělo mě znovu pálilo a bolelo. Nohy se mi třásly a neměla jsem sílu se sama zvednout. Ahmed, ten Arab , ke mně přistoupil a loupl mě nohou do žeber. Otočil mě na záda a bičíkem mi začal šťourat v rozkroku.

" Je trochu vyhublá. Postarej se o ni. Dám ti na to čtrnáct dnů než se vrátím. Chci ji mít čerstvou a ne s fetovanou. Bude poslouchat na slovo. A ty si dej pauzu."

Otočil se ode mne a Suzan mě táhla silou po zemi k východu. Nemohla jsem vstát. Odpolední pobyt venku a bolest těla mě úplně vyčerpaly. S pomocí Stínu mě dotáhla nejdříve na ošetřovnu. Suzan mi škrtidlem stáhla paži a píchla injekci. Stín mě potom odvlekl do cely.

Strčil do mě až jsem upadla a zabouchl za mnou dveře. V cele bylo důkladně vyklizeno a páchla tu dezinfekce. Nebyla zde ani taštička ani polštář s prostěradlem. Tvrdé koženkové lůžko zelo prázdnotou. Točila se mi hlava a myšlenky se vracely k Turecku , na chvíle prožité s Romanem , na rodiče, babičku s dědou a Jiřinu. Všichni jsme seděli doma u štědrovečerní večeře, v mlze zářil rozsvícený stromeček a my s Jiřinkou jako malé děti rozbalovaly dárky. Viděla jsem svoji krásnou panu, kterou jsem dostala ještě, když jsem chodila do mateřské školky. Táta rozbaloval obrovskou krabici, do které jsme mu s maminkou zabalily elektrickou vrtačku a ač si ji sám koupil byl překvapený a děkoval Ježíškovi za dárek po kterém dlouho toužil. Maminka nás houpala na kolenou a vyprávěla pohádky.Do toho se mi pletly hory.Lyžařské zájezdy s kamarády a se školou, letní tábory a zase Roman. Zkouška ve škole, cvičení a taneční a pak jsem měla tmu.

Ztratila jsem pojem o čase. Probudila jsem se a měla jsem v krku struhadlo. Nemohla jsem polknout. Sucho v ústech, hlava mi třeštila jako střep a celé tělo mě nevýslovně bolelo. Když jsem se chtěla pootočit na lůžku vyjekla jsem bolestí, která mi projela rozkrokem. Světlo svítilo i v mé části cely. Dívala jsem se dlouho do stropu a uvažovala co mám dělat. I když mě hlava bolela a odkašláním jsem si zvlhčila suché hrdlo měla jsem jasné myšlenky.

Tisíckrát jsem analyzovala současný můj stav. Ale důležité je co dál. Chtějí mě zlomit a dali mi pocítit co to znamená dál se příčit jejich zacházení. Při vzpomínce na kozu, kterou jsem stále fyzicky bolestivě cítila i v klidu natož při jakémkoli sebemenším pohybu, jsem musela rezignovat. Dali mi pocítit bolesti i pocitu strašného ponížení jakékoli důstojnosti. Opět mi přišla na mysl ta strašná hrůza - koza a potom něco míň než je rohožka na boty. Víc pro ně neznamenám. Ano , on mi to říkal. A já jsem si to nedokázala ani ve snu představit. Jediné , co mi svítilo v dálce jako jasný modrý nápis naděje , bylo přežít. Přežít i za cenu ponížení a utéct z tohoto místa. Utéct, ale kam? Kde jsem? Co je toto za loď? Co je toto za lidi? Za lidi? Zarazila jsem se nad tím oslovením. Za zvířata. Ale zvíře se takto nedokáže ani chovat.

S bolestmi jsem se schoulila do klubíčka a dlouhou dobu brečela a vzpomínala na rodiče, Jiřinku , Romana a na všechny doma. Co to provedli Lucce. Nafetovaná pod vlivem drog je obšťastňovala a nevěděla ani co dělá. Co to znamená na chov. čeho chtějí dosáhnout tím brutálním výcvikem? Stojím je moc peněz a chtějí mě prodat. Vracely se mi útržkovitě slova, která jsem slyšela ... Kdy vlastně to bylo co je za den ? Noc, tma, poledne , ráno nebo večer. Znovu jsem ležela bez hnutí tentokrát však dobrovolně, abych necítila tolik bolest celého těla a brečela.

Znovu jsem se probudila, aniž bych před tím udělala jakékoli rozhodnutí co mám dělat dál. Ne, další fyzickou bolest nevydržím. Ale vydržím duševní ponížení a zacházení se mnou jako s věcí a předmětem sexuálního ukojení? Vydržím být děvkou pro potěchu mužů a žen ? A jak dlouho ? Vydržím bolest jejich bestiálních praktik ? Co když udělám stejně něco špatně a oni se budou bavit mým mučením jako doposud? Čí, víc jsem se však bránila tím byli brutálnější. Tím víc byli nakonec spokojeni s možností týrat moje tělo. Když se budu zoufale bránit dostanou mě pod drogy a budou se mnou dělat co se jim zlíbí. Znovu jsem se zoufalstvím rozbrečela. Co dělat? Ano přežít a dostat se odtud. Utéct. Všechny je pozabíjet. Ne, mučit je, a nechat pomalu chcípnout.

Otevřely se dveře a nějaká ruka mi do zádveří přistrčila misku s jídlem. Kolik je hodin ? Zeptala jsem se sama sebe nahlas. Můj hlas mi zněl cize. Chraplavě suché zvuky, které jsem vyloudila na svých hlasivkách mě vyděsily.

V misce byly vařené fazolové lusky promíchané s vařenými bramborami a zalité, jak jinak než dobrou lžící spermatu. To co bylo promícháno a vypadalo jako šlem z vařených brambor nebo lusků jsem nemohla odhadnout. Žaludek se mi svíral hlady, ale představa opět pojídat mužské semeno mě dokonale odrazovala od jídla. Měla jsem žízeň. Napít se však znamenalo vstát, pustit sprchu a nechat se celá zmáčet.

Posadila jsem se na lůžku a prohlížela si své zdevastované pohlaví. Stydké pysky byly nepřirozeně ochablé a celé promodralé místy žlutozelené, jak se střebávaly modřiny způsobené vibrátorem a pak nepříjemným mačkáním a osaháváním kohosi, když jsem byla naražená na koze. Začaly mi rašit opět chloupky a připomínalo to strniště vousů pár dnů neoholených. Konečník byl celý od zaschlé krve a jedna modřina. Řadu podlitin jsem měla na nohou, břiše, prsou a určitě od biče i na zádech. Kolem obojku jsem byla odřená na krku a jemně jsem zkoumala prsty do jaké míry jsem pohmožděná v obličeji.

Pomalu jsem se zvedala z postele. Došla kolem misky se žrádlem do sprchy. Ve slabinách mě stále ještě bolelo, ale nechalo se to již vydržet. Při močení a stolici jsem cítila bolest i uvnitř těla a v pochvě. Kolem močové trubice jsem cítila nepříjemné pálení. Pustila jsem si sprchu a celá se důkladně omyla. Spláchla vlastní výkaly a znovu se odbelhala k posteli.

Cítila jsem se podstatně lépe. Prohlížela si narostlé vlasy a rukama si je pročechrávala, aby mě rychleji uschly. Proč? Ze zvyku. Než jsem odjela do Turecka nechala jsem se ostříhat poměrně nakrátko a nyní mi vlasy splývaly až na ramena. Ztratily sice svůj lesk , ale zdály se být zdravé. Moje kaštanové vlasy by potřebovaly vyfoukat a umýt šampónem nebo trochu nakulmovat a cítila bych se ještě lépe. Narostly mi také nehty, jak na nohou tak i rukou. Z nudy jsem si je alespoň na rukou trochu okousala a o spáry mezi dlaždičkami zabrousila, k nohoum jsem se přes bolesti v břichu neohla.

Když jsem stála pod sprchou napila jsem se dosyta vody a nyní jsem pocítila obrovský hlad. S odporem jsem se sklonila k misce a zády se natočila ke kameře. Bylo mi jedno, že na ně špulím svůj zadeček. V kleče jsem si zakrývala tělem misku a i když jsem měla ruce v loktech pokrčené a položené podél misky, pomohla jsem si prsty dostat jídlo do úst. Odsunula jsem horní bělavou vrstvu zaschlého semene a bez chutnání jsem rychle polykala obsah. Naházela jsem to do sebe tak rychle, že se mi stáhl žaludek v křeči a po prvních soustech mi bylo na zvracení. Překonala jsem nevolnost umyla si pusu, ruce, vypláchla ústa a znovu se uložila na postel. Absolutní ticho mě deptalo. Byla jsem však rozhodnuta přežít i za cenu dočasné ztráty lidské důstojnosti. Naděje určitě je. Musí nás hledat policie a já věřila, že to je jenom otázka času, kdy nás osvobodí z tohoto otroctví. Nevím sice kolikátého je , kolik dní jsem prospala , ale může být tak kolem dvacátého října a to jsem měla být už minimálně dva měsíce doma. Při vzpomínce na domov mi vyhrkly slzy. Rukou jsem si otřela nos a oči. Chyběl mi kapesník a vůbec nějaký ručník nebo alespoň kousek hadru.

Ne, policie nás určitě hledá. Lehla jsem si na posteli na záda a dívala se do stropu. Nevím jak dlouho jsem ležela, ale probudila mě potřeba jít se vymočit. Úzkostlivě jsem dbala na čistotu, i když to znamenalo nechat se skoro celá zmáčet od sprchy. Spláchla jsem tím alespoň záchod. Tedy záchod. Díru do podlahy. V cele bylo zhasnuté světlo a jenom nade dveřmi svítila malá červená nouzová lampička vestavěná do stěny. Bylo teplo a tělo se mi lepilo na koženkové čalounění lůžka. Přemýšlela jsem jak dlouho mě nechají na této samotce a začalo mi vadit, že neslyším žádné zvuky. Cítila jsem se docela čerstvá , vyspalá a měla jsem opět hlad. Miska však byla prázdná. Rozsvítilo se světlo a v první chvíli mě nepříjemně oslnilo. Pootevřely se dveře a zase jenom čísi ruka vsunula novou plnou misku a na zem pohodila pár kousků ovoce. Posadila jsem se opřená zády o dveře k jídlu a vzala do ruky hrozen sladkého modrého vína.

Škubla jsem sebou , když jsem uslyšela nepříjemný hlas Suzan.

" Zapomněla jsi jak se máš chovat ? Chceš to připomenout? Připrav se na výcvik ty čubko !"

Poslušně jsem si klekla ke žrádlu a jenom ústy jsem se začala krmit. Strach ve mě rozbušil srdce a zrychlil se mi dech. Ne nesmí tě už mučit. Nesmíš jim k tomu dát příležitost. Sežrala jsem opět vše a umyla si obličej a vypláchla ústa. Přesto jsem cítila lepkavaou chuť skořicově mandlově nahořklého semene. Prasata. Schoulila jsem se do koutku postele a čekala na okamžik kdy si pro mě blonďatá Suzan přijde.

Nečekala jsem dlouho. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila Suzan a její pomocník. Malý asi třicetiletý šlachovitě hubený muž v bílém hábitu přepásaným černým látkovým pásem. Měl černé kudrnaté na krátko ostříhané vlasy, snědou pleť, malé oči posazené blízko sebe a pod nosem krátký a úzký knír. Suzan stála, jako vždy elegantně oblečená a upravená, rozkročena uprostřed místnosti a něco arabsky přikazovala tomu muži. Ten mi připnul k obojku kožené vodítko a arabsky něco přikázal. Nerozuměla jsem slovům, ale gesto, abych šla za ním nepotřebovalo vysvětlení.

Vyvedli mě na palubu. Obloha byla azurově modrá, slunce hřálo a já mžourala před prudkým světlem.Loď kotvila v zátoce ze tří stran chráněné skalisky. Voda měla nádhernou zelenomodrou barvu.

Na palubě stálo asi pět nahých dívek. Všechny měly kolem krku obojek jako já a koženým řemenem byly přivázány k ráhnu stěžně. Suzan a Arab . Také tam byl Tlusťoch vyšvihnutý v bílém obleku a asi pět Arabů oblečených v bílých hábitech přepásaných černými a fialovými šerpami v pase. Každý z nich měl na rukou spousty masivních zlatých prstenů. U jednoho z nich klečela nějaká dívka. Ústy a rukama mu opracovávala mohutné pohlaví. Arab měl roztažený hábit a pozornost věnoval Tlusťochovi, který s ním jednal v arabštině. Hrubě odkopl dívku, srovnal si šaty a všichni přicházeli k nám.

Mezi dívkami nebyla Lucie a ani jednu z nich jsem doposud neviděla. Tak jako ony i já se bála promluvit. Oči mužů si nás prohlížely. Tlusťoch přecházel od jedné dívky ke druhé a o každé muže informoval. Stála jsem v řadě na konci a tak jsem byla představena jako poslední.

...::: Tip pro Vás: Mystim Don Juan - dildo pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz