Broskve část 4. Autor: neznámý

Hodnocení

Do Benátek byla cesta na sever

Uslyšeli motory jiné lodi ve chvíli, kdy jsme začali klimbat. Byla tma a druhá loď nemohla být daleko. Nebylo vidět nikde žádné světlo. Dnes v noci se zatáhlo a citelně ochladilo. Také se zvednul vítr a zvětšily se vlny. Na obzoru byly vidět jen slabě problikávající světla lodi, která vlekla Adrianu. Najednou jsme ucítili náraz lodi o druhou loď, nějaké hlasy, dopad lan a spojení se můstkem . Nyní se na druhé lodi rozsvítilo světlo, které slabě osvítilo i naši potemnělou palubu. Na palubu vstoupili nějací lidé. Tři muži a dvě ženy. Vítali se s velitelem policejního kutru jako dobří známí. Ten je zval do kajut v podpalubí. Dva muži zůstali venku se dvěma policisty.

Navlékla jsem si na sebe svetr. Začalo být chladno. Cítila jsem trochu úpal z celodenního pobytu na slunci. Nespali jsme a pozorovali co se děje kolem nás. Roman se zeptal jednoho z policistů na palubě proč neplujeme dál, ale ten buď nerozuměl anglicky nebo nechtěl rozumět. Spíš nerozuměl. Čekali jsme proto na velitele lodi až skončí jednání s těmi dole.

Po několika minutách vyšli všichni čtyři na palubu a velitel přistoupil k nám .

"Vzít věci a jít na loď." Rozkázal nám lámanou angličtinou. Roman se zdvořile optal proč neplujeme dál s nimi. Odpovědí mu však bylo vzteklé vyštěknutí velitele. " Jít na loď !" Roman a Petr se dožadovali našich pasů, které byly u velitele, ale zcela bezvýsledně. Místo odpovědi si Petr nepochopitelně vysloužil ránu, ne facku, ale ránu pěstí, od jednoho z mužů , kteří přistoupili na policejní kutr a stáli po celou dobu s námi na palubě. Petr upadl na zem a z nosu mu začala téct krev. Nevěstilo to nic dobrého a já pocítila ukrutný strach. Lucka se dala do breku a přiskočila k Petrovi. Roman se rozzuřil a skočil po tom hromotlukovi, který uštědřil ránu zcela bez důvodu Petrovi. I když Roman byl skoro stejně veliký odmrštil ho ten chlap od sebe ranou do břicha a kopancem do kolena. Roman padl na zem a chytil se oběma rukama za břicho.

Stála jsem jako přikovaná, neschopná ničeho. Takové jednání nedávalo žádný smysl a nezmohla jsem se v první chvíli ani na slovo. Petr se sbíral z paluby a jak se napřimoval dostal od druhého muže ránu do zátylku a padl znovu jako podťatý. Jeden z policistů zkroutil ruku Lucce za záda a strkal ji přes lávku na druhou loď. Obrátila jsem se na policejního velitele , ale ten mi nevěnoval vůbec pozornost a s vytřeštěnýma očima jsem sledovala , co říká těm mužům, ale nerozuměla jsem vůbec ničemu. Druhý z policistů mě chytil za ruku a zkroutil mi ji jako když ji chce zlomit a strkal mě před sebou na můstek . Začala jsem křičet o pomoc. "Help! Hilfe! " Nakonec i česky "Pomóóc!" Místo pomoci jsem dostala přes obličej takovou facku, že jsem málem omdlela. Před očima se mi zatmělo a podlomily se mi kolena. Tak jak jsem měla zkrocenou ruku za zády a jak jsem poklesla v kolenou zatížila jsem ji a ucítila obrovskou bolest, která mě ihned z pamatovala.

Zahlédla jsem Romana jak se ztěžka zvedá z podlahy a jeden z těch rabiátů ho znova udeřil do břicha. Byla jsem už na druhé palubě a křičela zoufale Romane.

Někdo mi za zády začal svazovat ruce nějakým řemenem. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale jeho sevření bylo jako ve kleštích. Petr byl vhozen na palubu druhé lodi. Měl už svázané ruce a dopadl tváří na podlahu a odřel si ji. Roman byl doslova přivlečen dvěma hromotluky. Přes okraj paluby za námi dopadly naše batohy a s tříštivým zvukem moje kytara. Hned na to zaburácely motory policejního kutru a odrazil od naší lodi. Všechna světla opět pozhasínali a obě lodi vzdalující se plnou rychlostí od sebe zůstaly potmě.

Naše loď začala plout zpět na otevřené moře. Jeli jsme směrem k nákladní lodi, které jsme museli křižovat plavební dráhu, ale loď zůstávala po našem prvém boku stále daleko od nás.

Na lodi panovala úplná tma. Zůstali jsme se svázanýma rukama ležet na palubě. Přišli další dva chlapi. Páchli po cibuli, potem a cigaretovým kouřem.

Neurvale smýkli Petrem o zem a strkali ho před sebou do útrob lodi po příkrých kovových schodech. Svázané ruce bránily Petrovi v pohybu. Nemohl se přidržovat zábradlí a jeho stabilita byla porušena strkanci, spadl po schodech dolů. Slyšela jsem jak tvrdě dopadl na zem. Neměla jsem tušení z jaké výšky. Zaslechla však jeho bolestivé zaúpění a nadávky hrubého kalibru na adresu těch dvou chlapů.

Romana zvedl další muž a rovněž ho strkal po schodech dolů. Ten však sestoupil po stupních. My jsme nyní stály na palubě a hlídal nás jeden z hromotluků, který mě skoro přenesl přes můstek z policejního kutru. Stál opřený o naviják s ocelovým lanem a zapálil si cigaretu. S úsměškem na rtu se díval na nás a pozoroval nás jako zvířata v kleci. Jednou rukou si přejel přes poklopec a dlaní na něj zatlačil. Přeběhl mi mráz hrůzou po zádech. Proboha co se to děje ? ptala jsem se v duchu sama sebe. Nedokázala jsem však soustředit myšlenky. Vnímala jsem pouze tu strašnou realitu kolem nás. Násilí, tmu , zimu .

Loď nabrala ještě více na rychlosti a stále ve tmě rozrážela přídí větší a větší vlny. Začali jsme se kymácet ze předu do zadu a do stran. Lucce, která stále bez hlesu vedle mne se zvednul žaludek a začala dávivě zvracet. I ve tmě bylo vidět jak je zelená. Ten chlap k ní přistoupil vrávoravým krokem, vzal ji hrubě za vlasy a vlekl ji k zábradlí na boku. Jednou rukou ji držel vzadu za svázané ruce, druhou ji tahal za vlasy na hlavě, zaklonil ji hlavu a břichem ji ohnul přes zábradlí. Lucie s nářkem zvracela, brečela a mezi vzlyky vyprazdňovala obsah svého žaludku do moře. Abych neupadla sesunula jsem se na bobek u našich batohů, opřená zády o nějakou plechovou boudu. Nevšimla jsem si kdy se obrátili ti dva od zábradlí a ucítila akorát zápach zvratků , když Lucie dopadla na bok vedle mě. Plakala a stále se jí ještě zvedal žaludek. Neměla už co zvrátit. Klepala jsem se strachem a znovu mě napadlo, co se to s námi děje. Měla jsem však daleko k rozumnému analyzování situace. Začalo pršet. Z plechové boudy na nás začala navíc kapat voda přímo na hlavu. Snažila jsem se uhnout, ale nedokázala jsem se zvednout a tak jsem rezignovaně nechala stékat čurky deště a nyní už proud vody z boudy na hlavu a svetr, který byl v okamžiku dvakrát tak těžký, jak nasákl rychle vodou.

Ze tmy se vynořili ti dva , kteří odvedli Romana s Petrem. Nejprve zvedl jeden Lucii a pak druhý mě. Hromotluk, který nás hlídal na palubě sbíral batohy a házel je ze schodů dolů. Znovu jsem slyšela jak praská moje kytara. Křičela jsem na něho , česky: " Ty parchante, vždyť ji rozmlátíš nadobro, to je kytara !" Sice mi nerozuměl , ale muselo mu být jasné , že se vztekám .Obrátil se ke mě vzal zespodu levou rukou pod bradou za čelist a silně mi ji zmáčkl. Povytáhl mě za ní k sobě přímo před obličej a zadíval se mi do očí. Nohy jsem měla skoro ve vzduch a šíleně to bolelo, nemohla jsem ani křičet. Něco procedil skrz zuby, táhla z něj šíleně cibule a strčil do mě až jsem letěla ke schodům. Naštěstí mě zachytil ten další muž za rameno a zabránil mi tak pádu ze schodů.

V chodbě v podpalubí svítilo na stropě jedno záložní světlo, které i tak v prvním okamžiku nepříjemně oslnilo. Celá chodba byla plechová ,stěny natřené červenohnědou barvou s černým rantlem a vypadala jako přístup k nákladovému prostoru lodi. Byla dlouhá asi necelých deset metrů a ústili do ní čtvery dveře. Jedny otevřeli a strčili nás s Lucií do kajuty. Byla to jenom železná krabice s železnými dvěmi pryčnami, na kterých byly matrace povlečené bílým prostěradlem , s vlněnými dekami a malým polštářem pod hlavu. Místnost neměla žádné okno. Byla dvakrát dva metry veliká . Hned vedle dveří po pravé straně bylo malé umývadlo a splachovací toaleta. Místnost byla natřená stejnou hnědočervenou barvou se šedivou podlahou a u stropu s průduchy pro ventilaci. Na levém boku svítilo červené světlo a na stropě byla odrátovaná provozní lampa.Zaklaply za námi dveře.

Záložní svítilna osvětlovala interiér místnosti jenom částečně. Všimla jsem si však , že dveře zevnitř nemají kliku. Promočené jsme stály těsně u sebe se svázanýma rukama za zády. Lucka mi začala rozvazovat řemen a podařilo se jí to velice rychle. Ruce mě bolely a tuhly mi i konečky prstů. Hned jsem rozvázala ruce Lucii. Mokré jsme se posadily na postel a začaly uvažovat co se děje, co se to stalo. Nechtěla jsem uvěřit tomu, že jsme se stali obětmi nějakého únosu, či nezákonného obchodu. Způsob jednání našich věznitelů tomu ale napovídal. Otevřely se dveře a do místnosti čísi ruka hodila naše batohy. Převlékly jsme se do suchého a něčeho teplého. Mokré věci pověsily na palandy uschnout. Lucie potřebovala na záchod a bylo nepříjemné se jedna na druhou dívat.

Od oběda jsem měla stále stejnou vložku, která už vzala za své a bylo příjemné se alespoň u umývadla trochu omýt a vyměnit si spodní prádlo. Starou jsem spláchla do záchodu.

Seděly jsme na posteli a přemýšlely, co s námi bude. Začaly jsme rozvíjet teorie typu, obchod s bílým masem, otrokářství, kuplířství, výkupné. Dala se do mě zima, uvolnilo se trochu mé napětí a začala jsem brečet. V hlavě se mi honily vzpomínky na Romana, kde je, co s ním udělali. Uvědomila jsem si , že můžou být s Petrem někde vedle nás v jiné kajutě. Proč ale trvalo tak dlouho než se vrátili ti chlapi pro nás? Vždyť kluky strkali po stejných schodech jako nás? Kde jsou? Začala jsem vzlykat nahlas. Vylezla na horní postel a schoulila se pod deku. Lucie zaraženě mlčela, apaticky ležela pod dekou a určitě ji tlačily stejné černé chmury jako mne.

Právě jsem vysílená a ustrašená usínala, když se rozsvítilo stropní osvětlení a celu, tak jsem nazvala tuto kajutu, ozářilo nepříjemným řezavým světlem. Podívala jsem se na hodinky. Bylo sedm. Venku už dávno muselo být světlo. Bylo slyšet jen dunění motorů a já si uvědomila, že mám hlad. Lucka spala. Loď jela klidně. A nikde nebylo slyšet žádné hlasy. Co se asi děje s kluky ? Radši na to ani nemyslet. Slezla jsem potichu z palandy a hledala vypínač světla. Zhaslo nouzové červené osvětlení, ale velké světlo se zevnitř cely zhasnout nedalo. Ani na žárovku se nebylo přes zadrátovaný kryt nijak možno dostat. Vypínač tu prostě nebyl. Pavlovovský reflex. Napadlo mě. Chtělo se mi na záchod, na malou, ale snažila jsem se chovat absolutně tiše, abych nevzbudila Lucii. Řekla jsem si, že to ještě chvíli vydržím.

V cele bylo nyní docela teplo. Průduchy ve stropě sem proudil čerstvý slaný vzduch, i když poměrně teplý. Triko a sukně byly suché, svetr zdaleka ještě ne. Jak odkapával udělal na podlaze louži. Pozorovala jsem ji z vrchu postele a začalo mi být teplo. Svlékla jsem si rifle , vyměnila vložku a vzala čisté spodní prádlo. Místo kalhot jsem si opět vzala svoji starou sukni na gumu.

Lucie se zavrtěla na posteli. " Dobré ráno." Pozdravila jsem ji. " Ahoj." Odpověděla mi. " Kde to jsme ? Co se to v noci dělo? Kde je Petr a Roman? Aleno, co s námi bude ? Co chtějí ? " Opět se rozbrečela , vstala, vzala mě kolem krku a položila si hlavu na moje ramena. Byla jsem starší a Lucie ve mně viděla asi záchranu a oporu. Snažila jsem se ji uchlácholit.

"To bude dobrý, Lucko. Jsou to taky jenom lidi. Až zjistí,že nic nemáme, že za nás nic nedostanou, tak nás někde vyloží. Uvidíš, že vše bude dobré."

" Naši mě přetrhnou.Táta nechtěl o brigádě ani slyšet. Oni ani nevěděli, že to nebylo od školy."

Vzpomněla jsem si na naši mamku, slzy mi vyhrkly z očí, ale i přesto jsem se snažila Lucku uklidnit, že s našima to bylo skoro stejné.

Zvládly jsme ranní toaletu a očistu. Moje menstruace se spustila naplno a nezbývalo než i před Lucií si opět vyměnit

...::: Tip pro Vás: Přísavky na bradavky Fifty Shades of Grey - Nothing but Sensation :::...
Sexshop Sexujte.cz

vložku. Z jednoho igelitového pytlíku jsme si udělaly koš na odpadky. Lucie seděla na posteli a opět potichu brečela. Neměla jsem sil ji znovu a znovu uklidňovat, protože když jsem si uvědomovala naši situaci, potřebovala jsem chvílemi uklidnit sama. Měla jsem na krajíčku i já. Bylo jedenáct a nic se nedělo. Dopadala na nás deprese.

Nic nebylo slyšet, žádné kroky, žádné hlasy. Najednou se otevřely dveře. Do cely nakoukla žena, pěkně upravená , ve fialové sukni, lodičkách a lili halence. Na prstech obou rukou měla až zbytečně moc zlatých nápadně velkých prstenů. Nakulmované dlouhé blond vlasy. Za ní stál jeden z těch grobiánů. S dobrou anglickou výslovností řekla tvrdě : "Jdeme!" Zvedly jsme se obě skoro najednou. Chvíli si nás prohlížela, pak vzala Lucii za paži a postrčila ji z cely ven na chodbu. Vyšla za ní a mě si ani nevšimla. Opět zapadly dveře. Zůstala jsem sama. Hodinky ukazovali za pět minut půl dvanácté.

Ležela jsem na posteli a dívala se do stropu. Téměř nic jsem necítila a snažila se na nic nemyslet. Přesto se mi před očima rozehrály včerejší události. Pochybná policejní hlídka, prohlídka lodi a nemožnost plout na Adrianě. Paulovi a Thomasovi nešťastné výrazy v obličeji a jejich omluvná slova. Naše nalodění na policejní kutr. To jsme ještě věřili, že nás dopraví někam na řecký břeh na policejní stanici. Pak mi to přišlo jako ve filmu, v hororu, zhoršení počasí a setkání ve tmě s druhou lodí. Ti lidé se mi od začátku nelíbili. Jejich chování, zmlácení Romana s Petrem. Naše svázané ruce a strčení do téhle díry.

"Kam plujeme, proč tu není nic slyšet, proč nám nedají nic k jídlu ? venku je už den , třeba svítí slunce. Co se děje s kluky? Kam odvedli Lucku?. Bože ! Začala jsem v zoufalí pláč. Mami , tati, Jiřinko, Romane. Sakra co mám dělat." Začala jsem mluvit nahlas , abych protrhla to tísnivé ticho. Po tvářích mi tekly slzy, ale nevzlykala jsem.

Bylo už poledne. "Kde je Lucie? " Zeptala jsem se sama sebe, ale nenašla jsem žádnou uspokojivou odpověď. Měla jsem hlad.

Opět před otevřením dveří nebylo nic slyšet. Do cely vpadla Lucie. Držela si v náručí své strojení a jinak úplně nahá s podlitinami v obličeji padla na podlahu. Nestačila jsem se k ní ani sklonit a obrovské ruce mě už vlekly z místnosti chodbou na palubu.

" Co jste ji udělali? To, to nemůžete!" Vztekala jsem se a začala mlátit rukama a kopat nohama kolem sebe. Štiplavá rána něčím tenkým mě řízla do krku a strašně zabolela. Nahoře na palubě stála ta blondýna, v ruce bičík na koně a tím mě sekla. Dívala se na mě přímo nenávistně a něco říkala tomu chlapovi , který mě vlekl před sebou po schodech nahoru. Nerozuměla jsem jazyku a ani jsem nedokázala identifikovat co je to za řeč. Jizva na krku pálila.

Strkal mě přes celou palubu k zadní části lodi. Slunce svítilo s pravoboku, moře bylo klidné a po včerejších mracích a dešti nebylo ani památky. Byl opět krásný slunný den a svěží vítr, plný slané mořské příchuti mi ulpíval na rtech. Vstoupili jsme do předkajutí. Bylo zde dostatek denního světla. Chodbička byla obložená dřevem a na stěnách visely malované obrázky námořních lodí a výjevů z lovu ryb. na zemi byl položen mourovatý tmavě fialový koberec. Žena mě přidržela , zastavila a zaklepala na dveře. Vstoupila dovnitř a mě nechala stát s tím mužem na chodbě. Stékal mi studený pot po zádech. Co to proboha udělali s Lucií?, Co se děje s Romanem? Stála jsem v předpokoji a třásla se po celém těle. Strach mě opanoval, že jsem nemohla udělat ani krok, když se otevřely dveře do kajuty.

Muž mě strčil dovnitř a postavil se těsně za mě. Místnost byla ve srovnání s naší celou , a nejen s ní, komfortně zařízená. Celá obložená dřevem , na zemi koberce, po stěnách rozvěšené rybářské trofeje. Byla obrovská. Vpravo stál velký mohutný starodávný dřevěný stůl a na něm ležela spousta papírů a stál počítač. V druhém rohu byla kožená sedačka s křesly kombinovaná s výrazně vyřezávanými dřevěnými madly. Vedle stála vestavěná komoda s prosklenými vitrýnami uvnitř s broušeným sklem. Uprostřed skříně pak značkový televizor s videem. Vedle vchodu byl postaven krb,kolem něho položeny tmavě hnědé bíle mramorované dlaždice, který byl nyní vyhaslý a na železném stojánku viseli různé krbové nástroje. U nízkého stropu se uprostřed pomalu točil velký ventilátor a všem čechral vlasy. Místnost byla prosvětlená sluncem a po obou stranách byla po celé délce pokoje velká okna se záclonami a těžkými květovanými závěsy. Po pravé straně byl vydlážděn čtverec tak asi jedenkrát jeden metr a stály tam různé dřevěné předměty, kterým jsem nevěnovala pozornost. V rohu za stolem byly další dveře.

Na křesle seděla blondýna , nohu přehozenou přes nohu a v ruce měla sklenku nějakého hnědého alkoholu s ledem. Za stolem v koženém křesle seděl muž, kterého jsem ještě neviděla. Odhadovala jsem ho na něco kolem padesátky. Byl tlustý. Viditelně se potil na čele. Mel prořídlé šedočerné vlasy, černé husté obočí , černé podmračené oči, široký jakoby černošský nos, pod ním šedivý krátce střižený knírek, masité zarudlé tváře a velké rty. V koutku úst mu visel doutník a kolem něho se točila oblaka namodralého dýmu. Na sobě měl vytahané oprané triko s krátkým rukávem s propocenými fleky v podpaží a strakatě zbarvené bermudy. Položil telefon a díval se na mě. Anglicky se obrátil na blondýnu: " Kolik?" "Šest set." Zněla její lakonická odpověď.

" To by šlo. Máte její doklady?"

Žena si přehodila nohy, popotáhla si sukni a odpověděla mu.

" Dvacet jedna, Češka. Byla na plantáži v Turecku , pak na lodi s těmi němci, dračice. Dostala malou lekci."

Otočil se na mne a jak byl rozvalený v křesle klidně a pomalu řekl: " Svlékni se."

Díval se mi přitom na krk, kde mě pálila rána po bičíku.

Zvedla jsem oči a podívala se nechápavě zpříma na něho. " Nerozumíš anglicky? Říkal jsem svléknout."

V jeho hlase zněla netrpělivost. Viděla jsem před sebou Lucii, jak vpadla do cely a celá jsem se štítivě a strachem zachvěla.

Stála jsem bez hnutí a zírala mu nevěřícně do obličeje. Funěl a potil se na čele. Rukou si otřel pot z tváří. Blondýna odložila sklenku na stolek a vzala do ruky svůj bičík. Namočila jej skoro celý do vysoké karafy a vyštěkla na mne.

"Svlékni se!"

Přistoupila o dva kroky blíž a švihla mě bičem do tváře. Bolelo to a vyhrkly mi slzy.Rukou jsem si bránila obličej a druhou ránu jsem zachytila předloktím.

"Drž hubu a dělej !"

Muž za mnou,na kterého jsem téměř zapomněla mě chytil za triko zezadu u krku a jedním škubem jej roztrhl a serval ze mne. Zahalila jsem si rukama prsa a zároveň si hladila jizvu na tváři. Stáhl mi bez možnosti mého odporu sukni a ta se sesunula k mým nohám. Kolenem mě loupl pod koleno a jak se mi podlomily nohy odkopl sukni stranou. Postrčil mě na vydlážděný čtverec u okna.

Blondýna zasykla: " Všechno i boty !", a znovu mě švihla namočeným bičíkem v karafě přes lokty. Bolelo to a pálilo zároveň. Sundávala jsem si boty nohou o nohu a postavila se bosa na dlažbu. Chladila. Zdálo se jí to asi pomalé a švihla mě přes stehna. Naskočil mi okamžitě červený pruh. Bez rozmyslu jsem se na ni vrhla. Rychleji, než jsem stačila cokoli udělat, mě však sevřely mužovi ruce a zkroutily mi paže za záda.

" Všechno." , zařvala. " Od teď si můj majetek. Si moje a budeš dělat co budu chtít. Jasný?", dívala se mi s úšklebkem do očí.

Stín za mnou mi uvolnil jednu ruku , abych si mohla sundat kalhotky nebo aby mi je strhl on. Využila jsem momentu uvolnění rukou a vší silou jsem praštila blondýnu. Místo do obličeje směřovala rána do ramene. Tlusťoch za stolem se dal do smíchu a blondýna vztekle řvala na muže za mými zády. Zkroucené ruce zabolely ještě víc. Něco kovového mi obemklo zápěstí a cvaklo to. Od stropu spustila blondýna lesklý slabý řetízek a ukotvila ho za mými zády do kovových náramků a zatáhla jej zpět. Bolest v kloubech mě donutila se předklonit a ruce jsem měla nepřirozeně vystrčené za zády do vzduchu. Otočila se ke mě vzala rukou za bradu zvedla ji a přímo do obličeje mi říkala:

"Jsi můj majetek", táhl z ní alkohol,"a budeš dělat co já budu chtít. Budeš poslouchat jako pes. Jinak pocítíš na sobě, co je to odporovat své paní. Pamatuj si to, čubko. Jasný!"

Strachy jsem přestala myslet a zmohla se pouze na anglické : " Ano. "

Opravila mě.

"Ano, paní."

Ve strachu jsem jenom polohlasně opakovala.

"Ano ,paní."

Stín za mnou mi přehodil ruce dopředu a vytáhl je řetízkem nad hlavu. Připadala jsem si hrozně. Téměř nahá visící na řetězu jako pes na obojku. Stahoval mi kalhotky. Spíš rval neurvale dolů.

" Mám menstruaci.", hlesla jsem potichu. Kalhotky byly dole. Cítila jsem jak mi stéká výtok po stehně. Zakrvácená vložka ležela u mých nohou s kalhotkami roztrženými jako kus hadru.

"Mám menstruaci, paní.", opakovala po mně vztekle blondýna a švihla mě přes nahý zadek bičíkem až jsem se prohla v zádech .

Muž se zvedl z křesla a přibližoval se pomalu ke mně. Prohlížel si mě jako kus zboží na pultu.

" Umíš dobře anglicky. "

V ruce držel ukazovátko , kovovou tyčku asi metr dlouhou a poklepával mě s ní na vnitřní straně stehen. Muž za mnou mi rukama roztáhl nohy a já cítila jak ze mě jde proud krve a kape přímo na podlahu. Začala jsem strašně křičet a nadávat jim do parchantů, bláznů a na co jsem si jenom v angličtině vzpomněla. Odpovědí mi však byly jenom rány bičíkem přes záda a prsa. Neměla jsem sílu dál křičet. Bolest kterou rány způsobily byla až příliš veliká, abych ji chtěla znovu okusit.

Brečela jsem a nevnímala výměnu názorů mezi tlusťochem a blondýnou. Vzal mi do dlaně prs , potěžkal ho a začal jemně mnout bradavku mezi palcem a ukazovákem. Vzlykala jsem a snažila se dát alespoň nohy k sobě. Cítila jsem obrovský stud a hanbu. Masíroval mi bradavku a já se třásla na celém těle. Ztuhla mi , ne vzrušením, ale studem a strachem co se mnou budou dělat. Najednou mi strčil prst mezi rty a násilím otevřel ústa. Ukazovákem přejel po spodních zubech , něco říkal blondýně a já kousla. Vší silou. Zařval bolestí a praštil mě rukou přes obličej. Pod okem mi naběhla ihned modřina. Vztekle houknul na blondýnu :

" Dej ji lekci, kurvě. Ať se chová vzorně. "

Odpověděla mu:

" Některého psa hned nevychováš a čím víc ho řežeš , tím je vzteklejší. "

"Je tvoje, ale bude poslouchat na pohled! A ty přines něco k jídlu.", obrátil se na chlapa stojícího za mnou. Stín odešel z místnosti.

Tlusťoch si sedl zpět do křesla a foukal si ukazovák. Netekla mu z něho ani krev, měl na něm otisklé pouze mé zuby. Do místnosti vstoupil další člověk a přinesl na podnose nějaké jídlo a postavil ho před něj na stůl. Mlčky se otočil a odcházel .Ani se na mě nepodíval. Zvláštní společnost, pomyslela jsem si.

Krev ze mě kapala a stékala mi po stehně ke kotníkům. Začaly mě brnět odkrvené ruce. Visela jsem nahá s rukama nad hlavou, v otoku pod okem mi začalo cukat, rány po bičíku mě pálily po celém těle. Přisunula jsem nohy k sobě. Styděla jsem se za svoji nahotu, za své ponížení. Nemohla jsem se ubránit hlasitému vzlykotu, ale slzy mi už vyschly. Bože, co to se mnou dělají.

Začali pojídat nějaké pečené maso , krásně vonělo a já si uvědomila, že jsem už dobrých čtyřiadvacet hodin nic nejedla. Visím tu nahá , ponížená , zmlácená a myslím na jídlo. Chtělo se mi čůrat. To není možné , že mě tu nechají teď bez povšimnutí takto stát.

...::: Tip pro Vás: Pouta a maska na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz