Aukce část 4. Autor: d.f.h

Hodnocení

Otevřela oči a nechala se zvednout z postele. Seděla na jejím okraji a skoro nešťastně pozorovala muže, jak odchází dveřmi pryč. Byla neskutečně unavená a měla pocit, že už nechce nic, vůbec nic...

A nebo všechno.

Nevěděla vůbec, co si má o sobě myslet. Došlo jí to vlastně až teď - jak se sem vlastně vůbec dostala? Zdá se jí to, nebo je to skutečnost? Takovéhle věci se přece normálně nestávají! A navíc Richard, jak mi to vůbec mohl udělat? Vždycky jsem chtěla zažít něco, něco... neobvyklého, vzrušujícího - prostě jiného, než každodenní hrátky, ale chtěla jsem to zažít s Richardem! Jenomže... bylo by to s ním takové, jaké je to teď? Nebylo by to přece doopravdy...

Teď ano.

Muž s bradkou, který si ji před několika hodinami koupil za neuvěřitelnou sumu na celou noc, vstoupil do místnosti a jeho slova tu skutečnost jen potvrdila.

"Bavila ses?" pronesl klidně, ale přece jen trochu mrazivě.

Kristýna jen pokrčila rameny. "Já nevím," zašeptala a hlas ji neposlouchal, stejně jako její tělo.

"Jestli se ti to nelíbilo, nevadí. V žádném případě ještě nekončíme... A protože další pánové čekají, hni sebou, nemáme zase tolik času! Máš toho ještě hodně před sebou, víš?"

Jenom bezmocně přikývla a už potřetí se vydala dlouhou chodbou zpátky do hlavního pokoje. Překvapilo ji, že v něm tentokrát nikdo nebyl.

"Kde jsou... všichni?" zkusila to, ale muž ji pevně chytil za vlasy a přitáhnul si ji k sobě.

"Pokud tě to uklidní, tak si na tebe připravují nádobíčko. Ale vlastně tě to vůbec nemusí zajímat!" slyšela jeho hlas za zády a cítila, jak se k ní tiskne. Horkými obratnými prsty levé ruky jí přejížděl po ňadrech a pravicí stále svíral hebkou záplavu vlasů.

Zvrátila hlavu a přitiskla se k jeho hrudi. Měla pocit, že v nenadálém tichu slyší bušení jeho srdce - tepalo možná rychleji, než její vlastní! Překvapilo ji to, ale zároveň ke svému přechodnému pánovi pocítila jakousi zvláštní důvěru. Jen jedna věc ji zarazila, přemýšlela o ní už od začátku. Proč sám sebe nechává až nakonec? Proč ji vydává napospas cizím lidem a sám se do ničeho ani v nejmenším nezapojí?

Času na zbytečné přemýšlení ale neměla moc. Kdesi vzadu se pootevřely dveře a ozvalo se nesmělé zakašlání.

Muž se otočil a Kristýna se musela držet stále před ním. Spatřila jednoho ze zbývajících dvou mužů, jak stojí přede dveřmi a nesměle se usmívá.

"Všechno máme připraveno," řekl a lehce pokynul dovnitř do místnosti, "takže jestli mohu poprosit..."

"Tak běž," popostrčil muž Kristýnu, která se pak zastavila přede dveřmi a jakoby nerozhodně se na něj ještě otočila. "Běž a těš se, potom už jsi jen moje!"

Kristýna tedy vešla do pokoje a těšila se. Doopravdy. Ale ani následující chvíle nebyly k zahození.

To, co v pokoji spatřilo, ji velice zaujalo. V první řadě se nedala přehlédnout konstrukce ze silných lesklých trubek, stojící uprostřed místnosti a tvořící hrany pomyslné krychle. V každé z trubek bylo několik strategicky umístěných otvorů, z čehož - a z úhledně seskládané hromádky bílých provazů - se dalo dost přesně odhadnout, o co v následující hodině půjde. Kristýna si představila sama sebe jako oběť, lapenou v komplikované pavučině z provazů, kterou kolem ní a na ní oplétali tihle dva muži...

Ale hlavně tu byla také další dívka. Ta, kterou Kristýna letmo zahlédla už předtím v hlavní místnosti. Neodvažovala si ji teď moc prohlížet, raději pokorně klopila oči k zemi, ale kradmými pohledy se musela několikrát ujistit o dívčině nevšední kráse. Byla štíhlá a drobná, o něco menší než Kristýna, husté hnědé vlasy měla ostříhané velice nakrátko, jen kolem uší jí splývalo několik roztomilých pramínků. Smetanová hebká pleť zářila do šera pokoje a zvláštně klidný, skoro až melancholický obličejík jen podtrhoval neobvyklost této situace.

"Tohle je Viva," řekl jeden z mužů a pokynul dívce, která si Kristýnu zvědavě prohlížela od hlavy k patě, "moje hračka, no a tohle Kristýna... Teď vlastně taky hračka. Na chvíli..."

Viva lehkým krokem došla ke Kristýně a vzala ji za ruku.

"Říkám to proto, že teď budu chtít, abyste si byly velmi blízké, no a tohle vám v tom může hodně pomoct. Nemám pravdu?"

Viva přikývla a záhadně se usmívala. Pohladila Kristýnu po hřbetě ruky a přiblížila se ještě o kousek blíž, až Kristýna trošku ucouvla. Ale jen na okamžik.

Čeho se bojím? V ten okamžik byla sice Kristýna rudá až za ušima, ale vlastně vůbec nevěděla proč. Stydím se snad za to, že se na mě tahle strašně krásná holka dívá tak, jako by se do mě právě zamilovala? Mám strach z toho, co se bude právě teď dít? Nikdy jsem si nepředstavovala, jaký by to bylo s holkou. Jenomže ono asi nepůjde přímo o tohle...

"Začneme, nemáme na to celou noc," jakoby potvrdil její úvahy druhý z mužů a pokynul Vivě. "Víš, co máš dělat," řekl a sklonil se k hromádce provazů.

Viva vzala Kristýnu i za druhou ruku a pomalu si ji odvedla přímo doprostřed ocelové konstrukce. Kristýna šla. Dívala se jí do očí a šla vlastně ráda. Právě teď totiž začala spoustu věcí chápat, jako by se jí vrátila paměť. Už věděla, proč tady vlastně je.

Ale přece jen nevěděla všechno.

Bylo to přesně tak, jak si představovala. Oba muži se kolem nich začali obratně proplétat a Kristýna měla za chvíli na zápěstích smyčky z několika závitů překvapivě hebkého a chladivého sněhobílého provazu. Zvednula ruce nad hlavu a provazy se začaly napínat, protože jejich opačné konce muži provlékli příhodně situovanými otvory v trubkové konstrukci. Kristýna ucítila známý šimravý pocit v podbřišku a na zádech kolem páteře. Těžko říct, jestli to bylo vzrušujícím postojem, který musela díky provazům vlastně nedobrovolně zaujmout, nebo kvůli Vivě. Ta totiž začala obratnými horkými rty a jazykem ochutnávat celé Kristýnino zrůžovělé tělo od ušních lalůčků až k napjaté kůži bříška. Po všech předchozích utrpeních jí to připadalo jako hojivý balzám.

Viva právě pokleknula před Kristýnu a zespodu se jí podívala do očí. Bylo v nich všechno a Kristýna pochopila. Pootevřela stehna a rozkročila se, jak jen jí to provazy na rukou dovolily. Viva se usmála a lehce ji políbila na vnitřní stranu stehen, kde byly zřetelně patrné stopy po bičování i po sladkém horkém vosku. Kristýna se při těch vzpomínkách zachvěla, ale příjemně, velice příjemně... Viva zamířila jazykem a lehkými polibky přímo k růžové štěrbince, vonící vlhkostí.

Kristýna ucítila, jak jí něco roztahuje nohy ještě víc. Teprve až v tu chvíli si uvědomila, že má provazová pouta i kolem kotníků a právě jsou vytvářeny další smyčky, tentokrát nad koleny. Nemohla se moc hýbat už teď, ale dovedla si představit, že to asi bude ještě horší. Nebo lepší?

Zase si připadala jako mezi dvěma kameny. Nemohla se rozhodnout. Právě teď jí Viva mezi stehny prováděla věci, které zatím dovolila jenom Richardovi, navíc jí u toho dva tiše a přesně pracující muži vázali do nehybné pozice... Kristýna cítila, jak je vzrušená, ale stále bojovala s pocitem, že to není normální. Jenomže nemohla dělat nic, vůbec nic. Teď už ne.

Náhle Viva vstala a zanechala Kristýnu tak rozdrážděnou, jak právě byla. Obešla ji, už naprosto nehybně upoutanou, a postavila se za ní, zády k zádům. Kristýna mohla jen tušit, co se za ní děje. Cítila Vivin kulatý zadeček na svém a šimrání vlasů na zádech, jak se o ní opírala hlavou. Za několik dalších chvil, které strávila ve slastných představách a vzrušující napjatosti, už byla Viva připoutaná naprosto stejně. Ještě několik smyček kolem obou dívek v úrovni pasu - výsledné dílo působilo naprosto přesně a dokonale.

Muži stále pracovali beze slova a až mechanicky, což Kristýnu na jednu stranu znervózňovalo, ale na druhou stranu samozřejmě vzrušovalo. Nikdo ji neoslovoval, nikdo s ní nemluvil, nikdo po ní nic nechtěl - byla prostě doopravdy jen hračka, pouhá loutka, nástroj v rukou, který s ním uměl zacházet. Dnes už si to uvědomila jednou a teď se jí to jen potvrdilo.

Jeden z mužů k ní přistoupil, dlaněmi jí sevřel ňadra a prsty zkusmo promnul bradavky, aby si ověřil jejich připravenost. Potom poodešel k malému stolku, který stál v rohu místnosti a nedopadalo na něj moc světla, aby se vrátil s několika lesklými kousky v ruce. Kristýna se musela pousmát. Skřipce na bradavky! To jsme s Richardem objevili dost brzo. Vzpomínala na něžné chvilky před milováním, ozvláštněné dvěma drobnými skřipci spojenými jemným řetízkem, které jí Richard něžně připevňoval na napjaté bradavky a pak tvrdil, že vypadá jako vánoční stromeček...

Teď to ale bylo jiné. Skřipce byly větší a i jejich stisk byl silnější, jak v následující chvíli zaznamenala. Stisknula zuby a snažila se přizpůsobit zvláštní bolesti. Navíc si povšimnula, že tyhle hračky nejsou spojené řetízkem, ale zato mají na svých koncích malé karabinky, což určitě nebylo jen tak.

Samozřejmě nemohla vidět, že za jejími zády pracuje druhý muž přesně stejně i na Vivě. Musela se plně soustředit na to, co se na ní chystalo. Muž před ní zavěsil do karabinky na levé bradavce malé závažíčko ve tvaru nízkého válečku a Kristýna syknula, hlavně překvapením.

Nebolelo to, spíš jen jaksi podivně táhlo a zároveň tlačilo. Závažíčko se objevilo i na druhé bradavce a vyzývavě se pohupovalo v rytmu Kristýnina dechu. Samozřejmě to nemělo skončit tak jednoduše. Muž držel v ruce další samostatný váleček a přiblížil ho k tomu, který visel na karabince. Zřejmě byly oba z magnetického materiálu, protože se k sobě začaly samy od sebe blížit. Kristýna tu sílu naprosto zřetelně vnímala, stejně jako každý pohyb závažíčka, když k němu tenhle další váleček konečně přiskočil a jeho váha vzrostla. Tak to pokračovalo ještě několikrát a Kristýna se začala po celém těle rosit potem.

Dýchala zhluboka, ale snažila se u toho moc nepohybovat, protože každý pohyb se přenášel na závažíčka a trýznil ji tou zvláštní bolestí, na kterou si pořád ještě nezvykla. V tuhle chvíli si nedovedla představit nic horšího, dokonce se jí v jednu chvíli zalily oči slzami, ale stejně převládal ten ohnivý vzrušující pocit a pozvolná rudá rotace před očima, která se jí zase začala zmocňovat. Věděla, že jestli to takhle půjde dál, bude zase ochotná udělat všechno.

Jen na to pomyslela, hrátky se závažíčky konečně přestaly. Skřipce sice neopustily svá místa, ale hlavní dění se přesunulo někam úplně jinam, níž, mezi její bezmocně rozevřené nohy. Zvědavě a s rostoucím vzrušením pozorovala, co se to před ní chystá.

...::: Tip pro Vás: Kožené důtky :::...
Sexshop Sexujte.cz

Oba muži před ní postavili stojan, tvořený těžkým podstavcem a opět asi metrovým kusem lesklé trubky, která z něj směřovala přímo vzhůru. Na trubce byl umístěný posuvný kloub a v něm byla připevněná obyčejná ruční vrtačka, která v sobě ovšem měla upnuté velice zvláštní zařízení. Kristýně nebylo úplně jasné o co vlastně jde a teprve půjde, ale už jen samotné zjištění, že převážnou část onoho zařízení tvoří spousta tenkých kožených pramínků, donutilo pot na jejím těle perlit s daleko větší intenzitou. Nedovedla si představit co se stane, až někdo z mužů stiskne spínač vrtačky a nástavec začne rotovat... A navíc v pozici přímo mezi jejíma nohama!

O to ovšem právě šlo. Muži věnovali velkou péči nasměrování kloubu a celého zařízení přímo do Kristýnina klína, ovšem s určitým odstupem. Potom jeden z nich zasunul šňůru vrtačky do připraveného prodlužovacího kabelu sáhnul po oranžovém spínači na rukojeti vrtačky. Nástavec se dal do pohybu a s ním i desítky kožených řemínků na něm připevněných. Kristýna okamžitě s hrůzou poznala, že všechny dopadají mezi její nohy a bičují ji klín nepříčetnou rychlostí a intenzitou. Zděšeně vypískla a trhnula sebou, jak jen jí provazy dovolily. Závažíčka na ňadrech se ochotně rozhoupala a Kristýně z očí opět vytryskly slzy.

Muž pootočil regulátorem otáček a pramínky začaly rázem prolétávat vzduchem o poznání pomaleji a o kůži jen důrazně pleskaly. Stejně to bylo ale něco naprosto nepřirozeného, úder střídal úder v tempu, které by lidská ruka nikdy nedokázala udržet - a pocity, které to v Kristýně vyvolávalo, byly stejně nevídané. Krev se v ní vařila a jak muž otáčky zase pozvolna přidával, začala bolestí a zároveň rozkoší sténat a kňučet jako zvíře.

Cítila, jak štiplavé doteky dopadají přímo na její štěrbinku, do ní, protože se sama od sebe rozevírala a odhalovala něžné zrudlé závojíčky. Její vlastní tělo ji zrazovalo a nabízelo nejniternější části k mechanickému bičování, trýznění a drásání... Ale nebyla to bolest zlá a nebezpečná, naopak, byla sladká, lepkavá a vynášela Kristýnu do dosud netušených oblaků rozkoše.

Když si k tomu všemu ještě uvědomila, že se k ní z druhé strany tiskne překrásná Viva se stejnými mučivými závažíčky na ňadrech, zavírá svoje krásné oči a může jenom poslouchat a představovat si, co se děje s Kristýnou, nepotřebovala už nic víc a roztřásla se v ochromujícím záchvatu vyvrcholení, které zaplavilo její mysl i tělo silou povodně.

V tu chvíli se rotující důtky mezi jejíma nohama zastavily a doznívající vrčení motorku vrtačky postupně zaniklo v bezmocných výkřicích, které se jí draly z úst a o kterých nevěděla, protože bezvládně visela v provazech a nakonec ztratila vědomí úplně.

Muži k ní přiskočili, pouta na rukou i na nohou se jakoby zázrakem rozpadla jediným trhnutím za dovedně zamaskované kličky bezpečnostních pojistek, dveře do pokoje se prudce otevřely a celý byt byl najednou plný nečekaného pohybu a rychlého hovoru.

Hra právě skončila.

Probudila se a ještě naposledy sebou prudce a neovladatelně trhla. Někdo jí ale konejšivě položil ruku na čelo a jemně ji stlačil zpátky. Odhodlala se otevřít oči. Ležela zabalená do huňaté deky a někdo jí právě zkušenými pohyby masíroval zápěstí a kotníky. Podívala se pozorněji a překvapením vykřikla. Byl to Richard!

Rozhlédla se kolem sebe. Ležela na gauči v hlavním pokoji bytu, ve kterém strávila několik předchozích hodin, Richard klečel u ní, něžně ji hladil a všichni ostatní stáli kolem se sklenkami šampaňského a přátelsky je pozvedli k přípitku.

"No konečně!" řekl muž s bradkou jakoby káravě, ale už vůbec ne chladně. "Vítáme tě mezi námi!"

"Co... já - vy -" zmateně koktala Kristýna a schoulila se pod dekou, ještě víc. "Richarde!" řekla nakonec prosebně a podívala se na svého miláčka.

"Všechno ti vysvětlím, neboj se, ale nejdřív chci vědět, jestli jsi v pořádku a jak se cítíš. Není ti něco?"

Kristýna vrtěla hlavou. "Není, ne, já nevím... Co je to, jakto že jsi tady? A co vy ostatní?" Kristýna vypadala přesně tak zmateně, jako doopravdy byla.

"Uklidni se," řekla přátelsky žena v rudém a usrkla ze své klenky. "Vůbec nic se neděje. Richard tady byl celou dobu a dával na tebe pozor."

Kristýna se na Richarda nedůvěřivě podívala. "Jakto?"

"Přece jsem si nemohl nechat ujít tvoje zasvěcování a probouzení!"

"Já vůbec nic nechápu!" řekla Kristýna a skoro se dala do pláče.

Richard ji dlouze obejmul a potom něžně políbil. "Všechno to byla jenom hra, miláčku! Uspořádali jsme ji pro tebe, protože jsi po něčem takovém toužila, já to přece vím... Pamatuješ si, kolikrát jsme se bavili o tvých fantaziích, představách a touhách? Chtěl jsem ti něco z nich splnit a umožnit ti tak, aby sis uvědomila sama sebe, poznala některé věci doopravdy a prostě se probudila. Seznámil jsem se proto s touhle skupinkou lidí, kteří mi to umožnili - a hlavně tobě!"

Kristýna vzdychla. "Ale co ta aukce? Všichni tam, to přece bylo doopravdy?"

"Ano i ne," promluvil muž, který ji zasvětil to kouzla ohně a ledu. "Nikdo z těch ostatních nevěděl, že jsme předem domluvení a koupíme si právě tebe, no a my jsme měli připravenou takovou částku, aby ji nemohl nikdo překonat. Otroci a otrokyně byli skuteční, i když svoji roli hrají třeba jen přes noc nebo přes víkend. Kupující platili skutečnými penězi. Ale celé to je vlastně jen velká hra, hra pro dospělé a bohaté, samozřejmě. Každý má potřebu odreagovat se jinak."

"Teď se ale nejdřív obleč," řekl jí Richard, "potom budeme mít dost času všechno pořádně probrat. Hlavní je, že se nám povedlo uvolnit v tobě skryté touhy a že se na spoustu věcí budeš odteď dívat úplně jinak."

Někdo Kristýně podal její bílé šaty, ve kterých minulý večer odcházela z domu - teď se jí to zdálo strašně dávno a hlavně se cítila jako někdo úplně jiný... Na složených šatech ležel tenký obojek, ale už to nebyl ten známý kožený, ale nádherný sametový tmavomodrý.

"S ním začni," pokývala hlavou žena v rudém, "je to odznak tvé příslušnosti. Jsi subinka, ale nesmíš se bát dát to najevo!"

Viva, která stála vedle ní, pořád nahá a nádherná, na Kristýnu spiklenecky mrkla a usmála se.

Někdo pustil hudbu, společnost se rozesadila do pohodlných křesel, ozval se zvuk další otevírané lahve šampaňského a do toho všeho se Kristýna oblékala. Richard jí něžně připnul sametový obojek a pohladil ji po tváři.

"Miluju tě," řekl a políbil ji do koutku úst. "Za to, jaká jsi, co jsi pro sebe udělala. Věř mi, i mě se líbilo pozorovat tě, jak se ti líbí prožívat něco, o čem jsi zatím jen snila..."

Beze slova ho na oplátku políbila na špičku nosu. "Taky tě miluju, strašně... A děkuju ti!" zašeptala.

"Řekni mi, nebylo to někdy moc? Na tebe myslím, ta bolest..."

Kristýna zavrtěla hlavou. "Ne, myslím že ne. Možná jednou, dvakrát, ale dalo se to vydržet. Ale poslyš," zarazila se najednou a pátravě se podívala mu do očí, "teď mě to teprve napadlo! Co bys dělal, kdyby si mě přece jen koupil někdo úplně cizí?!"

Richard se jen pousmál a vzal ji galantně za ruku. "Na to vůbec nemysli a pojď se posadit, všichni už čekají. To se přece nemohlo stát!"

Ale jeho manažerský mozek právě v tu chvíli začal uvažovat nad tím, že by to vlastně vůbec nebylo špatné...

A konec!

(Nebo že by... :-) Kdepak, už ne.)

...::: Tip pro Vás: ElectraStim - dálkově ovládaný zdroj pulsů EM48 :::...
Sexshop Sexujte.cz