Někdo bude obětován,... a budeš to právě ty! Autor: Istaar

Hodnocení

Jdu cestou, lesem hluboce temným, tu, hle, spatřím dívku na proti před sebou, hned zaškublo vzrušení mým údem velkým, jak dlouho již neužil jsem si se ženou?

Ano jde sama ta dívka nebohá, Tuší již snad co čeká ji? Má záliba je magie, černá! Pravím jí: „Někdo bude obětován, ... a budeš to právě ty!“

Ve chvíli tu, snad osmnáctka, přede mnou zkamení, lituje cesty lesem černým? Nebo snad jejího vzrušení je to znamení? Zahledím se do očí jejich pohledem silným.

Jdu k ní a pohled můj ty oči hypnotizuje, její ruka a raneček padají, oči její však ne. Má síla pohledu získala mi je! Dívám se a naslouchám co očima svýma řekne:

„Můj Pane, Tvůj pohled působí jak blesku rána, že jak tu stojím hned, jsem ti oddána. Můj Pane, Tvůj pohled je tak mocný, že rozkrok můj je ve vteřince vlhký!

Vidím ty oči gazelí, když její hlava se mírně skloní, její touha je pomalu naplní. Vyzařující oddanost z celé té bytosti zní.

Je překrásná, tak jak tam stojí, kousíček přede mnou, její šat lehoučký, je jak hedvábí, je přiléhavý a dlouhý, skvěje se barvou zelenou.

Ano sílou magie mé mi oddala se. Oči její dál šeptají: „Dovol mi, abych navždy stala se, Tvojí otrokyní!“

Hned uchopím ji za boky pevné aniž bych ty oči její propustil, tu čtu její myšlenky hříšné, a ten nápad její se mi vůbec neprotivil.

Vize zrak můj opřede: vidím jak na kůlu tato dívka skomírá, kolik se jen toho do ní vejde! Vystihuje to jen slovo: Nádhera!

Uchopím do náruče krásnou dívku zmámenou a odnáším si ji pryč, na vysoký kopec nad cestou. Ve své mysli přitom již, chystám si bič.

Za chvilku krátkou pak na kopeček dorazím s dívkou docela lehoučkou; má mysl zpívá: na kůl ji narazím! Ta dívka je mojí obětní ovečkou! Ruce za zády ji zavazuji. Zrak svůj teď mlčky sklopila, páskou přes oči ji oslepuji; vím dobře, že všechno pochopila.

Tuto chvíli mám nejraději, když vychutnám její bezmocnost, když ví už, že uniknout nemá naději a její spásou je snad jen poslušnost.

Teď vyzuji její malé botky, rukou dotknu se místa, kde končí její sukýnka na trávě stojí ty krásné bosé nožky, a má ruka jede od kolínka po vnitřní straně stehýnka.

Sukně její se pomalu vyhrnuje; již ruka má na kalhotky naráží. Jsou krajkové, cit můj se tu uplatňuje. Cítím tam vlhkost její, jak mořského pobřeží.

Tu do díla se zapojí i druhá ruka má, sukni tu hebkou vyhrnuji, již spatřuji kalhotky její, jak zařezané je má, i pupíček její tak odhaluji.

Jedna má ruka sukni přidržuje, aby zpět nespadla, a druhá má ruka přes kalhotky masíruje, ta ústa svislá, až kolena se jí podlamují.

No děvče, je čas předehru skončit, kalhotky ti sundat, kundičku tvoji troch vyvenčit, a bolesti trochu ti dát.

K blízkému stromu provaz přivazuji, až pouze v kalhotkách je, šaty z ní strhávám, železo dokud je žhavé kuji, rozkrokem provaz jí provlékám a k druhému stromu jej přivazuji a napínám!

Nohy její na špičky se staví, krásné její tělo se vzpíná k obloze, provaz napíná se stále více, a i ona ví: snad zadrží ji jen provaz na noze.

Ještě než dívka balanc ztratí, provaz notně povoluji, ještě než z hrdla se jí křik vytratí, na zem padá a trochu vydechnout jí dovoluji.

Teď kalhotky jí sundávám, to krajkové břímě krásy její, rozkošný pohled svým očím dávám, dokonce i kraj promočený mají.

Teď trpět budeš, děvče, ještě více, kolíky hluboko do země zatluču, za chvíli přijdou na řadu i svíce, nohy rozkročené ke kolíkům přivážu.

A opět rozkrokem tvým provaz napínám, děvče teď měj velkou radost, udržíš teď balanc, oporu mocnou ti dávám, i kdyby tě provaz sedřel až na kost!

Tu spatřím kopřivy blízko rostoucí, pro jednu bolest si však druhou nevychutnáš, proto provaz již taží tě menší mocí, a pod štípavými šlehy své prsy hned rudé máš.

Co to moje uši slyší? Ty, snad slastí, naříkáš? I můj dech tě snad přehluší. Teď „Ještě! ještě!“, zmámená tiše říkáš.

Celé tvé tělo je v jednom ohni, a kopřivy snad už ani necítíš, svou ženskou pýchu teď k zemi ohni, vstříc mukám pekelným se řítíš.

Nyní obětního rituálu čas přichází, nakreslit na zem v kruhu pentagram, to že jsi tady obětí se občas přihází, do baňky z vínem přimíchat extraktu gram.

Do špic pentagramu zatluču kolíky, k těm přivážu tvou hlavu, ruce i nohy, snad provazy neudělají v nich hluboké dolíky. A již nastává teď čas vzývat bohy.

Vínem připraveným tvůj rozkrok namáčím, i celé tvé poraněné tělo. Magické formule si bručím. Hned poznáš jaký účinek by to mít mělo.

...::: Tip pro Vás: Skřipce na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz

Do její kundičky porézní trubici zasouvám, je se solí extrahované z rostliny, ta sůl je velmi žíznivá, pravím vám, hltavě plní se šťávou ženy.

Svíce teď ke kolíkům připevňuji, šestou si volnou v ruce ponechám, všech šest pak postupně zapaluji, tvůj poševní sekret už brzy s vínem promíchám.

Zatím však vosku role nadešel čas jak zmítá sebou v rozkošném utrpení, o hlínu země zašpinil se její vlas, a bradavky její pod vrstvou vosku už vidět není.

Teď z kundičky její trubici vytahuji a tu rudou broskvičku její, žhavým voskem zkropuji, a horké kapky bolestnou extázi ji způsobují.

Teď k bohům přirovnáni budeme, ty budeš vždy trpící bohyně Isa, Já tvým trýznitelem bohem Isarem, do nebes půjdeme, další záplavou šťávy plní se její něžná mísa.

Sůl z trubice do vína dávám, pak vypiji roztok ten opojný, na tělo její ztrýzněné se dívám, a již cítím účinek extraktů hojný.

Když odloupávám vosk tuhý z jejího těla naslouchám tichým slovům její oddanosti: „Úžasný zážitek jsem tu nyní měla, Ty zdrojem jsi mé bolestné slasti hojnosti, za Pána svého Tebe bych navždy chtěla!“

Nyní údem svým vezmu si její tělo bezbranné, údery těžké do pochvy její vedu zas a zas, činy mé tyto jsou velmi účinné, působí na kundu její jak na těsto chleba kvas.

Když naše slastné spojení vrcholí, teď je skutečně velkou bohyní, můj úd žádných ohledů brát mi nedovolí na kundu její, orgasmem stahující se nyní.

Spojení těl však nemůže být věčné, vstávám, trýznění další jí připravit, aby celé to konání mé nebylo zbytečné, orgasmus její zachovám jak nepřetrhlou nit.

Jak pásku sundávám, oči ji odhaluji oddaným pohledem mě obdařit neváhá, zády k blízkému dubu ji přivazuji, stojí tam, křehká, úplně nahá, pokleknout na zem ji přikazuji, ona poslouchá a na kolena padá.

Sledovat dílo mých příprav teď může když jámu před ní hloubím, kůl dřevěný teď nahradí jí muže, vidí i to jak ho zašpičatím.

Výšku jejich rodidel od země poměřuji, správnou délku kůlu volím, dobrý účinek díla tak prověřuji, pak chloupky v rozkroku jí holím.

Kůl v průměru docela hrozivý zasazuji do dolíku, zeminou jej zasypu, aby malý kopeček kolem něj vznikl a pod špicí přivážu k velkému tomu kolíku provaz dříve použitý, aby kůl celý do ní nevnikl.

K dubům stále provaz je upnut. Ještě než na kůl ji nastrčím, nechť dostane slovo bič a prut ona dobře ví, že ještě nekončím.

...::: Tip pro Vás: Souprava masek na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz